Zelená elektřina je stále oblíbenější. Cenu ale dolů nesrazí

Vyplývá to alespoň z výzkumu veřejného mínění, který zpracovala agentura Fokus pro Hnutí Duha. Výsledky Fokusu týkající se postoji k jaderné energetice jsou překvapivé, protože by znamenaly zlomovou změnu v postoji české veřejnosti k jádru.

Podle Fokusu se Češi, kteří patřili v Evropě tradičně k největším fandům jaderných elektráren, od této technologie odvracejí a mnohem více spoléhají na obnovitelné zdroje. Jádro pro výrobu energie podle výzkumu Fokusu preferuje jen 39 procent lidí. A 34 procent lidí je spíše či rozhodně proti tomu, aby se na něm stavěla energetická budoucnost Česka.

V České republice přitom všechny dosavadní výzkumy veřejného mínění signalizovaly minimálně nadpoloviční veřejnou podporu jádra.

Obnovitelné zdroje podle Fokusu naproti tomu upřednostňují tři čtvrtiny lidí. Největší popularitě se podle výzkumu pro Hnutí Duha těší malé vodní elektrárny (78 procent preferencí), následují solární zdroje a velké hydroelektrárny (75 %). Nejmenší popularitě se mezi „zelenými elektrárnami“ těší bioplynky (52 procent preferencí).

Rozdílný postoj ve vztahu Čechů k jádru vykazuje ovšem výzkum agentury International Business & Research (IBRS), která pravidelně zkoumá postoje občanů k jaderné energetice pro společnost ČEZ.

Podle jejího posledního výzkumu z jara tohoto roku podporují v Česku rozvoj jaderné energetiky stále téměř dvě třetiny občanů. Podpora dokonce od předchozího průzkumu na podzim roku 2019 mírně vzrostla – přesně z 62 na 63 procenta.

Podle IBRS je také budoucí preference jádra vyšší než u obnovitelných zdrojů. Na otázku „Které výrobní zdroje by podle vás měly mít do roku 2030 v Česku na výrobě elektřiny největší podíl?“ odpovědělo 48 procent respondentů: „jádro“. Obnovitelné zdroje preferuje podle této agentury jen o něco méně, tedy 46 procent lidí.

IBRS zkoumá pro ČEZ postoj k jádru pravidelně dvakrát ročně. Podpora jaderné energetiky se podle jejích zjištění v posledních 15 letech stabilně pohybuje nad 55 procenty. O jediný bod pod tuto hranici nakrátko klesla jen v roce 2011 po fukušimské havárii. Od roku 2016 roste, přičemž růstová křivka zakolísala jen loni v létě poté, co televize HBO odvysílala seriál Černobyl – i v té době ale rozvoj jaderné energetiky doporučovalo 60 procent Čechů. Za poslední půlrok pak podpora jádru stoupla na zmíněných 63 procent.

Zcela jiný obrázek ukazuje Fokus. Podle něj má naopak širokou podporu veřejnosti zvýšení investic do obnovitelných zdrojů, což podle jeho výsledků podporují téměř čtyři pětiny dotázaných.

Zvýšení investic by podle Fokusu nejvíce lidí uvítalo u bioplynek, větrníků a solárů, jen 35 procent souhlasí s větší investiční aktivitou u jádra, což by jadernou energii řadilo na předposlední místo. Tedy až za plyn a jen o jednu příčku před uhlí.

Podle IBRS více než třetina Čechů preferuje současně jak jádro, tak obnovitelné zdroje. Takových bylo na jaře 36, před půlrokem 37 procent.

Podle obou výzkumů pak u Čechů zcela propadá uhlí. Výrobu elektřiny z uhlí podle Fokusu v Česku preferuje jen 15 procent lidí, 57 procent občanů ji odmítá. Podle IBRS má výroba z uhlí ještě mnohem menší preferenci, doporučují ho jen tři procenta lidí, podobně jako plyn.

Na čem se ale oba výzkumy shodují, je stále silnější popularita zelené energetiky v Česku. Podle IBRS stouply její preference od loňského podzimu do letošního jara o tři procentní body na 46 procent. Je to sice výrazně méně, než kolik vychází z výzkumu Fokusu pro Duhu, zato mají zelené preference rostoucí tendenci: „Za poslední tři roky jde o první nárůst,“ upozorňují autoři výzkumu v komentáři.

Jedenáct procent lidí vyžívá obnovitelné zdroje ve vlastní domácnosti, dalších osm procent o tom uvažuje. A třetina dotázaných by je ráda používala, pokud by k tomu dostali finanční podporu nebo lepší informace.

Otázka však je, nakolik mají Češi o obnovitelných zdrojích energie reálnou představu. Podle výzkumu Fokusu si je lidé nejčastěji spojují s pojmy jako je „čistá energie“, „ochrana klimatu“ a „budoucnost“. Jen čtvrtina dotázaných je považuje za „příliš drahé“.

Na druhou stranu jsou obnovitelné zdroje podle respondentů Fokusu nejlepší cestou ke zlevňování energie. Což je zcela mylná představa.

Fokus nabídl ve svém dotazníku pět energetických opatření, jež by stát měl udělat pro to, aby elektřina do 10 let zlevnila. Šlo o využití obnovitelných zdrojů, zateplování domů, úspory energie, stavbu nových jaderných zdrojů a zajištění dostatku uhlí. Respondenti měli jednotlivá opatření seřadit podle svých preferencí. Na prvním místě zabodovaly obnovitelné zdroje, následovaly úspory energií a zateplování. Za nejméně vhodné z hlediska budoucích cen energie respondenti označili nové jaderné reaktory a dostatek uhlí.

Sama otázka Fokusu je zavádějící. A výsledek svědčí o tom, že lidé budoucí vývoj chybně odhadují.

Ve skutečnosti bylo nejlevnějším zdrojem energie uhlí, dokud ho nezatížily poplatky za emise. Obnovitelné zdroje, stejně jako všechny další typy elektráren, jsou pro spotřebitele násobně dražší. A to včetně jádra: jaderné elektrárny sice levně energii vyrábějí, v ceně je ale třeba splácet obří investici na jejich stavbu.

Energetické úspory skutečně cenu za jednotku energie srážejí. Celková spotřeba energie ale stále roste a dál poroste (s rozvojem elektromobility či digitalizace a také s příchodem dalších a dalších zcela nových typů spotřebičů, které se během deseti let nepochybně vedle elektroaut, elektrokol a digitálních hraček dostanou na trh).

V úsporách pro spotřebitele tak jednoznačně boduje z nabízených variant jen zateplování, schopné srazit náklady na vytápění zhruba o třetinu.

Elektřina v příštích letech s dalším zpoplatňováním emisí, útlumem uhlí a změnou výrobní základny bude nepochybně zdražovat. Bez toho by se ostatně investice do zelených technologií ani do jádra nevyplácely.

Současná vláda počítá při přípravě nového jaderného zdroje v Dukovanech s růstem ceny elektřiny do poloviny 30. let asi na dvojnásobek, tedy z dnešních přibližně 42 eur za megawatthodinu na 90 eur. Bez zvýšení ceny se investorům nevyplatí stavět ani nové plynové elektrárny. A obnovitelné zdroje se při dnešních cenách ve střední Evropě stále staví jen s veřejnou podporou, byť klesající: spotřebitel tak na zelenou energii přispívá ve formě vlastních daní.