Článek
Monstera, difenbachie, tchynin jazyk. Filodendron, asparagus, begonie. A všechny druhy fíkusů. Někteří z nás si pamatují, jak tyhle kytky stály zaprášené v rozích socialistických poliklinik, škol a úřadů. Mám pro vás překvapivou zprávu – jsou zpátky a ve větší síle než kdy dřív. A také si za ně pěkně připlatíte.
Součástí výbavy správného hipstera není jen šatník plný outfitů jak vystřižených z Kamaráda do deště, ale i parapet plný pokojovek. Nesmí tam chybět například pilea, pár druhů monster, sem tam se vezme na milost i nějaký ten kaktus, ve speciálním kulatém akváriu se povaluje řasokoule.
Ale pozor – dnes péče o pokojovky nezahrnuje jen občasné zalití a přesazení ve chvíli, kdy už je květináč rostlině malý. S pokojovkami se zachází jako v rukavičkách – u zmíněné řasokoule je například doporučováno ji občas pomazlit a poválet v dlaních, aby pěkně rostla.
I to zalévání je dost věda – nemluvě o tragédii, když se začnou rojit nějací škůdci. Na specializovaných facebookových fórech o pokojovkách se to hemží obraty jako „musíš na ni opatrně, aby ji neofouklo“, „možná si u tebe ještě nezvykla“, případně „ona mě snad nemá ráda a dává mi to sežrat“.
Specializované e-shopy s hipsterskými pokojovkami nabízejí všechny ty monstery, tchyniny jazyky a fíkusy za ceny startující minimálně u tří stovek. Za nejmenší řasokouli, považovanou v podstatě za takové malé zelené miminko, se platí minimálně 90 korun – a to má v průměru tak dva centimetry, čím větší, tím stojí víc.
I já, která jsem si kdysi troufla jen na kaktusy a sukulenty, co vám milostivě odpustí, když si jich několik týdnů vůbec nevšimnete, mám dneska byt plný zeleného harampádí. Přitom dokud jsem měla malé děti, krčilo se mi na komodě jen pár těch napůl uschlých kaktusů.
Jenže děti už trochu odrostly a pokojovky jsou proti nim tak nenáročné – stačí je sem tam zalít, řasokouli polaskat v dlani a zase odložit…
Pokojovky neřvou, neodmlouvají a na rozdíl od řady dětí i voní. Jsou ideálním společníkem i pro singles – o zvířecí mazlíčky se musíte starat, venčit je, při odjezdu na dovolenou je někomu předávat na hlídání. Pokojovky tiše čekají, až se vrátíte a dají vám to sežrat tak maximálně několika opadanými listy. Stačí je zamést.
Při projíždění všech těch facebookových fór – kde si s dalšími stejně postiženými směňujeme jako největší vzácnost pidiřízky pokojových rostlin, které se v podstatě jako plevel plazí po zaprášených oknech poliklinik, škol a úřadů dodnes – mě často napadá, jestli tahle vášeň (jako každá jiná módní vášeň) nevypovídá něco vážného o dnešní době.
Není trochu zvláštní, když se mazlíme s rostlinami častěji než s lidmi? Odráží snad vášeň singles a hipsterů pro pokojovky neschopnost či nemožnost vázat se na něco, co po vás chce i trošku víc než zalití vodou? (Řádně odstátou, pouze do misky, případně jen rosit!)
Pokojovky jsou navzdory tomu, jak ustaraně se na diskuzních fórech tváří jejich pěstitelé, nenáročné, na rozdíl od dnešního života a vztahů. Doba je rychlá, není v ní moc času spočinout, užít si děti nebo partnera. Pokojovky tolik času nevyžadují. Mohou vynahradit to, co nám (možná jen kdesi ve skrytu duše) chybí.
Pokojovky vám také umožní někoho milovat, když nikdo vhodnější není na blízku. Vášeň k rostlinám je (zeleným) sexem naší doby – a jestli vám to přijde jako přehnané, jděte si do květinářství pro jednu tu předraženou pileu a zkuste si s ní něco začít.
A promiňte, teď už musím jít – moje řasokoule vypadá nějak smutně, měla bych ji pohladit a říct něco něžného.
