Článek
„Mount Everest je nádherná hora, kterou stojí za to vidět, vylézt na ni. Neprotivme si ji mediálními výkřiky o znečištění, mrtvolách nebo frontách. Netvrdím, že je to dnes nějaké významné horolezectví, ale nepřísluší to ani zjednodušovat na ‚turistiku‘. Je to přece jenom pořád hodně vysoká hora,“ říká pro Seznam Zprávy Miroslav Hrad, jednatel agentury, která nabízí přípravu expedice na Mount Everest.
Co si myslíte o současném způsobu „turistiky“ na Everestu?
Mount Everest je nejvyšší hora světa, takže samozřejmě láká mnoho lidí. Avšak i přes dnešní možnosti a zabezpečení se nejedná o triviální výstup, jak je častokrát v médiích a různých komentářích prezentováno. Stále je to smrtelně riskantní podnik.
Nemělo by se množství lidí na Everestu omezovat?
Na jednu stranu to množství lidí na Everestu znamená statisticky menší nebezpečí (srovnejte si počet úspěšných výstupů a smrtelných případů), protože výstupová cesta je lépe zajištěna (fixní lana, žebříky, zázemí, zásobování či záchrana vrtulníkem). Na druhou stranu mohou nastat exponované dny, kdy mnoho lidí vyjde naráz a potom stoupají „ve frontě“ u jednoho fixního lana.
Nevím, jak spravedlivě omezovat množství lidí, jsem zastáncem spíše dvou fixních lan (v obvyklé situaci by jedno bylo pro výstup nahoru, druhé pro sestup dolů).
Není ale příliš velké riziko, že sem přijíždějí i lidé nepřipravení, nezkušení?
Ano, přijíždí sem lidé velmi zkušení a připravení i nepřipravení a nezkušení. Ti potom častokrát ztrácí iluze a místo schopnosti si přiznat vlastní podcenění přípravy například ukazují fotografie přelidnění na Everestu a zdůvodňují tím svůj neúspěch.
Ti, co stáli na vrcholu, si většinou nestěžují. A obráceně.
A není to deziluze, když se na vrcholu na sebe mačká dvacet lidí a pořizují si selfie? Jak vy jste prožíval svůj výstup?
Nikde jsem se nemačkal, na vrcholu jsem stál sám, resp. se svým parťákem, šerpou Phurba. Toho 14. 5. 2018 se ve vrcholové partii hory pohybovalo 36 lidí (a to včetně šerpů), na tak obrovské hoře to přece není mnoho.
V roce 2018 na vrchol vystoupalo 802 lidí. Vy jste to stihli zřejmě mezi prvními. Na základě čeho jste se rozhodovali, že ten den je vhodný pro výstup?
Byli jsme připraveni, aklimatizovaní, vyhlížela se příležitost. V předpovědi bylo okno lepšího počasí, to začínalo 13. 5., ten den natáhli šerpové fixní lana až na vrchol. A my jsme šli hned den po nich, ještě před velkými expedicemi.
V rozhodování o vrcholovém dni zvažujete kromě různých předpovědí počasí právě i tu vaši připravenost a situaci na kopci, samozřejmě sledujete i plány dalších expedic.
V roce 2019 zemřeli někteří lidé přímo ve „frontě“. Totéž se stalo v roce 2006 a tehdy to v rozhovoru pro novozélandské noviny kritizoval i Edmund Hillary. Říkal, že vždy je možnost pomoci a že je povinnost to zkusit. Jak to vidíte vy?
Ano, souhlasím, vždy se musíme snažit pomoci.
