Článek
Ve věku 85 let zemřel bývalý státní prezident Jihoafrické republiky (JAR) a nositel Nobelovy ceny míru Frederik Willem de Klerk. Byl to poslední běloch v čele země. Po desetiletích totiž v JAR ukončil politiku rasové segregace, tzv. apartheid. O jeho smrti informoval web BBC.
Mluvčí de Klerkovy nadace Dave Steward ve čtvrtek potvrdil jeho úmrtí pro jihoafrický web News24. „Bývalý prezident zemřel dnes ráno ve svém domě po boji s rakovinou. Bylo mu 85 let. Zůstala po něm manželka Elita, dvě děti Susan a Jan a vnoučata.“
V červnu letošního roku nadace uvedla, že lékaři de Klerkovi potvrdili mezoteliom, což je agresivní forma rakoviny napadající především tkáň kolem plic. V souvislosti s touto nemocí podstupoval imunoterapii.
De Klerk byl hlavou státu od září 1989 do května 1994. V roce 1990 politiku apartheidu odsoudil a oznámil, že nechal vůdce boje proti rasové segregaci Nelsona Mandelu propustit z vězení. Toho tamní úřady věznily od roku 1962.
De Klerk se s Mandelou tajně setkal už před jeho propuštěním. Později o tomto setkání řekl, že černošský vůdce na něj zapůsobil svým postojem a důstojností a že věděl, že s nim bude moci jednat, ale že to nebude snadné.
Mezi oběma muži však byly hluboké neshody. Mandela de Klerka vinil z toho, že při přechodu země k demokracii dopustil zabíjení černošských Jihoafričanů. De Klerk se nechal slyšet, že Mandela dokázal být velmi tvrdohlavý a nerozumný. O řadu let později poslední bělošský prezident JAR prohlásil, že mezi ním a Mandelou vzniklo přátelství.
De Klerkův parlamentní projev o Mandelově propuštění v zemi, která kvůli brutálnímu systému rasové diskriminace, čelila mezinárodní kritice a sankcím, vzbudil rozruch. Země se tehdy nacházela ve zhoršující se ekonomické situaci a čelila stále hlubší izolaci.
Ve stejném projevu de Klerk oznámil legalizaci Afrického národního kongresu a dalších politických skupin bojujících proti apartheidu. Při projevu byly slyšet zvuky údivu a několik poslanců opustilo sál.
Pod de Klerkovým a Mandelovým vedením JAR upravila ústavu a země dospěla k demokratickým volbám. Mandela ho v roce 1994 nahradil v úřadu. Do čela Jihoafrické republiky se postavil jako první černoch. De Klerk mu dva roky dělal viceprezidenta.
S Mandelou sdílel Nobelovu cenu za mír, ale jeho role v přechodu k demokracii zůstává i více než 20 let po konci rasistického režimu apartheidu velmi sporná, píše agentura Reuters.
I o tom, jak moc chtěl sám de Klerk apartheid ukončit, nebo jestli k tomu byl donucen mezinárodním tlakem, se dlouhodobě vedou debaty. Loni prohlásil, že systém rasové segregace nebyl zločinem proti lidskosti a že se ho tak snažil vykreslovat jenom Sovětský svaz a Africký národní kongres (ANC), aby stigmatizovaly bělošské Jihoafričany.
Poté se na něj svalila vlna kritiky. De Klerk se následně za otevření bolestivé debaty omluvil. Nebyl to ale jediný případ, kdy de Klerk přinejmenším zdánlivě znevažoval zločiny apartheidu. Jihoafrická levice proto loni protestovala proti exprezidentově přítomnosti v parlamentu při projevu o stavu země, který měla přednést stávající hlava státu Cyril Ramaphosa.
Mnoho Jihoafričanů mu ale staré křivdy neodpustilo. Někteří mají podle sociálních médií navíc pocit, že de Klerk v roce 1990 neměl jinou možnost než nechat Mandelu propustit. Tlak vojenské frakce ANC, s níž byl Mandela spojený, byl tehdy pro vládu JAR neúnosný. Navíc opatrné reformy politiky segregace zahájil už de Klerkův předchůdce Pieter Willem Botha.
