Článek
Významně se k symbolickému protestu proti tvrzení Miloše Zemana připojili například Romové v Libereckém kraji. Někteří se ho ale naopak nezúčastnili, protože se domnívají, že do jisté míry může nahrávat prezidentovi k dalším útokům a urážkám romské menšiny. A jak vlastně jeho výrok hodnotí místní zaměstnaní Romové?
Jak vypadají skutečná data o nezaměstnanosti Romů?Video: Seznam Zprávy
„Chtěli jsme se připojit k výzvě, protože nesouhlasíme s tím, co prezident říká. Nejsme jediní, kdo tady pracuje. Pracuje tu spousta Romů,“ vysvětluje Jiří Cína, který působí jako asistent prevence kriminality u městské policie v České Lípě. Jak dodává, on sám se objevil společně s kolegyněmi na jedné z fotografií, které pracující zástupci menšiny začali posílat na Facebook právě v reakci na Zemanův výrok.
Reportéři Seznamu oslovili přes dvě desítky zaměstnaných Romů. Většina z nich nechtěla z různých důvodů mluvit na kameru. Jedním z argumentů bylo, že nechtějí Zemanovi „dělat stafáž a terč“. Mnozí pak reagovali i tak, že nevidí důvod, proč by se měli komukoliv, navíc z prostředí politiky, takto zpovídat.
„Neberu to jako provokaci. Spíš mi přijde, jako by (Zeman) nevěděl, kudy kam. Už se o něm málo mluvilo, tak prostě vytáhl Romy, na které každý slyší. Nějaké ty jeho statistiky jsou nejspíš smyšlené, nemá na to ani žádné důkazy. A upřímně, mě se to netýká. I když Jsem Romka, nemám potřebu dokazovat, jestli pracuji, nebo ne. Jestli žiji slušně, platím nájem. Já to vím sama, vědí to i lidé kolem mě,“ vypráví Jana Červeňáková z Liberce.
Konkrétní čísla o nezaměstnanosti Romů u nás neexistují, protože Úřad práce České republiky nemůže uchazeče o zaměstnání evidovat podle etnické nebo jiné příslušnosti.
„Pokud má prezident nějaké informace a jsou špatné, tak by je neměl takto veřejně vypouštět. Když to udělá, hrozí, že dezinformuje obyvatele. A lidé jsou pak nenávistní k našemu etniku. Ono se jim to hodí, protože nenávist je v tomto případě zasévána přímo od prezidenta,“ říká Rom Štefan Oláh, který působí jako terénní kurátor.
Nejčastěji v odpovědích od zástupců romské menšiny v Libereckém kraji zaznívaly argumenty, že: „Není pravda, že by nás chtělo pracovat tak málo, jak tvrdí prezident. Ano, i mezi námi jsou takoví, kteří pracovat nechtějí a nebudou. Nicméně velká část naší menšiny usiluje o zaměstnání. Ovšem pro společnost jsme kvůli barvě kůže i v dnešní době často automaticky odmítáni.“
„Bylo pro mě velmi složité sehnat práci s mojí barvou kůže, ale nakonec jsem se dozvěděl o pracovní nabídce přes internet a té jsem se chopil. Šel jsem na výběrové řízení a uspěl,“ říká asistent prevence kriminality Jiří Cína.
„Hned po škole, od osmnácti let, pracuji. Nejprve dva roky ve fabrice, pak jako prodavačka v obchodě s oblečením a nyní v sociálních službách. Když přijde Rom, který chce pracovat, nejprve se podívají na jeho barvu. Nikdo se neptá na jeho kompetence nebo na to, co vlastně umí,“ popisuje svůj dosavadní profesní život třiadvacetiletá Jana Červeňáková.
