Článek
O smrti evangelického faráře Karáska informoval server Echo24 s odkazem na vyjádření jeho blízkých, agentuře ČTK pak zprávu potvrdil dokumentarista, disident a Karáskův přítel Jiří Fiedor.
Karásek podlehl zápalu plic, bylo mu 78 let. Předtím dlouhá léta bojoval s následky vážné cévní mozkové příhody, kterou před deseti lety prodělal. Říkal, že nemoc z něj učinila „tichého faráře“, což byla obrovská změna. Protože do té doby byl Sváťa Karásek živel, s nímž bylo nutné počítat. Celoživotní víru, že lidé jsou dobří a věci se zlepší, mu ovšem ani nemoc nevzala.
Stejně jako zájem o politiku, které se svého času věnoval i profesionálně. V roce 2002 byl jako nezávislý za alianci Koalice US-DEU a KDU-ČSL zvolen poslancem, později se stal zastupitelem městské části Praha 1 za Sdružení LES, Piráti a NK.
„Dění v Česku sleduju. Byl jsem tu poslancem, žil jsem léta ve Švýcarsku, a tohle mi dává možnost dívat se na věci s nadhledem. Zdá se mi, že novináři mnohdy něco vnímají jako problém a ono uplyne půl roku a nikdo po tom neštěkne. Chce to nadhled,“ zamyslel se před třemi lety v jednom ze zřídkavých rozhovorů, které v té době poskytoval.
Jeho životní příběh by mohl sloužit jako ilustrace toho, co se v Československu za totality dělo.
Původně navštěvoval zahradnickou školu v Děčíně, později vinařskou školu v Mělníku a usiloval o přijetí na teologii.
„Když mi bylo čtrnáct let, poslala mi máma do internátu v Děčíně Nový zákon. Já jsem si říkal, proč mi máma posílá balík? Že by žvýkačky? Nebo buchty? Ne, Nový zákon! Proč? Tak jsem to otevřel a byl jsem z toho úplně u vytržení. Byl to překlad Františka Žilky. Po večerce jsem to pak spolužákům předčítal, s baterkou, protože to nebylo košer,“ vzpomínal na Neovlivní.cz.
Po prvním neúspěšném pokusu o přijetí na teologii pracoval v kladenských dolech. Později se na Teologickou fakultu Univerzity Karlovy dostal: „Na teologické fakultě bylo málo studentů. Říkali, že to je hrozně málo placené. A já jsem říkal, že na to seru. A že půjdu studovat na evangelického faráře.“
Po ukončení studií začal působit v roce 1968 jako kněz. Komunistický režim mu ale po třech letech státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti odebral.
Sváťa Karásek však vadil dál. Tentokrát jako písničkář. Jeho hudba vadila komunistům až tak, že ho spolu se členy hudebních skupin The Plastic People of the Universe a DG 307 poslali na osm měsíců do vězení.
StB ho vedla jako nepřátelskou osobu. Po podpisu Charty 77 ho režim týral, šikanoval, vydíral. Komunisté Sváťu Karáska přiměli k emigraci - šlo o známou estébáckou akci Asanace, díky které se tehdejší kádři zbavili mnoha osobností disentu.
„Nejdřív jsem byl zavřený v souvislosti s kapelou Plastic People of the Universe. A potom jsem byl ještě čtrnáctkrát ve vyšetřovací vazbě. Měl jsem tři malé děti a moje bývalá žena Stáňa byla nemocná. A estébáci zazvonili s tím, že plánuju atentát na prezidenta republiky. Za to jsem byl čtyři dny ve vazbě. Jindy přišli, že plánuju atentát na Kolbenku ve Vysočanech. Zase čtyři dny ve vazbě. Pak se stalo, že já jsem byl ve vazbě a Stáňa také a naše malé děti byly samy doma. Když jsme se vrátili, řekla Stáňa, že to je blázinec, že to už není možné dál vydržet. A já jsem řekl, že praskla struna. A tak jsme se v rámci Asanace dostali přes Rakousko do Švýcarska,“ vzpomínal v citovaném rozhovoru.
Po roce 1989 se do Československa a posléze do Česka opakovaně vracel. Od roku 1997 natrvalo. Stal se opět farářem a také sám či se skupinami Pozdravpámbu a Svatopluk vystupoval. Kromě hudebních alb vydal řadu publikací s církevní tematikou, sbírek písňových textů a kázání.
