Článek
Zastavit zdražování. Takový je hlavní úkol příští vlády podle téměř poloviny Čechů dotázaných v Eurobarometru. Není snadný už jen z toho důvodu, že srpnová inflace překročila třináct let nepokořenou hranici čtyř procent. Podrobná data totiž ukazují, že zdražování bude zrychlovat.
Dosud táhnou inflaci náklady na dopravu, která trpí vyšší cenou ropy. Dále ji zvyšují alkohol s tabákem, které prodražují vyšší daně, a pozadu nezůstává ani běžné spotřební zboží typu oděvy.
V nejbližší době ovšem zdraží největší položky v rodinných rozpočtech. Na burzách rostou rekordním tempem ceny silové elektřiny a plynu. To se záhy odrazí na cenách bydlení, které podle Českého statistického úřadu zatím rostou podprůměrnou rychlostí 3,5 procenta.
Dosud se při zemi, na úrovni 1,6 procenta, drží ceny potravin, rychlejší zdražování v nejbližší době však nejde odvrátit u pečiva, zeleniny a hovězího. Stačí počkat, až se do maloobchodu přelijí vyšší ceny zemědělských výrobců, kde inflace už dosahuje osmi procent.
Ani výčet dalších rizik není stručný. Ceny bytů rostou dvouciferným tempem a v druhém čtvrtletí zrychlily na 18 procent, stejným tempem v létě podražil stavební materiál.
Naopak nejde předpovědět, kdy se růst zastaví. Nedostatek zboží se potkává se silnou poptávkou, o které svědčí, že podle údajů ČNB odložili Češi během krize na bankovních účtech skoro půl bilionu korun.
Zároveň se mzdy podle ČSÚ zvýšily na jaře víc než o desetinu a při nedostatku pracovních sil zřejmě porostou i nadále. To provokuje k pesimistickým závěrům. „Koncem roku čekám inflaci šest procent,“ komentoval obdobný vývoj v Americe věhlasný ekonom Larry Summers pro týdeník Zeit.
Tuzemští statistici srovnávají letošní cenový nárůst s rokem 2008, kdy se rovněž sešlo několik nepříznivých okolností.
Kabinet Mirka Topolánka tehdy naplánoval daňovou reformu, ovšem zvýšení sazby DPH na potraviny o čtyři procenta přišlo ve chvíli, kdy Čechy zasáhlo globální zdražení ropy a potravin. Proto v prvním čtvrtletí překročila inflace sedm procent a Topolánkovu vládu to stálo značnou část popularity. Zvlášť z toho důvodu, že ve stejné době zatížila rodinné rozpočty ještě poplatky u lékaře.
Američan Summers zase připomíná zkušenost z období „Velké inflace“ v sedmdesátých letech minulého století. Vládní sociální programy tehdy zvýšily poptávku širokých vrstev a inflace překročila hranici sedmi procent. Tím lidé o peníze zase přišli a náhlý pokles kupní síly byl ve spojení se zdražením ropy dostatečným důvodem pro tříletou recesi.
„Otázka zní, jak velké znehodnocení peněz jsme dnes schopni akceptovat,“ vysvětluje hlavní nebezpečí Summers, který byl hlavním ekonomickým poradcem prezidenta Baracka Obamy.
Právě nezvladatelná „Velká inflace“ se stala příčinou, proč většina vyspělých zemí zavedla nezávislost centrálních bank. Bankéři napříště mohou podle vlastního uvážení brzdit inflaci navyšováním úrokových sazeb, a tedy fakticky stahováním peněz z oběhu.
Nemusí se přitom ohlížet na vládu, která raději peníze rozděluje a obvykle se obává, že vyšší sazby zastaví ekonomický růst. To umožňuje také České národní bance plánovat na konec září zvýšení základní úrokové sazby až o půl procenta, i když s tím premiér Andrej Babiš nesouhlasí.
Dramatická situace podporuje u ekonomů obraznost. Před dalším navyšováním státních výdajů varoval viceguvernér ČNB Tomáš Nidetzký v rozhovoru pro SZ Byznys metaforou, že „není umění motorku ani fiskální politiku rozjet, ale umění je včas zabrzdit“. Larry Summers zase přirovnává inflační politiku vlády k drogovému rauši, ze kterého je těžké vystoupit.
