Článek
Ve Francii zemřel jeden z nejvýznamnějších představitelů tamního hnutí odporu proti německé okupaci a kolaborativní francouzské vládě za druhé světové války.
Daniel Cordier byl jedním ze dvou posledních žijících členů skupiny Compagnons de la Libération. Byl nositelem ocenění za nasazení života při osvobozování Francie.
Francouzský prezident Emmanuel Macron uvedl, že Cordierova památka bude poctěna národním obřadem.
Daniel Cordier, který zemřel ve věku 100 let, byl sekretářem Jeana Moulina, jednoho z hlavních vůdců francouzského odboje, který byl zatčen gestapem a v roce 1943 zemřel na následky mučení.
„Když byla Francie v ohrožení, Cordier a jeho společníci nasadili své životy, aby Francie zůstala Francií. Dlužíme jim naši svobodu a čest. Vzdáme mu národní úctu,“ uvedl prezident Macron na svém twitterovém účtu.
Daniel Cordier, le résistant, le secrétaire de Jean Moulin, s’en est allé. Quand la France était en péril, lui et ses compagnons prirent tous les risques pour que la France reste la France. Nous leur devons notre liberté et notre honneur. Nous lui rendrons un hommage national. pic.twitter.com/CoSzoo9Ngt
— Emmanuel Macron (@EmmanuelMacron) November 20, 2020
Od antisemitismu k protinacistickému odboji
Daniel Cordier se narodil v Bordeaux do bohaté rodiny. Podle britského serveru The Guardian sám později přiznal, že byl před válkou monarchista s „krajně antisemitskými názory“. Byl dokonce členem ultranacionalistického hnutí Action française.
Po německé invazi v roce 1940 Cordiera šokoval rozhlasový projev vůdce vichistického režimu maršála Philippa Pétina. „Utíkal jsem do svého pokoje, vrhl jsem se na svou postel a plakal jsem. Ale takovou půlhodinu nato jsem si řekl, že je to směšné. Že je Pétin jen hloupý blázen! A že něco musíme udělat,“ vzpomínal později Cordier na proslov, v němž Pétain vyzýval francouzské vojsko, aby se vzdalo postupující německé armádě.
Spolu s dalšími šestnácti přáteli pak Cordier okamžitě nasedl na loď z města Bayonne do Londýna, kde se přidali k Charlesi de Gaullovi. Po sedmi dnech přistáli ve městě Falmouth. Cordier podstoupil armádní výcvik ve Velké Británii. Následně byl převeden do tajné služby. Naučil se pravidla sabotáže, základy rádiového přenosu a seskok padákem.
Do Francie se vrátil - na padáku - v roce 1942. Bylo mu 22 let. Měl kódové jméno „Bip W“ a jeho úkolem bylo navázat v Lyonu kontakt právě s Jeanem Moulinem krytým pod jménem „Rex“. Moulin organizoval Conseil National de la Résistance - hnutí, které koordinovalo odboj po celé Francii.
Po dobu jednoho roku byl Cordier pravou rukou Moulina. Načrtával jeho korespondenci a komunikoval s dalšími členy odboje. Po Moulinově smrti Cordier pokračoval v odboji. V květnu 1944 pak musel uprchnout přes Pyreneje do Londýna.
Une photo magnifique pour rendre hommage à Daniel Cordier. A la une du Monde bouclé à l’instant pic.twitter.com/M9VbksNS5p
— Luc Bronner (@lucbronner) November 21, 2020
Po válce otevřel Daniel Cordier v Paříži galerii. Představoval v ní dosud neznámé umělce a podle dobových novin byla „nejoriginálnější“ v hlavním městě.
Daniel Cordier je rovněž autorem bestselleru Alias Caracalla, který je inspirován zážitky z odbojové spolupráce s Jeanem Moulinem a získal řadu ocenění.
V roce 2018 byl Daniel Cordier dekorován nejvyšším francouzským vyznamenáním -Řádem čestné legie. „Být vám tváří v tvář je jako stát podmanivě tváří v tvář dějinám,“ řekl Cordierovi při předávání vyznamenání prezident Macron.
Z odbojové skupiny Compagnions de la Libération, které měla původně 1038 členů, žije po smrti Cordiera již jediný člen - rovněž stoletý Hubert Germain.
