„Zeman zeslábl. Vláda ho ale nesmí pustit z obojku,“ míní experti

Článek si také můžete pustit v audioverzi.

Prezidenta Miloše Zemana, který je hospitalizovaný ve střešovické nemocnici, v pondělí přeloží na běžný pokoj. Hlava státu by se tak brzy mohla setkat s Petrem Fialou, který je pověřen sestavováním vlády.

Zeman slibuje, že udělá všechno pro to, aby nová vláda vznikla co nejrychleji. V minulosti se přitom prezident při jmenování ministrů často pohyboval na hraně ústavnosti, ať už šlo o jmenování úřednické vlády Jiřího Rusnoka či o několik let později odmítnutím jmenovat do vlády Miroslava Pocheho či Michala Šmardu.

Seznam Zprávy v uplynulých dnech ve sněmovních kuloárech zjišťovaly, zda mají politici z koaličních stran budoucí vlády obavy ze Zemanova postupu. Pět politiků napříč stranami se shodovalo, že od hlavy státu očekávají výhrady a kritiku k vládní sestavě, ale že Zeman nemá oproti minulým letům politickou a vzhledem k nemoci ani fyzickou sílu „vyhrotit“ spor tak, jak to dělával v minulosti.

V tom se shodují i s oslovenými experty a právníky, podle nichž má poprvé v Zemanově prezidentské éře vláda opřená o parlamentní většinu šanci prosadit si svůj postup a případně Zemana přitlačit ke stěně. Například prostřednictvím hrozby ústavního článku 66 (parlament může odhlasovat převedení prezidentských pravomocí), která nad Zemanem kvůli jeho nejistému zdraví nadále visí.

„Prostor neprostor, platí, že prezident Zeman dělá přesně to, co mu parlament dovolí. To už není věc politických výpočtů, ale věc odpovědnosti parlamentu za svou ústavní roli. Ta spočívá v kontrole moci výkonné, jejíž součástí je prezident. A vrcholným orgánem moci výkonné je vláda, ne prezident,“ komentoval pro Seznam Zprávy bývalý ministr spravedlnosti a právník Jan Kalvoda.

Nastupující kabinet Petra Fialy (ODS) má v dolní komoře dostatečnou většinu a není zatížený kauzami, kterých by mohl prezident využívat ve svůj prospěch. K tomu je prezident vážně nemocný, lékařské konzilium konstatovalo, že „stanovit nyní prognózu dalšího vývoje zdravotního stavu je i nadále velmi obtížné“.

Politolog Josef Mlejnek z Institutu politologických studií na Karlově univerzitě je přesvědčený, že Zeman si uvědomuje současné mocenské rozložení v parlamentu - jak ve Sněmovně, tak v Senátu mají většinu politici ze subjektů, které se doposud stavěly k Zemanovi kriticky. Jako příklad uvedl situaci z úterý, kdy senátoři oznámili, že prozatím vůči hlavě státu nemají v plánu zakročit.

„Může to být časová náhoda. Ale v úterý nejdříve Senát sdělil, že vůči prezidentovi nebude aktivovat článek 66, aby nedlouho poté vyšlo najevo, že Miloš Zeman pověřil jednáním o vládě Petra Fialu. Myslím, že prezident si uvědomuje svou diagnózu a ví, že není problém vůči němu danou ústavní klauzuli aplikovat. Ví, že politická scéna mu může vyčíst, že po prezidentovi chceme větší aktivitu, že nestačí, že je na lůžku a občas něco podepíše,“ řekl Seznam Zprávám politolog Mlejnek.

Podle politologa z Katedry politologie a evropských studií Univerzity Palackého Pavla Šaradína by však bylo naivní myslet si, že Zeman odsouhlasí rýsující se vládu bez připomínek.

„Souhlasím, že je prezident v nevýhodné pozici oproti letům 2013 a 2017. Životním příběhem Miloše Zemana je ale negativní motor. Neumím si představit, že by se úplně změnil a najednou teď vše kolem nové vlády hladce posvětil. Má své zájmy, ale pravda, jeho síla je oproti minulosti nižší. Klíčové bude, co bude prosazovat Petr Fiala,“ řekl Seznam Zprávám politolog Šaradín, který v uplynulých letech působil i v roli poradce dnes již bývalého předsedy ČSSD Jana Hamáčka.

Pravděpodobně největší sílu ukázal Miloš Zeman v polovině roku 2013, kdy padla vláda Petra Nečase kvůli kauze Nagygate. Vznikla úřednická vláda Jiřího Rusnoka, ve které usedli jeho spojenci a sympatizanti. Byť kabinet nezískal důvěru Poslanecké sněmovny, vládu v zemi na půl roku naplno převzal.

Následoval Bohuslav Sobotka (ČSSD), který byl vůči Zemanovi vyhraněným premiérem. Jeho pozici se nicméně prezident snažil neustále ostřelovat a oslabovat v rámci ČSSD, ve které Zeman a jeho hradní spolupracovníci podporovali křídlo sociálnědemokratických spojenců. V roce 2017 odmítal nějakou dobu odvolat ze Sobotkovy vlády tehdejšího ministra financí Andreje Babiše.

Odmítl jmenovat do vlády Miroslava Pocheho (ČSSD) do funkce ministra zahraničí. Stejně tak v roce 2019 odmítl prezident jmenovat ministrem kultury Michala Šmardu (ČSSD).

Premiér Andrej Babiš (ANO) byl po volbách v roce 2017 vůči Hradu v ještě slabší pozici. Dokázal sestavit pouze menšinovou vládu opřenou o komunisty, oslabovaly jej i různé kauzy. Tím sílil naopak vliv Miloše Zemana, proti kterému si Babiš netroufl jít do otevřeného konfliktu.

Zeman po volbách k veřejnosti promluvil jedinkrát - minulý pátek z nemocnice. Pochválil program ODS a řekl, že ho překvapil neúspěch Pirátů - označil jej za extrémní. V současnosti se v zákulisí spekuluje nad otázkou, jak se Zeman postaví k pirátské nominaci na ministra zahraničí.

Tím by měl být exposlanec Jan Lipavský, který neuspěl ve sněmovních volbách. V pondělí Deníku N řekl, že má výhrady k vyslání zástupce ředitele zahraničního odboru prezidentské kanceláře Petra Pirunčíka na Ukrajinu či ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha do Finska.

„Zeman ho může kritizovat a nakonec ho i jmenovat. Je ale možné, že za to po Petru Fialovi bude něco požadovat. Prezident se potřebuje postarat o budoucnost svých lidí na Pražském hradě, což může být součástí jeho hry,“ komentuje situaci politolog Pavel Šaradín.

Jeho kolega Josef Mlejnek míní, že oproti případům Poche či Šmarda by měl nyní Zeman složitější situaci. „V těchto případech sice premiér Andrej Babiš výslovně prezidenta Zemana v jeho krocích nepodpořil, ale svým způsobem ho nechal hrát. Tvářil se, že je to věc mezi ČSSD a Milošem Zemanem. Teď je úplně jiná situace, vláda má pohodlnou většinou. Prezidentovi nenahrává ani jeho zdravotní stav. No a kdyby přece jen Miloš Zeman začal zlobit, ví, že nad ním visí ústavní článek 66,“ uvedl politolog Mlejnek.

Podle něho se Fialova blížící se vláda jeví jako nejkritičtější kabinet vůči prezidentovi, který Zeman ve svém úřadu zažije. Pokud bude chtít zvýšit vliv na dění ve vládě, bude podle Mlejnka potřebovat spojence v novém kabinetu.

„V uplynulém volebním období představoval Miloš Zeman de facto čtvrtou koaliční stranu, pokud KSČM počítáme k faktické vládní koalici. Zeman chápe, že chce-li mít vliv na politiku, potřebuje mít spojence ve vládě. Mohou to být dobré vztahy s ODS a s Petrem Fialou. Jinak z něho bude kladeč věnců,“ dodal Mlejnek.

Bývalý místopředseda dvou Klausových vlád a někdejší šéf ODA Jan Kalvoda je nicméně přesvědčený, že parlamentní politici postupují vůči Zemanovi v poslední době ustrašeně. Prosazoval by striktní postup vůči hlavě státu, protože v opačném případě se Zeman podle Kalvody může dostat zpátky do sedla.

„Předseda Senátu Miloš Vystrčil vše nechal na zdravotní zprávě a celá koalice tak pustila Zemana z obojku. Pokud začne obstruovat se jmenováním kteréhokoli ministra, bude koalice (i parlament) v pitomé situaci. Buď bude čekat na další lékařskou zprávu, nebo najednou prohlásí, že aktivují článek 66 - a tím se usvědčí, že už jim o zdravotní stav nejde a používají ústavní článek jen k nátlaku na Zemana. To je amatérská chyba plynoucí z ustrašenosti. A to znamená nový prostor pro ruskou galerku kolem Miloše Zemana,“ řekl Kalvoda Seznam Zprávám.

Že si však koaliční politické strany a hnutí uvědomují, že Zemanovi nemohou ponechat příliš prostoru k manévrování, svědčí fakt, že odmítají nyní oficiálně potvrdit seznam členů vlády. Mají obavu, aby do jednotlivých aspirantů na vládní posty nezačali Zeman a končící premiér Andrej Babiš pálit a oslabovat je ještě před samotným usednutím ve vládě.