Zemřel muž, který z Čechů objevil nejvíc zlata

V českém podzemí leží zhruba 550 miliard korun ve zlatě. K této sumě je možné se dopočítat díky geologovi Petru Morávkovi.

Už první věty jeho životopisu vypovídají o životě plném pracovních i životních zkušeností. Po ukončení studia geologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy pracoval od roku 1959 jako geolog v jílovských dolech, a to až do jejich uzavření v roce 1969.

Odborník na zlato pak dalších dvacet let cestoval po světě a vedl řadu průzkumů zlatých ložisek v Česku. Od konce sedmdesátých letech například pracoval ve státním podniku Geoindustria Praha jako vedoucí průzkumu ložisek zlata. Právě ta se pro Česko zároveň stala nejvýznamnějším výzkumem zlata možná v celé historii. Do té doby stát evidoval ložiska s pouhými šestnácti tunami zlata a zájem o další nebyl.

Tehdejší průzkum v rukou doktora Morávka a zejména to, že se o české zlato začaly po listopadu 1989 zajímat zahraniční firmy, vyvolaly vlnu odporu. Veřejné mínění se postavilo proti těžbě a ekologie s ohledem na možná rizika těžby zvítězila.

I v posledních letech svého života těžbu zlata v Česku propagoval a upozorňoval, že jsme jediná země v EU, která ložiska zlata pouze zkoumá a následně je netěží.

Podle něj už je na čase přestat tyto zásoby šetřit pro „budoucí generace“ a začít je pro dobro státu využívat. Zároveň však upozorňoval, že každá těžba musí být důkladně promyšlena. V Česku se průměrně za rok spotřebují až čtyři tuny zlata ročně, polovina z dovozu, polovina z recyklace. Až čtyři pětiny jdou pak do výroby šperků a zbytek do průmyslu a technologií.

Ve chvíli, kdy se objeví úvahy o výhodnosti těžby zlata, je třeba ale zvážit výhody a nevýhody, tvrdil geolog. „Stojí zlaté šperky za vykácení lesa nad nalezištěm drahého kovu? Anebo za vybagrování kopce, třeba nad Mokrskem?“ ptal se řečnicky v jednom z článků pro Blesk.cz, kde komentoval situaci kolem těžby zlata v Česku.

Kromě bohatých zkušeností na projektech v Česku nelze vynechat ani několik „zářezů“ ze zahraničí. Morávek pracoval v řadě zemí, několik měsíců v Brazílii jako konzultant největší těžařské firmy Vale, několikrát v Maroku nebo skoro tři roky v Portugalsku. V největší jihoamerické zemi navštívil kromě jiných i oblast Serra Pelada v Amazonii, kde probíhala největší zlatá horečka 20. století.

Sám v rozhovoru pro Čtidoma.cz prozradil několik detailů z průzkumu. „Na ploše cca 300 × 300 metrů tam do hloubky až 100 metrů pracovalo asi čtyřicet tisíc zlatokopů, nazývaných ‚garimpeiros‘. Každý na svůj vrub na claimu 2 × 3 metry. Ručně nakopanou rudu nosili v pytlích ke zpracování na gravitačních splavech a rýžování. Vedle drobných zrn zlata tu byly nacházeny i zlaté hroudy o hmotnosti až desítek kilogramů. Společnost, pro kterou jsem pracoval, začala průzkum tohoto ložiska a později prováděla výkup zlata od majitelů claimů. Hroudy zlata jsem samozřejmě nezískal, pouze jsem doporučoval způsob průzkumu společností vytipovaných nalezišť,“ popisoval Morávek.

V České republice je podle průzkumů, které Morávek v 70. a 80. letech prováděl, velké množství zlata, podle něj dokonce rozhodně více než v celém evropském průměru. V množství zlata by se Česká republika v měřítku Evropy umístila možná jako třetí nejbohatší.

Problém tu však jeden je. Většina je pro těžbu ve větším měřítku nevhodná, hlásí průzkumné zprávy, které jsou však v nejlepším případě přes deset let staré. Často tak neodpovídají dnešním technologickým možnostem a cenám zlata a dalším doprovodným surovinám.

Celkové evidované zásoby zlata na hlavních ložiskách dosahují v současnosti zhruba 400 tun zlata. S ohledem na doprůzkum lze reálně uvažovat o dosažitelných zásobách až 500 tun. To by zcela pokrylo spotřebu zlata v Česku na následujících 100 let.

V posledních letech společně s několika kolegy připravoval geologickou publikaci Stezkami zlatonosných revírů Čech a Moravy. V průvodci nabízí návštěvu mnoha zajímavých míst někdejší hlubinné těžby zlata. Morávek zde popsal trasy naučných stezek a expozice regionálních muzeí věnované historii zlata a všímá si i historického rýžování zlata v jejich okolí.

„Při vycházkách do těchto míst mohou jejich návštěvníci pocítit pohodu živé přírody, dávným zlatokopectvím kdysi tak ‚poničené‘. Ani novodobí zlatokopové nemusí být zklamáni – nějaká drobná zlatinka v křemeni starých hald nebo na dně rýžovací misky na ně možná také čeká,“ zve úvod knihy její čtenáře.