Článek
Karlovarská krajská nemocnice se stala jedním z nejpostiženějších míst Česka v době pandemie. I když byli v zimě sami plní, pomáhali nadále okolním špitálům, zejména v Chebu a Sokolově. Celou nemocnici uzpůsobili covidu-19.
„Asi nejvíc stresující je pro lékaře, když slouží a nemá lůžko. To není o tom, že by se nechtěl - i unaven - postarat o pacienta. Činíte kroky, které nejsou populární, ale v tu chvíli se jeví jako nezbytné. Cílem je nenechat lidi se dusit v těchto prostorech,“ ukazuje rukou kolem sebe na chodbě pohotovosti karlovarské nemocnice lékařská ředitelka a krajská koordinátorka intenzivní péče Dagmar Uhlíková.
„Narušili jsme životy mnoha lidí. Vemte si, že jsme přišli na gynekologii a vysvětlili jsme jim, že gynekologii zavíráme a stává se z nich covid jednotka. Naši kardiologové mi nepoděkovali, že z koronárního JIPu mají covidovou stanici. Krize prověřuje charaktery. V době krize, ač ne vždy, to bylo vnímáno kladně, tak jsme byli schopni udělat tady asi mnohem víc. Jsem velmi ráda, že mám takové kolegy, jaké mám,“ dodává lékařka, která původně byla neurochiruržkou.
Věk se extrémně snižuje
Největší nápor byl v Karlových Varech – stejně jako jinde v ČR – na jednotku intenzivní péče. Její kapacita nestačila, přestože ji o třetinu zvětšili. Vrtulníky i sanitky musely vozit pacienty do dalších krajů. A i když se nyní situace zlepšila, problémy přetrvávají.
„Přijímáme do intenzivní péče stále stejný objem pacientů, kteří jsou ale mladší – ve svém průměru. Za mne je to signál o tom, že virulence a agresivita Brigity (přezdívka britské mutace koronaviru – pozn. red.) je větší, než byla předtím. Onemocnělo daleko více mladých lidí. I jejich spektrum se mění, nejsou to ve většině obézní diabetici. Jsou to v naprosté většině hypertonici, mladí muži ve věku 50 až 60 let,“ říká vedoucí lékař JIP Robert Janda, který v posledních měsících trávil v práci i desítky hodin přesčasů týdně.
„Starší lidé, když to řeknu velmi nehezky, zemřeli v prvních fázích pandemie. Velmi často umírají doma. Velmi často se nedostanou do nemocniční péče. V nemocnici teď nejsou umírající osmdesátníci.“
Jeho slova potvrzuje i lékařská ředitelka Uhlíková. „Věk se extrémně snižuje. Posílali jsme před 14 dny na ECMO jedenadvacetiletou ženu. Ročníky, které leží po nemocnicích, nejsou chronicky nemocní senioři na pokraji sil,“ přibližuje.
Agresivitu britské mutace i u mladších lidí než na podzim dokazuje i případ, který doktor Janda řešil v době návštěvy Televize Seznam. „Zrovna dnes jsme takhle mladého muže zaintubovali a bylo jasné, že to nezvládne. Tak jsme ho napojili na ECMO,“ líčí Janda.
Mimotělní oběh ECMO bývá posledním krokem, jak kvůli covidu-19 selhávající plíce zachránit. V tomhle případě šlo o devětačtyřicetiletého štíhlého muže, který nikdy neměl žádný zdravotní problém. Otec pěti dětí byl hospitalizován osm dní po prvních příznacích.
„11 dnů, to je dlouhá doba, byl na terapii vysokoprůtokovým kyslíkem na standardním oddělení. Bez velkých obtíží. Pak se ale rychle zhoršil a vedlo to k přijetí na intenzivní péči před dvěma dny. Do 48 hodin je z něj adept ECMO. Před intubací mu spontánně praskla plíce, což je naprosto raritní věc. Může se to stát, když je plíce tak nemocná - na neinvazivní ventilaci při vysokém dechovém úsilí, a to i přes nízký tlak, který přístroj vyvíjí,“ vysvětluje zkušený lékař.
Tým doktora Jandy tak musel přichystat pacienta k převozu na mimotělním oběhu do specializovaného pracoviště k docentovi Martinu Balíkovi ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze.
Druhý díl série „Do posledního dechu“ sledujte dnes v 18:25 ve Večerních zprávách Televize Seznam.
