Článek
Málokdo se spálil podáním ruky prezidentu Zemanovi tak jako šéf opoziční ODS a místopředseda Poslanecké sněmovny Petr Fiala.
Když mu loni někteří lidé vytýkali, proč jde na Hrad, jako správný konzervativec odvětil, že on především ctí instituce a odděluje od nich konkrétní osoby, které je zrovna zastávají: „28. říjen je svátkem všech občanů, ne Miloše Zemana a jeho přátel.“
Jenže Fiala a jeho ODS mezitím letos v září podpořili společně s dalšími opozičními stranami ústavní žalobu na prezidenta pro hrubé porušení ústavy. Miloš Zeman mu ukázal, že se mýlí – večerní ceremoniál ve Vladislavském sále s následující hradní recepcí je velkým mejdanem jen pro jeho příznivce.
Fialu i všechny své další oponenty, ať už z parlamentu, univerzit nebo třeba justice, mstivý Zeman tentokrát na slavnostní večer za trest vůbec nepozval. „Funkce nejsou osobním vlastnictvím nikoho, ani prezidenta republiky, který si stále více dělá z úřadu privátní servis pro své osobní a politické provokace,“ reagoval Fiala.
Miloš Zeman na konci svého včerejšího „projevu“ sice vyslovil přání, aby Česko nebylo zemí plné nenávisti – jako by snad zapomněl, že přesně tuto atmosféru sám vyvolává, když nejenže pohrdá částí společnosti, která ho nevolila, její představitele ostrakizuje a chybí snad už jen výzva k lynči.
Samotný ceremoniál ve Vladislavském sále ztratil svou důstojnost a po celou dobu připomínal cvičení s cílem, ať není prezident moc vidět a máme to celé rychle za sebou. I po návratu z „kondičního soustředění“ ve střešovické nemocnici působil hodně unaveně.
Prezident promluvil netradičně vsedě, ale státnický projev, na který jsou Češi navyklí a s napětím jej sledují u televizních obrazovek, to nebyl. Jen výčet pár vyznamenaných, žádná myšlenka nebo třeba popis role, jakou by země měla mít v neklidné Evropě.
Kvůli spěchu Zeman ani nepřipínal medaile vyznamenaným na hruď a kancléř Mynář jen stručně přečetl jejich jméno bez dalších podrobností, co kdo přesně vykonal, jak to bývalo za prezidentů Havla i Klause dobrým zvykem. Televizní diváci při slavnostním aktu viděli jen záda jednoho člena hradní stráže a předávajícího šéfa protokolu Vladimíra Kruliše. Někde mezi nimi byl skryt prezident.
A evidentně ubývají nejen fyzické síly: Nejskalnější příznivci museli být zklamáni, že tentokrát „Miloš“ neměl tolik sil ve sváteční chvíli urážet své oponenty a pak se spokojeně usmívat nad svými geniálními bonmoty jako třeba loni při oslavách 100 let Československa.
Možná proto své kritiky letos nepozval, protože by se nemohl kochat pohledem na ně, jak jim to zase pěkně nandal. A někoho pořádně naštvat a pak se tím bavit je dnes – jak známo – Zemanův hlavní zdroj energie.
