Článek
Vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Vratislav Mynář na Pražském hradě domlouval prodej soukromého dolu čínské firmě, zjistily Seznam Zprávy. Klíčová postava obchodu, podnikatel Radim Masný, a další dva účastníci obchodu potvrzují, že Mynář měl dostat podíl ve výši několika set milionů korun. Mynář obchod potvrzuje, odměnu pro sebe prý odmítl.
Každopádně fakt, že z prostředí Pražského hradu udělal místo byznysu, potvrdil. „K tomu Pražský hrad slouží,“ řekl dokonce. Svůj podíl při dojednávání obchodů nazývá ekonomickou diplomacií.
„Je těžké barvoslepému vysvětlit obraz,“ komentuje v rozhovoru Mynářovo počínání a následné vysvětlování Karel Schwarzenberg, muž, který býval v letech 1990 až 1992 kancléřem prezidenta Václava Havla a v roce 2013 volebním soupeřem dnešního Mynářova šéfa, prezidenta Miloše Zemana.
Kdo by se podle vás měl zabývat tím, jestli je v pořádku, že vedoucí prezidentské kanceláře dojednává na Hradě kšefty?
Především by se tím měl zabývat sám prezident. Bohužel to všechno se děje pod jeho ochranou.
Někdo jiný kromě prezidenta? Ten už vzkázal, že se tím zabývat nebude.
Teoreticky by se tím mohl zabývat každý poslanec. Kdyby se do toho opravdu vydal. Ale bude to ho..o platné, protože dokud tady existuje prezidentská ochrana – dotyčný je člen jeho nejužšího týmu –, tak ty šance vidím mizerně. Ale snad se jeden do toho boje dá.
Poslanecká sněmovna schvaluje rozpočet prezidentské kanceláře. Je to nástroj, který by se dal v této situaci použít?
Použitelné to ale není, poněvadž prezident tam má za sebou většinu. Ta báječná koalice, která nám vládne od ANO po SPD, tak to je něco.
Existoval v době, kdy jste byl kancléřem vy, Ivan Medek či Luboš Dobrovský, nějaký kodex, který by řešil podobnou situaci, tedy aby kancléř nemohl dělat byznys?
Ne. My jsme žádný kodex nepotřebovali, protože jsme sami věděli, jak se chovat, když člověk sloužil Václavu Havlovi.
Prezident i kancléř zastávají názor, že dojednávání byznysu na Hradě je ekonomická diplomacie. Co na to říkáte?
To není, vůbec ne. Zaprvé: Mezinárodní ekonomická diplomacie, tím se rozumí něco jiného. Ekonomická diplomacie je, když například Američané zablokují z politických důvodů ty a ty dodávky. Nebo když Rusové dávají levnější plyn či naftu svým spojencům. To je ekonomická diplomacie. To tady nazýváme normální proexportní politika.
A jak byste nazval obchody kancléře na Hradě?
Je to strašný úpadek politické kultury. Ba nejen kultury, i morálky.
Kancléř prohlásil, že k těmto věcem má Pražský hrad sloužit.
To je krásný názor, opravdu. Já vám něco řeknu: Je samozřejmě v minulosti jeden příklad, kdy opravdu tehdejší kancléř domlouval kšefty. To byl za první republiky Šámal, pracoval pro český zbrojní průmysl. To je pravda, ale byla to vlastně pomoc československému průmyslu a bylo to veřejné a každý o tom věděl. Takže to bylo trošku něco jiného. A je pravda, že on se velice staral o Zbrojovku, Škodovku a tak dál.
Jak vnímáte postavení úřadu kancléře prezidenta?
Kancléř jako šéf Kanceláře prezidenta republiky je nejvyšší postavený úředník. Nemá být politik. Nemá dělat vlastní politiku, nýbrž jenom to, k čemu prezident dává pokyn, co nařizuje. A měl by býti ve svém chování, poněvadž je také ve středu pozornosti, opravdu vzorem pro všechny ostatní úředníky.
Vzpomínáte si třeba za svoji kariéru nebo za kariéru vašich následovníků na situaci, že by za vámi chodili byznysmeni nebo obchodníci a že by po vás chtěli, abyste jim pomohl zprostředkovat nějaký obchod?
No. Naši ne. Byli zahraniční podnikatelé, kteří ode mě chtěli pomoct. Takže byli zdvořile vyprovozeni.
Čili vy jste to nedělal?
Ne.
Když dnes prezident Zeman říká, že pomáhá zařizovat investice čínské strany v Česku, považujete toto za způsob, jak do Česka dostaneme čínské investory?
Já nevím, jak se snaží, ale podle výsledků to snažení opravdu nemůžu označit za zvláště úspěšné, když ohromná Čínská lidová republika investovala méně než malinký Tchaj-wan.
Je to role prezidenta?
Podívejte se, není to jeho hlavní úkol. Měl by to dělat ministr průmyslu a obchodu a tak dál. Ale zajisté je dobře, když pan prezident pomáhá. Ale neměl by se na to dívat jako na svůj hlavní úkol. Prezident musí zůstat mimo všech pochyb. A když potom nastanou pochyby, co kvůli kšeftu dělá, tak to je špatné pro úřad, špatné pro něj, špatné pro republiku.
Proč neexistuje zákon, který by definoval pole působnosti kancléře? Jako je třeba zákon o státní službě, kde je zjevné, když úředník něco takového udělá, porušuje zákon a pak to může řešit policie nebo jeho nadřízení. V případě kancléře nic takového neexistuje.
Nemůžeme všechno shrnout do paragrafů. Obzvláště na místech vysoké osobní zodpovědnosti. Musí také nastoupit osobní morálka. Když všechno svážeme paragrafy, tak je to tak nehybné, že to je vlastně nesmysl. Musíme vybrat lidi, kteří vědí, co se může dělat.
Dobře, morálka se dá očekávat, ale těžko se dá vymáhat.
Dá se vymáhat. Jeho šéfem.
Ale když ten to nechce dělat, tak co s tím?
Tak bohužel, to je právě úpadek státu.
Vy jste zkušený muž a ve vztahu k Vratislavu Mynářovi byste minimálně třeba věkem mohl být jeho otcem. Kdybyste si představil…
… nepředstavuji si.
… že mu máte vysvětlit, že se to nedělá. Co byste mu řekl?
Je těžké barvoslepým vysvětlit obraz. Dokud sám nemá jistý cit pro morálku a chování v takové pozici, asi mu těžko mohu něco vysvětlit. Buďto má výchovu, má to v sobě, nebo ne.
Dobře, kdybyste měl malému dítěti vysvětlit, proč se podobné věci nedělají…
Tak bych mu vysvětlil, že čím výš stoupat, čím vyšší postavení máš, čím víc jsi ve zraku veřejnosti, podle toho se musíš chovat a opravdu musíš dávat tím větší pozor, abys nebyl v největším zpochybnění. Poněvadž pak to všechno dopadne nejenom na tebe, ale taky na hlavu státu a taky na pověst této republiky.
Když to hlavě státu nevadí, dá se s tím ještě něco dělat?
Zvolit novou. A tam zvážit, aby to byl opravdu nezpochybnitelný člověk. Dokud budeme volit podle slibů, které nám politici dávají, a ne podle jejich chování, tak se z té bryndy nedostaneme.
Aplikuju-li podobnou věc na pana kancléře, tak pana kancléře nikdo nevolil.
Ale jeho šéfa volili. Samozřejmě vždycky hlava toho úřadu je prezident. Mynář může ukazovat sotva selskou korunu, pořád ještě… On není hlavním viníkem, nýbrž ten, který ho tam dostal.
Tento případ, o kterém mluvím, není první svého druhu. Odehrávalo se to už před časem ve vztahu k Rusku, jednou ve vztahu ke Kyrgyzstánu, teď ve vztahu k Číně. Tyto země mají společné to, že jsou to všechno…
… no, diktatury. Konec.
Nepamatuji se na příklad, že by něco podobného domlouvali pro německou firmu, nebo pro americkou firmu, nebo pro rakouskou firmu.
Ale ty firmy vědí, že by potom byly doma zavřené. Podívejte se, samozřejmě to pokušení je v každé firmě, ale když se podíváte, kolik šéfů mezinárodních firem muselo odstoupit, nebo se dostali před soud kvůli podobným věcem. Každý bude velice, ale velice opatrný. Samozřejmě se to může stát všude, ale na Západě mají strach. A to prospívá morálce.
Proč si myslíte, že tady strach nemají?
Jsme malá země a bohužel, každý je v tom nějak namočený.
To je dost strašný obraz, který kreslíte.
Ano, ale můžete ho popírat?
Já doufám, že ano. Doufám, že ne každý je v tom namočený.
Ale můžete celkem, když chci něco spáchat, tak když se rozhlédnu, tak uvidím, kdo je v podobné pozici, kdo se mnou bude konat. Kdo bude pachatel, poněvadž na tom vydělá.
Jinými slovy, myslíte si, že jsme země, kde se snadno hledají spolupachatelé.
Ano, nejsme Švédsko, nejsme Norsko. Já si pamatuji jednoho přítele, už je dávno v nebi. Rozený Vídeňan, který v roce 1938 unikl před nacisty, usadil se v Kanadě a potom se z něho vyvinul během třiceti let jeden z největších obchodníků s olivami. A dodával na úrovni států a tak dále. A ten jednou vyprávěl: Se středoevropskými státy je to opravdu těžké. Podívejte se: V Rumunsku a většině arabských zemí, Turecku, vrátný dostane krabičku amerických cigaret, pak zaplatíte sekretářce a potom to dostane ministr. Má to svůj řád a dodržuje se slovo, když to zaplatím, tak ten kšeft dostanu. Pak jsou země jako Skandinávie, kde jenom něco takového naznačím, tak jsem vyhozen a do toho ministerstva už se ani nedostanu. A pak jsou ty země střední Evropy, tenkrát ještě říkal Československo, Rakousko a tak dál. Kde není spolehnutí. Tam získám někdy šéfa dobrou flaškou koňaku, ale všemocná sekretářka vyžaduje větší obnos. To nejsou spolehlivé země, tam nikdy nevíme, jak to dostaneme.
