Článek
Ve věku 93 let zemřel v úterý významný švýcarský teolog Hans Küng. Patřil k hlavním osobnostem reformního katolictví. V minulosti se dostal několikrát do konfliktu s Vatikánem, například kvůli odmítání dogmatu papežské neomylnosti, napsala agentura Reuters. Küng byl výrazným kritikem papeže Benedikta XVI., nástup papeže Františka naopak přivítal. Německý prezident Frank-Walter Steinmeier ho označil za brilantního myslitele.
Küng vystudoval teologii v 50. letech v Římě a v roce 1960 byl vysvěcen knězem. Patřil k hlasitým podporovatelům druhého vatikánského koncilu, který začal v roce 1962, a modernizace katolické církve. Během koncilu se Küng stavěl za zrušení povinného celibátu a podporoval povolení antikoncepčních prostředků.
V roce 1979 mu bylo ale Vatikánem odebráno povolení vyučovat katolickou teologii. Vedení církve se domnívalo, že jeho učení není v souladu s katolickou doktrínou. Küng zpochybňoval několik katolických dogmat, například to o papežské neomylnosti, které bylo vyhlášeno prvním vatikánským koncilem v roce 1870.
Ve sporu s vedením katolické církve Künga podpořila univerzita v Tübingenu, na které působil od začátku 60. let, a jmenovala ho profesorem. Na tamní vysoké škole působil do roku 1969 i Joseph Ratzinger. Původně Künga pojilo s Ratzingerem přátelské pouto, později ale švýcarský teolog patřil mezi nejsilnější kritiky budoucího papeže Benedikta XVI. a jeho pojetí církve. Kardinál Ratzinger v tisku podpořil rozhodnutí Vatikánu vzít Küngovi povolení učit katolickou teologii.
Působení papeže Benedikta XVI. v letech 2005 až 2013 Küng označil za zklamání pro ty, kteří věřili v reformu fungování církve. „Potírá svobodu uvnitř katolické církve a používá inkviziční metody vůči reformním kněžím a teologům,“ uvedl na adresu tehdejšího papeže. Kritický byl už i k jeho předchůdci Janu Pavlovi II. Zvolení papeže Františka v roce 2013 Küng přivítal jako „záblesk naděje“.
Küng byl také neúnavný autor, který napsal desítky knih, esejů a statí. Ve svých textech se věnoval katolické církvi, teologii a náboženskému dialogu. Některé z nich byly vydány i v češtině.
