Zelenskyj se přes noc stal figurou aféry, která třese Trumpovým křeslem. Absence zkušeností ho může bolet

Volodymyr Zelenskyj neměl vůbec žádné politické zkušenosti, než se stal prezidentem rozbouřené Ukrajiny. Jednačtyřicetiletý bývalý herec a komik byl ale ve své zemi ohromně populární.

Především zahraniční média nejvíc bavila analogie jeho známé herecké role s reálným životním příběhem. V televizní sérii hrál učitele, kterého zvolili prezidentem poté, co jeden ze studentů natočil jeho protikorupční projev, který se stal virálním po síti. V dubnu tohoto roku zvítězil v opravdovém světě se 73% převahou nad tehdejším prezidentem Porošenkem. A legrace skončila.

Už při inauguraci se ale Zelenskyj snažil dobýt si seriózní zacházení. A nejen to, snaží se také o to, aby z něj ukrajinský lid nedělal ikonu. „Na zeď si pověste obrázky svých dětí a koukněte se jim do očí vždycky, když se rozhodujete,” řekl v projevu.

Jméno Volodymyra Zelenského se živě skloňuje mezinárodním děním. Celý svět je zvědavý, kam se bude dál vyvíjet situace na východě země, kde stále probíhá otevřený konflikt mezi místními a proruskými separatisty. Jeho jednání ale stále obestírá mlha.

„Informační ticho, které obklopuje Zelenského, je pro Ukrajinu dost netypické. Zelenskyj se vyhýbá přímým setkáním s novináři a ve svém kontaktu s občany se povětšinou omezuje na videoklipy. Co ale víme, je, že zahraniční politika Ukrajiny se přestěhovala z ministerstva zahraničních věcí do prezidentské kanceláře,” hodnotí pro Seznam ukrajinistka a publicistka Lenka Víchová.

Profil Volodymyra Zelenského:

Václav Rambousek, bývalý velvyslanec v Rusku a na Ukrajině, vidí Zelenského zahraniční politiku střídměji: „Směrem do zahraničí je málo čitelný, nevýrazný. Možná bude trochu jasněji po jeho setkání s Trumpem,” říká. Donald Trump se má se Zelenským poprvé sejít ve Spojených státech v rámci Valného shromáždění OSN.

„Za výraznější signály směrem do zahraničí snad můžeme považovat skutečnost, že jako své ministry pro zahraniční věci a evropskou integraci vybral diplomaty s prozápadní orientací Prystajka a Kulebu,” dodává Rambousek k Zelenského zahraniční politice. Jeho první prezidentské cesty vedly do Bruselu, Berlína a Paříže.

Minulý týden se jméno ukrajinského prezidenta začalo hojně vyskytovat v americkém tisku, neboť jde právě o telefonát mezi Zelenským a Trumpem, od kterého se vyvíjí aktuální krize, která opět pokládá na stůl možnost odvolání amerického prezidenta z funkce.

Americký prezident Donald Trump volal 22. července svému ukrajinskému protějšku, aby zatlačil na vyšetřování kauzy Huntera Bidena, který byl spoluvlastníkem ukrajinské energetické firmy. Hunter je synem Joea Bidena. Ten je jedním z kandidátů na prezidenta, který má potenciálně šanci Trumpa porazit ve volbách.

Podle informací The Wall Street Journal během telefonátu Trump Zelenského vyzval celkem osmkrát, aby ukrajinský prezident spolupracoval s Trumpovým osobním právníkem Giulianim. Jakou roli v celé kauze hraje sám ukrajinský prezident?

V kontextu americké politiky víceméně žádnou. Kauza jde směrem k impeachmentu prezidenta Trumpa. Zelenskyj v příběhu hraje „zajímavou” východoevropskou linii. Sám Zelenskyj se tímto konkrétním telefonátem chlubil, řekl, že mu Trump gratuloval k vítězství ve volbách. Což byla pravda, dodatek o Bidenu juniorovi už vynechal.

„Ukrajinský prezident se ocitl ve velmi nepříjemné situaci,” komentuje Lenka Víchová. A dodává: „Ukrajinští politici a komentátoři upozorňují Zelenského na to, že by bylo krajně nezodpovědné hrát jakoukoliv roli v amerických vnitropolitických bojích či jakýmkoliv způsobem pomáhat kterékoliv ze stran.” Podle Víchové totiž spojenectví Ukrajiny a Spojených států nestojí na podpoře jedné ze stran, ale na dlouhodobé podpoře obou stran. Pro Ukrajinu prý není podstatné, kdo zrovna sedí v Bílém domě, důležitá je široká podpora v Kongresu.

„Jsem připravený ztratit popularitu i můj prezidentský post za mír, který za to přijde – bez ztráty našeho území,” řekl také Zelenskyj v inauguračním projevu.

Postavení Volodymyra Zelenského ve vztahu s Ruskem není tak úplně čiré. Je pravda, že ostře kritizuje anexi Krymu, což je čitelné z úryvku projevu. Jeho volební úspěch byl však postavený také na tom, že jeho mateřským jazykem je ruština a že jako herec si ve velkém vydělával v ruské televizi.

Zcela čitelná není ani jeho role v nedávné výměně ukrajinských a ruských vězňů. Obecně se akt považuje za diplomatický úspěch. Zelenskému se povedlo to, co jeho předchůdci Porošenkovi ne za pět let v úřadě. A jako pravý státník pětatřicet Ukrajinců vítal na kyjevském letišti. Pro srovnání: na letišti v Moskvě bylo pouze pár novinářů a autobusy, do kterých čerstvě propuštění Rusové nasedli.

„Otázka zajatců je pro Ukrajince velice citlivá a pro Rusko nejméně bolestivá. Je nutné si uvědomit, že Ukrajině se povedlo osvobodit 35 svých občanů, ale místo nich Ukrajina Rusku předala 12 občanů RF, jednoho Moldavana a 22 občanů Ukrajiny včetně svědka v případu sestřelení MH17,” upozorňuje Lenka Víchová. Další otázka, kterou podle Víchové Ukrajince trápí, je, co bude muset Ukrajina zaplatit za další své občany, které Rusko vězní jak na území federace, tak v okupovaných oblastech.

Co jasné je, že byl prezident Zelenskyj ve vyjednávání o propuštění politických vězňů konzistentní. Pozornost médií si udržoval například žlutými náramky se jmény zajatých ukrajinských námořníků. Když je vítal na letišti, symbolicky jim je každému předal, potřásl si rukou s každým z vězňů i se členy posádky a přijímal vřelá obětí rodinných příslušníků. „Propuštění ukrajinských občanů vydává za svůj úspěch – ve skutečnosti to domluvil proruský poslanec (a Kučmův a Janukovičův favorit) Yuchym Medvěděv,” připomíná však Václav Rambousek.

„Zvolení Zelenského prezidentem by bylo možné přirovnat k tomu, že by českým prezidentem byl zvolen Luděk Sobota,” přirovnává Rambousek.

Zelenskyj se 12. září účastnil konference YES, mezinárodního inspirativního fóra, které se konalo na Ukrajině. Zahájil ho komickým videem, v němž nafingoval konverzaci v aplikaci WhatsApp, ve které si spolu navzájem povídají jednotlivé státy.

„Vítejte! Rádi vás vidíme,” říkají v konverzaci Spojené státy americké. Na to reaguje profil Petra Porošenka tím, že opustí skupinu. Své komické „já“ Zelenskyj prostě neztrácí. Navíc si dost nevybíravě dělá legraci ze stereotypů, ale i z aktuální světové politiky. „Kdo vede tuto skupinu?” ptá se profil Ukrajiny. „Já,” odpovídá Rusko. „Já,” kontruje Čína.

„Ač o to nestojí, komický je právě ve chvílích, kdy komický být nechce. Vyhrát volby pomocí klipů a vtipů jde, ale pokud se člověk léta nepřipravoval na politickou dráhu, je to znát na první pohled,” dodává Víchová o Zelenského humorné straně charakteru.

S přispěním Daryny Dziuby.