Zemřela Hana Hegerová. Na odchod Paní se nešlo připravit, říká Malásek

Ve věku 89 let zemřela v Nemocnici Na Homolce šansoniérka Hana Hegerová. Zprávu deníku Blesk.cz potvrdil přítel zpěvačky Tomáš Padevět.

Zpěvačka, která je označována za první dámu československého šansonu, byla v poslední době vzhledem k problémům po zlomenině krčku v péči lékařů.

Na zpěvačku zavzpomínal pro Seznam Zprávy hudební skladatel a pianista Petr Malásek, který ji nesčetněkrát doprovázel. Jak říká, spolupracovali spolu 24 let.

„Já jsem se to dozvěděl před pár minutami a jsem z toho trošku zaskočený. Jsou zprávy, které člověk ví, že je život přinese, ale nikdy se na ně nelze připravit. My jsme jí říkali paní, takže na paní budu vzpomínat jako na nejkrásnější období mého muzikantského života. Odjeli jsme spolu tisíce koncertů, spolupracoval jsem s ní 24 let, což už je pěkná doba. Myslím si, že za těch 24 let se ani jeden koncert neopakoval a vždy jsme našli něco originálního a vždy nás to strašně bavilo. Budu na ni vzpomínat s úsměvem a s tím, že se podílela na tom, že můj život je krásný,“ uvedl Malásek.

Několika větami na smutnou zprávu o úmrtí Hany Hegerové reagoval i hudební skladatel Michal Horáček, který s ní spolu s Petrem Hapkou pracoval na její nejslavnější desce Potměšilý host.

„Byla to opravdu mimořádná osobnost po mnoha stránkách. Z osobního hlediska pro mě byla mimořádná v tom, že to byla ona, kdo mi dal první šanci vůbec vstoupit do té extraligy a zahájila mou textařskou kariéru. Bylo to od ní tenkrát odvážné rozhodnutí, protože v 80. letech, kdy jsem byl skladníkem v družstvu invalidů, tak ona byla velká hvězda, legenda, a přesto jsem od ní dostal důvěru, že můžu napsat všechny texty jejího dalšího alba,“ vzpomíná Horáček.

„Bylo z toho album Potměšilý host, a tak pro Hanu Hegerovou nic nezačalo, ale pro mě všechno. Mnohokrát jsem byl na jejích koncertech a viděl jsem to obrovské sepětí zpěvačky s jejím publikem. To je taková mimořádná věc a byly to velmi emotivní záležitosti. Tady to bylo to, že člověk začal vnímat emocionální roviny, se kterými ona tak krásně pracovala, a byl to vždy zážitek,“ uvedl skladatel pro Seznam Zprávy.

Na královnu šansonu vzpomíná i Jiří Suchý, který se s ní - i spolu s Jiřím Šlitrem - poprvé viděl začátkem šedesátých let v kabaretním divadle Rokoko. „Přivedl nás tam režisér Roháč, že tam je zajímavá bytost, ať se jdeme podívat. Byli jsme okouzleni, protože Hana Hegerová byla absolutně jiná než všechny ostatní herečky a zpěvačky, které jsme znali. Tak jsme tomu Rokoku vlastně tak trochu záviděli, ale ona najednou díky režiséru Roháčovi přešla k nám do Semaforu,“ vypráví Suchý pro Seznam Zprávy.

„Cítili jsme s Jiřím Šlitrem povinnost pro ni začít psát. Složili jsme pro ni jednak šansony, to byla Barová lavice nebo Zlá neděle, ale ona byla schopná nám odzpívat třeba i veselou písničku, třeba v revue Šest žen,“ říká hudebník.

„Ale její síla byla v tom šansonu, kde se odlišila od našich ostatních zpěvaček tím, že ona do toho šansonu dovedla dát takovou krůpěj tragična, abych tak řekl. A tím se odlišila od toho proudu, který toho večera vždycky v té hře plynul. Najednou se objevila písnička, která měla vážný podtext a byla interpretovaná tak, že působila závažně. To bylo její specifikum a v tom byla nepřekonatelná. Také se jí říkalo první dáma českého šansonu nebo královna šansonu, a to bylo naprosto po právu,“ říká s uznáním Suchý.

Zpěvák Štefan Margita vytvořil před třemi lety s Hanou Hegerovou unikátní virtuální duet Mapa lásky, kdy využil záznam jejího hlasu a nemusela tak s ním být ve studiu.

„Mám tu nejkrásnější vzpomínku na paní Hegerovou, protože když jsme přijel do Prahy do Národního divadla v roce 1986, ona byla na nějakém představení, kde mě po něm oslovila, že by mě chtěla pozvat na svůj koncert, že bych zazpíval její písničku, a ona byla rozhodnutá, že bude zpívat operní tenorovu árii Lenského z opery Evžen Oněgin. Pak bohužel se to neuskutečnilo a po pár letech jsem se ozval já jí, když jsem točil svoji desku a chtěj jsem tam mít jeden její šanson. A na další desce pak jsme se domluvili, že jí propojíme do našeho duetu Mapa lásky. Viděl jsem desítky koncertů, byla to obrovská osobnost a před chvíli jsem za ní zapálil svíčku a je mi to moc líto, co se stalo. Bude nám scházet,“ uvedl zpěvák pro Seznam Zprávy.

Hegerová, vlastním jménem Carmen Farkašová-Čelková, pocházela ze Slovenska. Kariéru zahájila jako herečka v žilinském divadle. Na přelomu 50. a 60. let vystupovala v pražském divadle Rokoko a později v Semaforu.

Ve filmu Kdyby tisíc klarinetů si zahrála roli Edity. Vystupovala i v zahraničí, například ve Francii v proslulé pařížské Olympii nebo v Německu.

Svou nejslavnější desku Potměšilý host, na které spolupracovala s Petrem Hapkou a Michalem Horáčkem, vydala v roce 1986. Objevily se na ní písně jako Levandulová nebo Denim Blue. V roce 1992 dostala od Supraphonu platinovou desku.

Po dalším albu se na dlouhá léta odmlčela, až v roce 2010 vydala desku Mlýnské kolo v srdci mém. Tu označila za své poslední album. Zpěvačka měla dlouhodobé zdravotní problémy, kvůli nimž v roce 2011 ukončila pěveckou kariéru. Vzhledem ke svému zdravotnímu stavu se veřejných akcí nezúčastňovala.

V dubnu 2013 byla povýšena na komandéra francouzského Řádu za zásluhy. V říjnu 2014 jí prezident České republiky Miloš Zeman udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy. Slovenský prezident Andrej Kiska jí v lednu 2016 udělil Řád Ľudovíta Štúra II. třídy.

Připomeňte si nejhezčí písně Hany Hegerové >