Článek
Přátelé i obchodní partneři jsou v šoku. „Znali jsme se 34 let, jsem z toho zdrcený,“ říká obchodník Petr Paukner, který se Štěpánkem léta spolupracoval a jejich rodiny spolu trávily i volný čas. K okolnostem Štěpánkova úmrtí ani k jeho stavu z posledních týdnů se nechce vyjadřovat, stejně jako další oslovení byznysmeni.
Podle informací Seznam Zpráv se Štěpánek zastřelil v noci nebo nad ránem doma v Dolním Rychnově. Podle lidí, kteří ho znali, byl už delší dobu ve špatném psychickém stavu. Bral si zřejmě příliš osobně potíže dopadající na jeho firmu v souvislosti se zpřísňující se klimatickou politikou.
„Jeho deprese posilovalo více důvodů,“ říká jeho společník Jaroslav Rokos. „Hlavně ho trápil osud regionu a firmy. Tedy dopady útoku na uhelnou energetiku a možných dopadů uhelného útlumu a změn v energetice na Karlovarsko,“ vysvětluje.
Štěpánek s Rokosem budovali firmu, která je největším zaměstnavatelem na Karlovarsku a dodává teplo 45 tisícům místních domácností i firem. Seznamu Zprávám poskytl šéf Sokolovské uhelné poslední rozhovor letos v lednu. Stěžoval si v něm na to, jak rychle rostoucí ceny emisních povolenek ničí perspektivu výroby elektřiny a tepla v jeho provozech Vřesová a Tisová.
„Jen od roku 2016 jsme za povolenky odvedli téměř pět miliard korun, do roku 2021 by se náklady na povolenky u nás vyšplhaly na 8,5 miliardy,“ vyčíslil tehdy. Pro Sokolovskou uhelnou to znamená rychlejší útlum těžby uhlí a rychle se zhoršující ekonomiku teplárenských provozů, které platí obrovské sumy za emisní povolenky. „Bral si to příliš osobně, točil se v kruhu, trápil se kvůli zhoršující se situaci firmy,“ říká jeden z jeho přátel.
„Ztotožnil se s faktem, že končí doba uhlí,“ říká karlovarský hejtman Petr Kubis, podle něhož ale byznysmen těžce nesl hlavně dopady útlumu na region. Tedy propouštění a nejistotu ohledně budoucího zásobování lidí a firem teplem.
Kvůli útlumu plánovala Sokolovská uhelná propustit na tisícovku lidí, letos má jít o prvních sedm stovek. Štěpánek usilovně lobboval za to, aby do regionu získal příliv co největší sumy z chystaných fondů, jež mají útlum uhelné energetiky kompenzovat. „Jeho tah na branku nám bude chybět,“ řekl Jaroslav Rokos
„Trápily ho obtíže firmy, kterou dlouhá léta vedl a budoval, a zřejmě také trpěl depresemi,“ potvrdil pro časopis Forbes, který s informací přišel jako první, jeden ze Štěpánkových byznysových souputníků.
Sokolovská uhelná vydělala ještě v roce 2016 přes miliardu korun. V zisku je sice stále, postupně jí ale padá. Profit za loňský rok měl být podle Štěpánka pod 300 milionů korun a podmínky se podle něj stále zhoršovaly.
Štěpánek se narodil v roce 1953 v Sokolově. Po absolvování Vysoké školy báňské v Ostravě působil od roku 1979 v provozech Sokolovské uhelné, kterými prošel od nejnižších až po nejvyšší pozice. Ve vedení podniku seděl už před revolucí, působil jako náměstek ředitele tehdejšího státního podniku. Po převratu se stal výrobním ředitelem a později i generálním ředitelem ve státní firmě. V roce 2005 firmu spolu Jaroslavem Rokosem a Janem Kroužeckým privatizoval. S Kroužeckým se později rozešli ve zlém.
Štěpánek byl velký lokální patriot. Investoval do místního fotbalu, golfu, koupaliště nebo finančně podporoval zdravotnická zařízení. Zasazoval se také o to, aby na Podkrušnohorské sýpce BMW vybudovalo zkušební polygon, který se začíná stavět.
„Naše firma i celý region v jeho osobě ztrácí obrovského patriota, který žil pro tento kraj i tuto společnost. Byl jedním z hlavních iniciátorů podpory regionu, významných investičních i revitalizačních projektů, které zásadní měrou přispěly k rozvoji Sokolovska i celého kraje,“ napsala na svém webu Sokolovská uhelná.
Nejrozumnější z uhlobaronů
Štěpánka ocenili také ekologové. „Byl nejrozumnějším a nejprogresivnějším hlasem z uhelného průmyslu, se kterým jsme se měli tu čest setkat,“ napsal šéf energetických aktivit tuzemské pobočky hnutí Greenpeace Jan Rovenský.
„Přes konkrétní spory, které jsme s ním v minulosti vedli, jsme velmi oceňovali jeho záměr dobrovolně skončit s těžbou uhlí na Sokolovsku již ve dvacátých letech, přestože podle vydaných povolení v ní mohl pokračovat až o deset let déle. Vážili jsme si jeho lásky k Sokolovsku, toho, že na rozdíl od svých konkurentů důsledně platil daně v České republice, staral se o budoucí uplatnění svých zaměstnanců a nebál se osobně diskutovat se svými oponenty, včetně ekologických organizací. Byl to uhlobaron s dobrým srdcem,“ dodal Rovenský.
