Článek
Nebylo jí ještě ani pětadvacet let, když se vrhla do nejvyšší politiky. V roce 1998 ji lidé – ještě pod jménem Horáková – na kandidátce dávno zaniklé Unie svobody zvolili poslankyní. Stala se první a také poslední Romkou zasedající v českém Parlamentu.
Dnes čtyřiačtyřicetiletá vystudovaná psycholožka pracuje pro organizaci Romea a snaží se, aby stejnou cestou vzhůru dokázalo projít co nejvíc mladých Romů.
„Sama sebe nevnímám jako romskou elitu,“ říká. „Jde nám o to dlouhodobě rozšiřovat romskou střední vrstvu. Přibývají středoškoláci, asi 1000 romských studentů loni úspěšně ukončilo střední školu. Je to o hodně víc než před 20 lety.“
Připouští, že zejména v některých vyloučených lokalitách je situace Romů velmi komplikovaná a její řešení je během na dlouhou trať. Přesto se jí před časem dotkl výrok prezidenta Miloše Zemana, podle nějž 90 procent Romů v těchto oblastech nepracuje.
„To prostě není pravda. To číslo je relativně vysoké, ale Romové, kteří jsou registrovaní jako nezaměstnaní, pracují často načerno. Vydělávají na tom majitelé firem. Je potřeba, aby stát práci načerno postihoval,“ tvrdí.
Před víc než 20 lety stála Monika Mihaličková jako vládní úřednice na začátku téměř nekonečné „bitvy o prasečák“ na místě někdejšího romského tábora v Letech u Písku. Na konci minulého volebního období se státu konečně podařilo dohodnout se s vlastníky – a ostudná stavba z jihočeské krajiny konečně zmizí.
„Mám z toho obrovskou radost, děkuji za to České republice,“ říká. „Je to pro mě důležité gesto, Česká republika přijala, že romský holokaust byl součástí její historie. Nevěřila jsem, že to může trvat takhle dlouho, a jsem vděčná, že se to dotáhlo.“
Proč kdysi vyhodili jejího tatínka, hudebníka Gejzu Horvátha, z brněnského McDonaldu? A skutečně se něco podobného stalo nedávno znovu? A koho z romských osobností by navrhla na státní vyznamenání? Podívejte se nahoře ve videu na celý rozhovor s Monikou Mihaličkovou.
