Článek
Lidové noviny napsaly, že Kaválek v Praze žil jen s maminkou, jeho otec emigroval v roce 1948 a pracoval v Mnichově v Rádiu Svobodná Evropa. V roce 1968 jej Lubomír následoval – podařilo se mu emigrovat z turnaje v polské Polanici-Zdrój do západního Německa, odkud se v roce 1970 přestěhoval do USA. „Byla to historicky největší ztráta československého šachu,“ napsal Andrew Soltis, slavný americký velmistr a novinář, ve své knize Sto největších šachových partií 20. století.
Cestou do USA se podle Wikipedie zúčastnil mezinárodního turnaje v Caracasu, kde první polovinu turnaje odehrál pod československou vlajkou a druhou pod hlavičkou USA, i když měl ještě občanství Československa. Jako vůbec první na světě odehrál turnaj za dva státy.
V USA studoval slavistiku a krátce pracoval pro Hlas Ameriky. V sedmdesátých a osmdesátých letech patřil stabilně do první desítky světových šachistů, pravidelně vyhrával americká mistrovství (1972, 1973, 1978) a na šachových olympiádách dovedl americký tým k zisku jedné zlaté a pěti bronzových medailí.
V roce 2001 byl uveden do Světové šachové síně slávy. Jako sekundant pomohl Bobbymu Fischerovi k titulu mistra světa v roce 1972, byl trenérem Angličana Nigela Shorta. O šachách napsal pět knih, mezi lety 1986 a 2010 psal pravidelné šachové sloupky pro deník The Washington Post, poté přispíval každý týden do The Huffington Post.
Zúčastnil se celkem devíti šachových olympiád (dvakrát za Československo a sedmkrát za USA) a získal 1 zlatou a 5 bronzových olympijských medailí.
Podle Lidových novin zemřel Lubomír Kaválek na rakovinu.