Zeman dopadne jako Le Penová, říká Michal Horáček

Jak jde kampaň? 

Báječně. Užívám si to den za dnem. Nedávno jsem byl během jednoho týdne na 21 místech. Potkávám se s lidmi.

Kolik už jste utratil peněz?

To je na mém transparentním účtu vidět do poslední koruny. Zhruba tři a půl milionu, ale nepamatuji si to z hlavy, tak mě pak nechytejte za slovo, pokud to budou třeba čtyři miliony.

Jde mi o to, jestli je onen padesátimilionový limit na kampaň reálný.

Ano, jde o to, co chcete utratit.

Stále si chcete platit kampaň jen ze svého?

Ano, výhradně.

Přišly vám už nějaké nabídky na sponzorské příspěvky?

Ano, třeba místní podnikatelé mi říkají: Já vám pomůžu. Všem říkám: Ano, chci od vás pomoc, ale ne finanční.

Ale původně jste měl plán, že lidi požádáte o symbolický dar, třeba 500 korun.

Ano, ale to bylo úplně na začátku, ještě než jsem oficiálně oznámil kandidaturu. Řekl jsem si: Přece jenom jsem známý jako poměrně movitý člověk, přece nebudu chtít pětikilo od lidí, kteří mají poměrně hluboko do kapsy. Přece nejsem Národní divadlo.

Přišly vám nabídky třeba od některých finančních skupin?

Ne.

A jak jste na tom s podpisy?

Výborně, máme 60 tisíc podpisů a jsem rád, že i chybovost, která u toho může být, bude ošetřena. Jsem spokojen.

Pusťte si celý rozhovor s Michalem Horáčkem.

Nabídl jste protikandidátům Jiřímu Drahošovi a Marku Hilšerovi, že jim pomůžete sbírat podpisy. Myslím, že se to dá vykládat nejen jako velkorysé gesto, ale i jako první souboj uvnitř skupiny vyzyvatelů: Já jsem tady šéf a já vám pomůžu, protože vám to, přátelé, moc nejde.

Vnímat to můžete, jak chcete, já vám řeknu, jak to vnímám já. Myslím, že je ještě něco důležitějšího než to, kdo z té, řekněme, prozápadní, proatlantické strany bude nakonec třeba prezidentem. Říkal jsem vám to v den, kdy jsem oznámil kandidaturu: Je tu vyšší hledisko, abychom byli v dobrém, demokratickém prostředí. Demokracie je volba. Čím pestřejší nabídka, tím lepší volba. A tím lepší demokracie. A chtěl jsem naznačit: Pojďme dát najevo, že máme společný úkol.

Vsadil byste si teď na sebe jako někdejší hazardní hráč?  

To je šoufl, sázet na sebe.

Jinak: Vsadil byste si na kandidáta Michala Horáčka?

No samozřejmě.

A to proto, že z něj teď kurs nedělá favorita?

No právě proto. Pokud předpokládáme, že jsou teď víceméně tři vyrovnaní kandidáti, kurs by měl být 3:1. Co je méně, je nevýhodné, co je víc, je výhodné. Z matematického sázkového hlediska je výhodné vsadit právě teď na mě.

Jsou pro vás relevantnějším ukazatelem vašich šancí průzkumy veřejného mínění, nebo kursy sázkových kanceláří?

Ani jedno. Ohledně průzkumů mám výhrady a velké pochybnosti. A k tomu druhému: Stačí přijít, vsadit na někoho 200 tisíc a bookmaker v tu chvíli musí dát kurs dolů. To jde ovlivnit jednoduchým a nevelkým finančním zásahem.

Takže to, co naznačuje třeba kurs u Tipsportu, tedy že favoritem volby je teď Jiří Drahoš, je výsledkem takové jednorázové operace, nebo je to realita?

Netroufám si to soudit, je to obchodní tajemství firmy. Ale slyšel jsem ze zákulisí, že tam byla hodně velká sázka, která u Tipsportu ovlivnila, že šel kurs dolů. Ale to je momentální.

Nicméně i průzkumy ukazují, že Jiří Drahoš má náskok.

Asi jo.

Proč? 

Nevím.

Musíte o tom přece přemýšlet, jste soupeři.

Ano, ale nechci se moc vyjadřovat ke svým protikandidátům. Ale když se mě na to ptáte. Byl tu Miloš Zeman, který má hodně oponentů. Pak přišel Horáček a lidé si řekli: A to je všechno? To máme vybírat jen mezi tímhle? Snad se někdo objeví. A přišel bývalý předseda Akademie věd Jiří Drahoš, který je takovým projekčním plátnem, na něž lze promítnout leccos. Vlastně nic neříká, žádný jeho program jsem neviděl. Ale vypadá dobře, to připouštím.

Proč by měl člověk volit raději vás než Jiřího Drahoše?

Protože já tu kampaň dělám už 30 let. Jsem ve veřejném prostoru a stýkám se s lidmi.

Před 30 lety jste asi kandidaturu neplánoval.

Ano, ale jak se později ukázalo, přesto to už bylo součástí kampaně. Moje činnost spočívá v tom, že jezdím za lidmi a vnímám jejich příběhy. Jsem hodně všímavý, písničky, básně, texty jsou dílem těch lidí, kteří mě k tomu inspirovali.

A za druhé: Když někam přijedu, můžu říct: Dobrý den, jsem Michal Horáček, však mě znáte. A nelžu, protože po besedě vždycky přijdou lidé s knihami a alby, kterých je mimochodem mezi nimi skoro milion. To je hodně, několik generací Čechů má doma něco, co jsem udělal. Co je ale ještě důležitější: Někdo se zabývá třeba polymery. To je důstojná činnost a je to určitě potřeba. Ale já se zabývám lidmi. A jsem také sociální antropolog a všímám si toho, co ve společnosti znamená člověk. Umím jejich potřeby a touhy zpracovat a nabídnout nějaký český úkol, který nám teď chybí. Motáme se jak nudle v bandě, potřebujeme úkol, který jsme mívali. Třeba za první republiky, kdy to bylo budování státu. A v roce 1935 jsme se zařadili mezi 10 nejbohatších zemí světa.

Video: Horáčkovi pomáhá lékárník z Prahy

Nechci se vás dotknout, ale teď to zní, jako kdybych četl začátek knihy Andreje Babiše „O čem sním, když náhodou spím”.

To já nečtu.

Když už jsme u tradičních politiků, jako je Andrej Babiš: Kontaktují vás, jednáte s nimi? 

Ne, nejednám, nekontaktují. Jedna z nejpovzbudivějších věcí, která se odehrála v kampani, je, že jsem si ze stránek našich novin mohl vypsat: pan Gazdík, pan Bělobrádek, pan Štěch, pan Zaorálek, pan Kalousek, pan Schwarzenberg, všichni řekli: Horáček na Hrad? To vůbec. A to mě hrozně potěšilo.

Proč? 

Protože je zřejmé, že nemám žádné vazby na stávající politické entity. A to je to nejlepší, co může prezidentský kandidát v přímé prezidentské volbě nabídnout. Nemám žádnou historii, která samozřejmě znamená, že jste někomu prospěl a někomu ublížil.

A to teď říkáte cynicky, nebo s radostí, že nejlepší kvalifikací v přímé volbě má být nulová minulost?

Nulová politická minulost na nejvyšších postech. Když je někdo starosta ve Vlčnově, je to fajn. Myslím ale minulost v nejvyšší parlamentní politice. Všichni víme, že když půjdete do banky, musíte půjčené peníze vrátit. I s úroky. A já nebudu nikomu nic dlužen. Budu mít ke všem stejně daleko i stejně blízko.

Podle průzkumu, který pro Seznam zpracovala agentura Median, jste si oproti březnu pohoršil. S Milošem Zemanem byste teď prohrál 44:56, minule to byla remíza. S Jiřím Drahošem byste teoreticky v druhém kole prohrál 37:63. Ta čísla ukazují váš postupný pokles, co s tím chcete dělat?

To samé, co dělám doteď, nic jiného neumím: Jezdit za lidmi, poslouchat je, nabízet jim to, co si myslím, že je správné. A buď to vezmou, nebo ne. To je jednoduché.

V téhle souvislosti se objevuje stále jedna otázka: I vzhledem k onomu vyššímu cíli, o němž jste sám mluvil, neskončí to náhodou tak, že když vám průzkumy nebudou přát, vzdáte se ještě před volbou kandidatury ve prospěch Jiřího Drahoše? 

To je naprosto vyloučeno. Jezdil jsem deset měsíců po celé zemi a udělal si velikou síť podporovatelů. Tři tisíce lidí chodí s podpisovými archy, proto jsem je také už dávno shromáždil. Odpracovali jsme to metodou usilovných dřepů. Přece nemůžu ty lidi zklamat.

Ale můžete tuhle logistickou podporu nabídnout někomu, kdo může mít reálnější šanci prezidenta Zemana porazit.

Ano, ale to pouze za předpokladu, že stávající prezident Zeman bude ještě v listopadu kandidovat.

Myslíte, že nebude?

Musíme přece připustit, že jeho fyzické zdraví ochabuje, byť mu to nikdo nepřeje. To je zřejmé, ale vůbec o tom nechci dál mluvit. Ale pokud budou mít třeba dva euroatlantičtí kandidáti dohromady více než on, může prezident Zeman říci: To zdravíčko, dělal jsem, co jsem mohl… A může to odpískat sám. Má objektivně vzato takovou historii. Neobhajoval svůj post premiéra, když nevyhrál v parlamentní prezidentské volbě, utekl zadním vchodem. Není to bojovník, který do toho půjde za každou cenu. Domnívám se, že ta šance je veliká. Proč to vzdávat?

Pak je tu ještě jeden moment, o kterém se mluví. Prezident Zeman může vyhrát první kolo, v němž dostane svých 28 až možná 40 procent hlasů. A pak bude seřazeno několik kandidátů: Vy, profesor Drahoš, možná někdo další, kteří budou mít 15-18 procent. A pak bude složité přesvědčit některé voliče, aby šli v druhém kole v lednu znova volit, když to podle prvního kola má Zeman skoro v kapse.

Ale ne, to bude jak s Le Penovou. Nejsem politolog, ale předpovídám, že ten, kdo se případně dostane do druhého kola se Zemanem, pokud to tak vůbec bude, dostane hlasy ostatních kandidátů. On už víc nedostane, na zemanovské straně kandiduje jen pan Zeman, na té opačné kdekdo.

To jsme si mysleli i po prvním kole voleb v roce 2013. A pak nás překvapilo, jak kandidáti, kteří se tvářili, že jsou někde úplně jinde, jeden za druhým podporovali Zemana.

To se mi také nelíbilo a dodnes jim to vyčítám. Já i pan profesor Drahoš jsme v televizi řekli, že v případném druhém kole v takové situaci podpoříme toho druhého. To je dopředu dáno a je to zřejmé.

Ze své zkušenosti bych byl přece jen opatrnější.

Ano, ale já jsem slušný člověk a říkám vám to tu z očí do očí.

Pochopil jste během svých cest po republice, proč má prezident Zeman po všech těch letech tak solidní podporu?

Zpochybnil bych už tu premisu, že má tak solidní podporu. Možná podle průzkumů. Ale můj průzkum je takový, že kam přijedu, tam mi říkají: Volil jsem Miloše Zemana, copak jsem mohl volit pana Schwarzenberga? Ale i oni v mnoha případech očekávali od pana prezidenta, že když přijede někam do jejich městečka, řekne maminka dceři: Eliško, pojď se podívat, to je náš pan prezident, toho jsme si vybrali, aby nás zastupoval. A jednou třeba budeš jako on. Ale to ani jeho příznivci nemohou poctivě říci a neříkají to. Mnohokrát jsem slyšel, že se zklamali, že sice nevědí, koho budou volit, ale ne stávajícího prezidenta. Že neplní svou roli.