Článek
O úmrtí informoval mluvčí Astronomického ústavu AV Pavel Suchan. Perek se zabýval vesmírnou mlhovinou a kosmickým odpadem. Na konci šedesátých let řídil Astronomický ústav ČSAV a v druhé polovině sedmdesátých let vedl Úřad OSN pro vesmírné záležitosti. Jako jediný český astronom byl také generálním sekretářem Mezinárodní astronomické unie.
Perek se v poválečném Československu zasloužil o rozvoj astronomie zkoumající rozložení a zákonitosti hvězdných soustav. Založil stelární oddělení Astronomického ústavu ČSAV a v letech 1968 až 1975 vedl ústav jako ředitel. V ústavu byl zaměstnán do roku 2009 a za svoji práci získal mnoho ocenění. Mimo jiné je po Milanu Rastislavovi Štefánikovi druhým československým astronomem, který dostal prestižní Janssenovu medaili Francouzské astronomické společnosti.
Perekovo jméno nese planetka číslo 2900, kterou objevil jeho žák Luboš Kohoutek. V roce 2012 byl po Perekovi pojmenován i největší český dalekohled v Ondřejově u Prahy. Zařízení bylo uvedeno do provozu v roce 1967. Během více než půl století prodělalo několik úprav, které se týkaly převážně systémů řízení a ovládací elektroniky. Poslední modernizací dalekohled prošel v uplynulých měsících a je nyní výkonnější a umožňuje i pozorování málo jasných objektů.
Perek se do povědomí lidí zapsal také Generálním katalogem planetárních mlhovin, který se stal nejcitovanějším dílem československé astronomie a který sestavil s Kohoutkem.
Český astronom dosáhl stěžejních výsledků při výzkumu stavby a dynamiky naší galaxie. Zabýval se i planetárními mlhovinami a po přechodu do OSN kosmickým právem, kde získal věhlas zejména při formulaci problémů kosmického smetí a definici geostacionární dráhy. V letech 1975 až 1980 řídil Úřad OSN pro vesmírné záležitosti (UNOOSA).
Perek se narodil 26. července 1919, vystudoval matematiku a deskriptivní geometrii na Přírodovědecké fakultě UK. V říjnu 1939 složil první státnici, kvůli uzavření vysokých škol nacisty ale dál studovat nemohl. Aby nemusel jít pracovat do Německa, zapsal se na Střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Praze, kde si udělal druhou maturitu. V roce 1946 absolvoval Masarykovu univerzitu v Brně a v roce 1956 získal doktorský titul na Univerzitě Karlově.