Zemřel Jacques Chirac, bývalý prezident Francie

Před zvolením hlavou státu byl Chirac starostou Paříže a předtím působil ve funkci francouzského premiéra v letech 1974 až 1976 a v období 1986 až 1988. Kromě toho byl také ministrem vnitra.

Chirac podporoval rychlé přijetí České republiky do NATO i Evropské unie. Tehdejší prezident Václav Havel mu v roce 1997 udělil Řád bílého lva první třídy s řádovým řetězem. Prahu Chirac později oficiálně navštívil ještě jednou, v listopadu 2002 se zúčastnil summitu Severoatlantické aliance, který mimo jiné rozhodl o pozvání Bulharska, Estonska, Litvy, Lotyšska, Rumunska, Slovenska a Slovinska do NATO.

Republikán Chirac byl známý například svým nesouhlasem s útokem na Irák pod vedením Spojených států v roce 2003. Za jeho úřadování bylo na základě referenda zkráceno funkční období francouzského prezidenta ze sedmi let na pět. Byl druhým nejdéle sloužícím poválečným prezidentem Francie.

Snažil se o vznik ústavy Evropské unie, kterou tehdy francouzští voliči odmítli. Velkou měrou se nicméně zasadil i o přijetí eura.

Po odchodu z Elysejského paláce byl Chirac shledán vinným ze zneužití veřejných prostředků a v prosinci 2011 byl odsouzen k podmíněnému dvouletému trestu. Stal se tak vůbec prvním poválečným francouzským prezidentem, který byl soudem uznán vinným. Provinil se tím, že v době působení na pařížské radnici zaměstnával 28 osob, které za městské peníze pracovaly pro jeho politickou stranu Sdružení pro republiku nebo dokonce vůbec žádnou práci neodváděly.

Na Chiracovo úmrtí dnes reagovala francouzská politická scéna. Národní shromáždění už exprezidenta uctilo minutou ticha, kterou vyhlásil jeho předseda Richard Ferrand, když přerušil schůzi dolní komory parlamentu.

„Dějiny Francie obrací jednu stránku. Přijměme zármutek, protože má své důvody. Miloval Francii víc než další po něm. A za toto jsme mu vděční," napsal na Twitteru lídr krajně levicové opozice Jean-Luc Mélenchon.

Úctu zemřelému projevili i jeho někdejší političtí odpůrci. Šéfka krajní pravice Marine Le Penová na něj vzpomíná jako na „prezidenta, který byl schopen se postavit šílenství války v Iráku, čímž znovu navázal na tradiční francouzskou pozici vyvažování a diplomacii".