Zelená ofenziva. ČEZ chce do roku 2030 postavit soláry za 90 miliard korun

Teprve před čtyřmi lety dokončil ČEZ velkorysý program modernizace uhelných elektráren, odstartovaný v roce 2006. Přestavby bloků v Prunéřově, Tušimících a Ledvicích trvaly deset let a přišly na víc než sto miliard korun.

Nejmodernější elektrárnu v Ledvicích, zcela nový blok o výkonu 660 megawattů za téměř 40 miliard, skupina uváděla do provozu v roce 2017. Ledvice měly fungovat do vytěžení zásob uhlí na lomu Bílina, zhruba do roku 2057.

Teď je však zřejmé, že Ledvice zavřou brány o pětadvacet let dřív. „Rok 2030 nejspíš přežijí, ale na dlouhý provoz po roce 2030 to nevypadá,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys Pavel Cyrani, místopředseda představenstva ČEZ zodpovědný za strategii skupiny. Kromě jádra mají uhlí nahrazovat plynové a obnovitelné zdroje. Jen do solárů chce skupina investovat až 90 miliard.

ČEZ minulý týden oznámil novou zelenou strategii. Řekli jste, že do roku 2030 chcete snížit emise skleníkových plynů o 55 procent. Jak bude v té době výroba elektřiny vypadat?

Budeme pracovat na tom, abychom do té doby zvýšili výrobu z našich jaderných elektráren. Chceme uvést do provozu velké portfolio obnovitelných zdrojů. Celé teplárenství chceme přebudovat na biomasu, odpady a plyn. Elektrárny, které dnes vyrábí z uhlí jen elektřinu, částečně zavřeme bez náhrady a část jich zůstane v provozu, připravená na nějaký záskok – v případě, že by Česká republika měla problémy s energetickou soběstačností nebo bezpečností. A část jich bude nahrazena také plynem.

Pokud své uhelné elektrárny budete držet v provozuschopném stavu jako zálohu, bude to vyžadovat určité provozní náklady. Předpokládám, že si za to necháte nějakým způsobem platit.

Takový nástroj se třeba v Německu používá. My ale v tuto chvíli pracujeme s tím, jak česká legislativa vypadá, a s tržními podmínkami. Podobné nástroje u nás zatím nejsou. Myslím si ale, že je i tady budeme na konci této dekády potřebovat.

Vaší nejmodernější uhelnou elektrárnou je nový blok v Ledvicích, spuštěný teprve roku 2017. Na jakou životnost byl původně plánován?

V případě Ledvic jsme počítali se 40letou životností.

Teď je jasné, že Ledvice 40 let fungovat nebudou. Přežijí rok 2030?

Tu pravděpodobnost nevidím moc vysokou. Rok 2030 nejspíš přežijí, ale na dlouhý provoz po tomto roce to nevypadá.

Počítáte s tím, že dostanete od státu kompenzace za předčasné uzavírání elektráren, jejichž modernizace vás stála miliardy korun?

My v tuto chvíli pracujeme s platnou legislativou. Žádné kompenzace v ní nejsou, uvidíme, jak se to bude vyvíjet.

V této situaci nejste sami. Podobně bude muset zavírat elektrárny před koncem životnosti i skupina Sev.en nebo EPH Daniela Křetínského. Předpokládám, že mezi energetiky se o kompenzacích mluví a že je budete chtít.

Určitě, všichni sledují vývoj v okolních zemích. I tam se debata vyvíjí od toho, že jsou kompenzace. Díky povolenkám CO2 ale k útlumu dochází bez ohledu na legislativní rozhodnutí, bez ohledu na to, zda na kompenzace je nárok, nebo není. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Legislativa se předpovídá ještě hůř než cena elektřiny.

Je vidět, že špatně se předpovídá i vývoj ceny povolenek. Ta před pár dny překročila už 56 eur za tunu CO2. Počítali jste s tím?

My jsme počítali s tím, že střednědobý rovnovážný stavy je někde kolem 40 eur, ale že se k němu dostaneme podstatně později, teprve v době, kdy v systému bude menší přebytek povolenek. Paradoxně cena roste, přestože je v dnešní době povolenek přebytek. Máme za to, že na trh vstoupily i finanční domy. Ty nakupují povolenky jen proto, že věří, že cena půjde ještě nahoru. Tím pádem je cenový vývoj směrem nahoru podstatně rychlejší.

Co drahá povolenka s ekonomikou vašich uhelných elektráren dělá?

Výrazně ji zhoršuje. Současná vysoká povolenka na naše elektrárny ještě nedopadá, povolenky na letošek máme nakoupené předem. Ale i tak, ještě v roce 2020 přispívaly naše uhelné elektrárny do hospodářského výsledku ČEZ deseti procenty, letos už ten příspěvek klesl na tři procenta.

Kdy se vám promítne do hospodaření současná cena povolenky nad 50 eury?

Postupně, v horizontu zhruba roku a půl. Ale jak říkám, když bude povolenka moc drahá, tak ty elektrárny nebudou v provozu, takže za příliš drahé povolenky nebudeme platit. Ono to pomáhá paradoxně všem bezemisním zdrojům, které na dražší povolence zase vydělávají. Což jsou jaderné elektrárny, vodní a další obnovitelné zdroje. Takže ČEZ celkově na dražší povolence spíš vydělává.

Uhelná výroba stále pokrývá skoro polovinu české spotřeby elektřiny. Čím chcete uhelné elektrárny nahradit? Bude hlavní náhradou plyn?

Po pravdě ne nutně. Plyn to bude primárně v teplárenství. Předpokládáme, že veškeré velké teplárny budou z velké části využívat plyn. Biomasy ani odpadu už není v Česku tolik. V případě, že vyrábíte teplo z plynu, tak se souběžně vyrábí elektřina s vysokou účinností a té je více než při výrobě z uhlí. Takže část té náhradní energie přijde z tepláren. A připravujeme si i lokality na přímou výrobu elektřiny z plynu.

Kolik se jich bude stavět a kde budou stát?

Připravujeme si tři lokality: v Mělníku bude kromě výroby tepla i samotná výroba elektřiny. Dále v Počeradech vedle naší stávající paroplynové elektrárny. A v Dětmarovicích, kde také končí uhelná elektrárna. Zatím počítáme najisto s jednou elektrárnou po roce 2025 na jedné z těchto tří lokalit. V případě, že by tlak povolenky byl ještě větší, kdyby ceny kolem 56 eur přetrvaly, pak by ta potřeba mohla být vyšší a mohli bychom třeba postavit dvě plynovky.

Mluví se ale o tom, že plynovky bude třeba stavět nejen jako náhradu uhlí, ale také jako zálohu stále většího podílu obnovitelných zdrojů. Vzniknou plynové elektrárny, určené výhradně k vykrývání sezonních výkyvů ve výrobě solárů a větrníků? Takové, jaké by jely třeba jen několik týdnů nebo měsíců v roce?

Uvažujeme i o nich, je to jedno z témat. Trh takzvaných podpůrných služeb představuje velkou nabídku. Ta jde dnes primárně z turbín uhelných elektráren, které dodávají svou základní dodávku, ale umí kolem ní zvyšovat nebo snižovat produkci. Až tady tyto elektrárny nebudou, tak poptávku po podpůrných službách můžou uspokojit malé plynové zdroje. My předpokládáme, že bychom je také stavěli v lokalitách stávajících elektráren. Tam je přiveden plyn, je tam dobrá energetická infrastruktura.

Pavel Tykač v rozhovoru pro podcast Insider nedávno řekl, že se u stavby plynových zdrojů bojí, aby v okamžiku „stříhání pásky“, až se budou spouštět, nebyla opět zkrácená jejich životnost kvůli nějaké nové regulaci. Může se opakovat to, co se vám stalo u uhelných elektráren, tedy že nákladné investice se budou předčasně zavírat kvůli novým limitům?

Riziko změny legislativy je velké. My jsme to zažili několikrát. Nejdřív se sázelo na povolenky, pak povolenky zkolabovaly – pod politickým tlakem, že cena je moc vysoká. Pak se řešily obnovitelné zdroje a tak dále. Pravda je, že pokud dneska někdo investuje větší kapitál, tak to není čistě proti trhu tak, jak jsme to znali do nedávna, ale proti různým schématům. Ať už jsou to kapacitní trhy pro záložní zdroje nebo speciální programy pro jádro nebo obnovitelné zdroje. Pokud u nás bude chybět regulační kapacita, bude úkolem společnosti ČEPS a regulátora, aby připravili podmínky, aby takové zdroje mohly vzniknout. Aby se nestalo, že někdo něco dostaví a druhý den začne platit omezení, které tu investici znehodnotí.

Podle vaší strategie by ve výrobě ČEZ po roce 2030 měla hrát velkou úlohu jaderná energetika. Jaký je osud projektu na výstavbu nového zdroje v Dukovanech po všech politických turbulencích, které se kolem něj letos odehrály?

Nepřipouštím si, že by osud toho projektu měl být ohrožen. Česká energetika vždy spoléhala na dva pilíře své soběstačnosti a konkurenceschopnosti: domácí uhlí a jádro. Uhlí skončí a pak nám už zbývá jenom jádro. Řada zemí kolem nás buduje i pilíř obnovitelných zdrojů, ale ten obvykle stojí na offshorových větrných elektrárnách, které my nemáme.

Věříte, že nový jaderný zdroj při tom, co se děje kolem samotné zakázky, se v Dukovanech opravdu spustí v roce 2038, jak zní původní harmonogram?

Nový zdroj se dokonce má spustit do zkušebního provozu v roce 2036 a v roce 2038 má naběhnout do toho plně komerčního provozu. Nemůžu si připustit, že by to tak nebylo. Vedeme debatu s dodavateli a ti se diví, že to u nás bude trvat tak dlouho. Ptají se, proč ještě nebyla zakázka vypsána, když na stavbu spěcháme.

Jenomže ony se všechny běžící evropské jaderné projekty zdržují a prodražují. Český projekt měl být předem dobře připravený, aby se to nestalo.

Oni se diví, proč to máme naplánováno na tak dlouhé období. Mají pocit, že bychom měli být schopni to postavit rychleji, zejména že povolování bychom měli dělat rychleji. Ano, evropské projekty i projekt americký měly zpoždění. My jsme s dodavateli v kontaktu, procházíme, co se jim povedlo a nepovedlo. Celé odvětví se hodně poučilo, hodně se i spálilo, dvě z těch firem – Areva a Westinghouse – dokonce zkrachovaly. Nicméně tvrdí, a my to i vidíme na projektech, co dělají teď, že z toho vyšly ozdravené. Naděje, že český projekt nedopadne jako tam, je velká.

Po skandálu kolem Vrbětic politici rozhodli, že ruský Rosatom má být z jaderné zakázky vyloučen, že ho nemáte oslovovat, až budete zakázku vypisovat. Jste přesvědčen, že je to definitivní stav? Není možné, aby se po volbách třeba za jiné politické konstelace Rusové do tendru vrátili?

My jsme přesvědčeni o tom, že to je definitivní stav se smyslu toho, jaká dostáváme zadání, co se promítá do dokumentace, jakým způsobem je to formulováno. Podle toho, co je dnes připraveno, jak je to rozesíláno, tak je to definitivní. Kdo neprojde bezpečnostním posouzením, nemůže být pozván do tendru. A do bezpečnostního posouzení nemají být pozvány ruské a čínské firmy.

Nemůže ale příští politická garnitura po volbách změnit současný, dva roky připravovaný investorský model? Čím dál častěji se mluví třeba o tom, že by bylo lepší, kdyby jaderku stavěl stát ve vlastní režii, prostřednictvím státní firmy, nikoliv prostřednictvím polostátního-polosoukromého ČEZ.

Dovedu si to představit, ale nepracujeme na tom. Každý model má svoje pro a proti. Ta varianta , jak je teď připravovaná, funguje také.

Pojďme k obnovitelným zdrojům. Sám ČEZ už oznámil, že chce zvednout jejich výkon do roku 2030 na 6000 megawattů. Kolikanásobně byste museli zvednout současnou obnovitelnou kapacitu?

V tuhle chvíli už se v Česku v podstatě nedají stavět vodní elektrárny, biomasa je také vyčerpaná. Dnes máme asi 100 megawattů solárních elektráren a k tomu jednou tolik větrných. Takže bychom to museli zvednout asi 60krát.

Jak to chcete konkrétně udělat?

V tuto chvíli připravujeme výhradně projekty solárních elektráren. V tom desetiletém období se regulace bude stále vyvíjet, třeba budou v nějaké fázi více preferovány jako doplněk i větrné elektrárny, pak bychom se koukali i na ně.

Jak rychle výstavba půjde? Dnes se u nás větší solární parky nestaví, nemají veřejnou podporu.

Je to tak. Ale teď se rozbíhá Modernizační fond. Věřím, že řada našich projektů v něm uspěje. Takže pokračujeme v přípravě a příští rok stavíme.

Na kolik projektů a s jakou kapacitou chcete žádat dotace z Modernizačního fondu?

Celkově do roku 2025 předpokládáme vystavět 1500 megawattů. Jestli mám správnou informaci, tak jsme jich do předregistrace zatím přihlásili tisíc. Budou i další výzvy.

Jak velké ty solární parky budou? Velké plochy panelů na zemi, jaké máte z roku 2010 třeba v severních Čechách u Ralska? Nebo to budou spíš střešní instalace, podobné té, jakou stavíte na firemním parkovišti u elektrárny Dukovany?

Co do počtu budou asi více zastoupeny střešní instalace. Co do objemu, spíš instalace na brownfieldech nebo na půdě, která už se na nic jiného nevyužívá. Tam to budou instalace v řádu desítek megawattů, takže větší projekty. Dává to smysl, elektřina z nich bude pro spotřebitele nejlevnější.

Jaké peníze se za těmito plány skrývají?

Na těch šest tisíc megawattů padne z našeho investičního rozpočtu zhruba 90 miliard korun. Když se bavíme zhruba o těch prvních tisících megawattech, jde o 15 miliard.

Objevují se různé scénáře, kde odhadují náklady na český dekarbonizační program. Má ale vůbec smysl mluvit o předpokládaných nákladech, když neznáme všechny regulační a podpůrné mechanismy, na kterých teď, jak sám říkáte, energetické investice závisejí?

Myslím, že má smysl se o tom bavit.

Jistě, ale můžeme brát vážně odhady nákladů na českou „Energiewende“, které čteme v různých prezentacích a materiálech vlády, Ministerstva průmyslu nebo různých poradenských firem? Když nevíme, jak rychle uhelný útlum půjde a jakými mechanismy se s ním budeme vyrovnávat?

Těch studií je hrozně moc. Nedávno jsem četl studii McKinsey k dekarbonizaci Česka, ta na sobě měla do roku 2030 cenovku 500 miliard korun a po roce 2030 do roku 2050 už to potom byly tisíce miliard až biliony korun.

Berete podobná čísla vážně?

Beru–neberu… Pro mě nemají význam, já s těmi čísly nepracuju. Pracuju s čísly, kolik vydělává ČEZ, jestli dává dostatečnou dividendu akcionářům, jaký má rozpočet a jestli to vychází, nebo ne. Ta čísla o nákladech na dekarbonizaci beru spíš orientačně. Ona ta čísla na první pohled vypadají ohromná. Na druhou stranu, rozpočet ČR je 1500 miliard. Z tohoto pohledu dát za 10 let 500 miliard do dekarbonizace, tak je to prostě jedna z investic.

Nakonec většina těchto peněz ani nepadne do energetiky, ale do průmyslu. A to v Česku potřebujeme udělat tak jako tak. Protože průmysl, který tady máme dnes, tu po roce 2030 nebude. Spalovací motory se nebudou dělat v takovém rozsahu, ocel se bude vyrábět jiným způsobem. Pro nás ani tak není cíl dekarbonizace, ale základní modernizace a předělání hospodářství Česka. Abychom tak, jak jsme byli a chlubili se, že jsme průmyslová země 20. století, tak abychom byli a zůstali i průmyslovou zemí 21. století.