Článek
V roce 1934 dominoval pražskému panoramatu a budil emoce, jako by u tehdejšího Wilsonova nádraží vyrostla Eiffelova věž – padesát dva metrů vysoký, jedenáctipatrový dům na Žižkově, ve kterém sídlil Všeobecný penzijní ústav.
Nádraží se dnes jmenuje Hlavní a budova se zbavila názvu Dům odborových svazů a jmenuje se jednoduše Dům Radost.
Po devadesáti letech však prohlídka jeho útrob žádné radostné požitky nenabízí. Stavba avantgardních architektů Josefa Havlíčka a Karla Honzíka, která proslula průchozími kancelářemi podle jednoho vzoru, velkolepými centrálními chodbami, ocelovými okenními rámy, důmyslnou vzduchotechnikou a nezaměnitelnou keramickou fasádou, na mnoha místech zchátrala daleko za hranici životnosti.
Opadávající „kachlíky“ a netěsnící okna jsou jasným důkazem, že se čas nezastavil – i když podle interiéru by to návštěvníka nenapadlo.
Nákup za miliardu, rekonstrukce za další
„Nám, jako investorům, připadala ta budova velice zajímavá. Svojí polohou, svojí architekturou a svým potenciálem,“ říká Martin Louda, který se spolu s rodinou Valových (majiteli koupelnového impéria Siko) stal v roce 2018 spolumajitelem budovy.
Samotný nákup stavby vyšel na miliardu korun a plánovaná rekonstrukce pak má být ještě dražší.
„Pokud se mě ptáte, kolik bude stát rekonstrukce v budoucnu, bude to přes jednu miliardu korun. Zásadní změnou je, že z monofunkčního domu chceme udělat dům polyfunkční. Mělo by tu vzniknout komunitní nájemní bydlení, restaurace, prostor pro služby, relax a kulturu,“ dodává.
Dnes nevyužívané dvory mají získat novou podobu a zprůchodnit stavbu.
Zprůchodnění a otevření dvorů
Investoři se spojili s architektonickým studiem Qarta architektura.
„Naším cílem je dům v horizontální podobě zprůchodnit. Jak od náměstí Winstona Churchilla směrem k náměstí Radost, tak směr Seifertova ulice,“ říká architekt David Wittassek s tím, že nové využití dostanou i dvory budovy, kterými dnes nelze projít a slouží jen jako technické zázemí.
Výraznou změnou by pak mělo být právě využití budovy. Zatím je v ní 650 kanceláří, část využívají odborové svazy, část soukromníci, ale obsazenost rozhodně není stoprocentní. Prostory ani technické zázemí totiž požadavkům pro moderní kanceláře dnešní doby nevyhovují. I proto teď investor za každý rok provozu budovy doplácí miliony korun.
Nájem šest až sedm tisíc
„Z jednotlivých dílčích kanceláří budou bytové jednotky. Prostor vyčistíme a předěláme podle nového konceptu. Vychází to na 23 metrů čtverečných. Budou mít samostatné sociální zázemí, vstup z centrální chodby, malou kuchyňku, pracovní místo a postel. Je to taková startovací část, kde můžete začít fungovat ve městech a následně využívat služby ve spodních patrech,“ říká architekt Jiří Řezák.
Cena za nájem takového bytu by se měla pohybovat mezi šesti až sedmi tisíci korun měsíčně na osobu.
„Inspirovali jsme se v Amsterdamu nebo v Berlíně, kde podobná centra jsou,“ říkají architekti s tím, že cílovou skupinou mají být mladí lidé po škole, kteří teď využívají sdílené byty, cizinci nebo lidé, kteří přijeli do Prahy pracovně jen na pár měsíců.
Návrh bytu , který by měl na ploše 23 metrů čtverečných vzniknout místo současné kancelářské jednotky.
V plánu je přitom zachovat současné členění stavby – tedy včetně širokých a vzdušných chodeb. „Do centrálních prostor nemůžeme umístit nic, investor má však zájem o umění, takže jedna z těch funkcí bude galerie,“ dodávají architekti.
Kromě bytů mají v budově zůstat částečně i kanceláře, přibudou obchody, služby, na střeše restaurace a sluneční terasa. Už nyní je v Domě Radost zrekonstruované artové kino.
Památkáři rozhodují
Projekt již získal 65 z potřebných 67 razítek. Verze návrhů odešly na Národní památkový ústav minulý týden. Právě na památkářích je teď klíčové rozhodování, od nich totiž putují odborné podklady na odbor památkové péče magistrátu hlavního města.
Podle Jana Holečka, vedoucího odboru péče o památkový fond z NPÚ, jednání zatím stále probíhají. „Byla podána studie, kterou jsme částečně povolili a částečně vyloučili. Sporné jsou především objemové změny objektu, jeho navyšování a určité zastřešování a zástavby dvorů,“ dodává Holeček s tím, že investor už částečně pozitivně změnil svůj přístup k interiéru budovy.
„Věříme, že řešení bude zajímavé pro obě strany,“ doufá Louda. Teprve poté může začít rekonstrukce. „Počítáme s tím, že dům se bude muset opravovat jako celek. Pro nás je plán rekonstrukce na dva roky a další půlrok pak bude trvat, než dům zabydlíme a zařídíme,“ dodává Louda.
