Článek
Jakeš se vyučil jako montér v Baťových závodech ve Zlíně, ale hned po válce vstoupil do KSČ, kde udělal největší kariéru po sovětské okupaci v roce 1968. Tehdy právě on nekompromisně řídil stranické čistky, kdy ze strany vylučoval lidi podílející se na obrodě během pražského jara.
Na úplný vrchol se dostal v prosinci 1987, kdy se stal generálním tajemníkem ÚV KSČ, tedy šéfem strany. Jeho úkolem po nástupu do čela bylo provést přestavbu, ale dopadlo to jinak - místo modernizace se nereformovatelný režim zhroutil.
„Prezident Husák to nenesl moc dobře, protože měl jiné představy o obsazení funkce generálního tajemníka. Na Jakeše koukal skrz prsty kvůli jeho nedostatečnému vzdělání,“ říká historik Michal Macháček.
Kritizoval Gorbačova
Zprávu, že Jakeš zemřel, jako první přinesla CNN Prima news, potvrdily jí to dva na sobě nezávislé zdroje.
Jakeš zůstal zapáleným komunistou a své totalitní ideologii věřil do poslední chvíle a nebyl ochoten připustit jakékoliv selhání režimu. Naopak: „Vše se začalo hroutit s nástupem Gorbačova s tou jeho perestrojkou. On příliš ustoupil Západu, což byla politika sebevražedná.“
Na polistopadové éře nedokázal najít vůbec nic pozitivního. A to, že ho komunisté po listopadu 1989 vyloučili ze strany, bral jako křivdu, kterou svým soudruhům nikdy neodpustil. „Říkal jsem jim, co si to dovolují!? Oni odpověděli, že jen chtěli, aby byl někdo vinen a neodnesla to strana jako celek. Tak to pěkně děkuju.“
Šašek v čele státu
Milouš Jakeš byl symbolem úpadku komunistického režimu, nebyl zrovna nejbystřejším lídrem, ale spíše veřejností vysmívaným politikem. „On symbolizuje hlavně poslední fázi normalizace, kdy už byl režim komický a přestávali mu věřit i členové komunistické strany,“ říká historik Petr Blažek.
Coby nejmocnější muž v zemi, generální tajemník KSČ, v červenci 1989 sám nevědomky akceleroval blížící se pád komunistického režimu. A to, když se zesměšnil projevem ke stranickým funkcionářům v Červeném Hrádku v Plzni.
Legrační pasáže „jsme jako kůl v plotě, hodná holka Zagorová“ nebo „bojleři v Maďarsku“ zlidověly. A dozajista zmatené řeči pomohly k pádu komunistického režimu - lidé si naplno uvědomili, že v čele státu stojí šašek.
Nahrávku projevu, kterou se komunisté pokusili okamžitě ztopit, se podařilo televizním pracovníkům v přenosovém voze získat a zkopírovat. Když pak kazetu viděli odpůrci režimu, nejprve se Jakešovi smáli, ale brzy zjistili, že mají v rukou „poklad“, který je třeba šířit mezi lidi.
„Já si myslím, že to mělo veliký význam při tvorbě společenské dynamiky v roce 1989, protože ta nahrávka ukazovala v plné nahotě jednu věc - největší představitel komunistického režimu blábolí,“ vzpomíná bývalý disident Alexandr Vondra, který nahrávku Jakešova projevu získal a poslal do Rádia Svobodná Evropa.
Podívejte se na slavný Jakešův projev, kterým se zesměšnil:
