Článek
Při pohledu na reakce na současnou politiku vlády je třeba konstatovat, že nevídané jarní sepjetí Čechů a společný postup pod poněkud kulhavým vedením vlády jsou dávno minulostí. Od jara prudce vzrostl odpor proti rouškám a jejich návrat vnímá mnoho lidí velmi nelibě.
Patrné je to nejen z nesčetných hovorů i příspěvků na sociálních sítích, ale i ze sociologických dat. Agentura PAQ Research sociologa Daniela Prokopa ve svém kontinuálním výzkumu Život během pandemie zkoumala chování reprezentativního vzorku populace včetně takzvaných „protektivních aktivit“. Těch výzkumníci určili dohromady 13. Kromě nošení roušek či respirátorů sem patří vyhýbání se místům s velkou koncentrací lidí, zvýšená hygiena rukou, vyhýbání se fyzickému kontaktu s cizími lidmi a další.
Podle agentury obezřetnost lidí od jara výrazně poklesla. Na začátku dubna vykonávalo alespoň sedm ze zkoumaných činností 83 procent účastníků výzkumu. Na začátku září už to bylo jen 42 procent. Strmý pokles ochranných aktivit nastal po rozvolnění opatření na konci května. Přesně v čase, kdy premiér Andrej Babiš předčasně vyhlásil vítězství nad covidem a nástup uvolněného léta bez roušek.
Vrátit se na jarní úroveň důvěry a spolupráce Čechů bude nejspíš nemožné, ale vláda se k tomu musí alespoň blížit, jinak se většina opatření zkrátka mine účinkem. To je také hlavní účel premiérských projevů zdůrazňujících sounáležitost, solidaritu a ohleduplnost. Současně vláda přišla s marketingově jasným a snadno pochopitelným pravidlem „3R“, které dokonce dostalo vlastní vizuální styl. Mantru „roušky–ruce–rozestupy“ opakují od té chvíle všichni vládní činitelé. Je to mantra užitečná a správná, o tom není sporu.
Prosím vás všechny. Je to jednoduché. pic.twitter.com/hYsQOTWvI0
— Andrej Babiš (@AndrejBabis) September 11, 2020
Na síle však těmto projevům výrazně ubírá fakt, že sám premiér ještě před pár dny riziko šíření covidu bagatelizoval a vyzýval média i odborníky, aby nestrašili veřejnost. K tomu se přidávají i mnohé vlivné osobnosti s akademickými tituly a úctyhodnými kariérami (málokdy ovšem přímo souvisejícími s epidemiologií), které rizika covidu prezentují jako mnohem menší, než jak je ukazuje vláda. Ani tento důležitý fenomén nebyl na jaře rozšířen zdaleka tolik jako dnes.
Ve snaze získat zpět důvěru a disciplínu občanů může vládě pomoci rostoucí strach plynoucí z alarmujících covidových statistik, které jsou o řád horší než na jaře. Přesto se zdá, že „odmítačů“ jakýchkoli opatření, zejména těch, která nejsou přímo vládou nařízena, bude na podzim výrazně více než na jaře. Jaký to bude mít celkový efekt na účinnost boje s epidemií, nelze v tuto chvíli odhadnout.
