Článek
„Plzeňská zoo tohoto jediného českého endemitního hlodavce, vyskytujícího se na nevelkém území v okolí Žatce, chová jako jediná zahrada. Doplňuje její rozsáhlou kolekci desítek druhů chovaných hlodavců,“ řekl zoolog zahrady Tomáš Peš.
„Myšice Cimrmanova byla poprvé popsána jako nový poddruh myšice malooké v roce 2002. Po imaginárním všeumělovi Járovi Cimrmanovi se tak nejmenují jen ulice či školy, ale také vesmírná planetka, poddruh myšice nebo například nedávno popsaný nový druh ostružiníku, který zoo rovněž pěstuje,“ uvedl Peš.
„Když jsem se dozvěděl, že byla nalezena myšice, která je endemit, to znamená že nikde jinde není, tak jsem si říkal, že bych u toho měl být, když se objevitelé rozhodli dát jí Cimrmanovo jméno. Já jsem si myslel, že není možné najít takzvaný endemit, a ono se ukazuje, že jsme měli štěstí, a zrovna to bylo v oblasti, kde jsem začínal svou pedagogickou dráhu, na Žatecku,“ řekl Svěrák.
Svého drobného kmotřence, kterého laik nerozezná od obyčejné myši, viděl v expozici jen několik vteřin. Velký zájem totiž hlodavce přiměl držet se v úkrytu. Cimrman by se podle Svěráka nejspíš nikdy nenadál, že po něm bude pojmenován živočišný poddruh. A nic na tom nemění fakt, že myšice nejsou zrovna dlouhověké. Dožívají se asi dvou let. Cimrmanův vztah ke zvířatům byl podle jeho duchovního spoluotce vřelý. „Miloval všechna zvířata bez rozdílu srsti či opeření, s výjimkou potkanů. Myši měl rád, o bílých myších se mu i zdálo, ale potkany úplně z duše neměl rád,“ popsal Svěrák.
Na to, že na Žatecku žije nový živočišný endemit, se podle Peše přišlo neobvyklým způsobem. Vědci tam zkoumali v 70. a 80. letech 20. století vývržky sovy pálené, aby poznali její potravní skladbu. Ve vývržcích je ale zaujaly pozůstatky malého hlodavce. Porovnáním s lebkami jediného tak malého druhu myšice ve střední Evropě, myšice malooké, ale zjistili podobnost, ale zároveň odlišnosti. Na základě těchto zjištění byla endemická myšice Cimrmanova popsána v roce 2002 jako nový poddruh. Její izolovaný výskyt pouze v plevelné vegetaci v okolí Žatce nebyl podle Peše dosud vědecky objasněn.
Do plzeňské zoo je přivezl asi před dvěma lety botanik a zoolog Peš, který je při rodinné dovolené na různých místech odchytával. „Náš šéf vyjel do terénu a chytal a chytal on i celá jeho rodina. Myšice k nám přijely asi čtyři nebo pět párů v několika boxech s popsanými lokalitami - od cesty přes letiště, hnojiště až po hřbitov. Oříšek pro nás byl manuál na spojení myší, dostali jsme instrukce spojit třeba letiště s hnojištěm nebo hřbitov s cestou,“ uvedla chovatelka Kristýna Rothová. Podle ní se podařilo zahradě zhruba za dva roky odchovat víc než 15 mláďat.
