Článek
V Česku funguje v ostrém provozu od roku 2004, v Evropě ještě o dvanáct let déle. Za tu dobu pomohla milionům volajících. Zprvu si ji lidé v Česku pletli s infolinkou, teď už omylů ubývá. Stejně jako samotných hovorů. Přesto jich jen za loňský rok ve všech 14 krajských centrálách operátoři odbavili víc než dva a čtvrt milionu.
„První, co vidíme po zavolání, je přibližná poloha volajícího,“ popisuje Seznamu na operačním středisku v pražských Modřanech Kateřina Suchánská, která si ke jménu píše „operační důstojník“. Kromě „sto dvanáctky“ zvedá telefony i na lince výhradně hasičské – na čísle 150. Jednoduchý manuál, jak postupovat, prý neexistuje. S každým se musí pracovat individuálně. Co se děje, dokáže zjistit během několika vteřin.
V tu chvíli její kolega zrovna mluví s paní, které nefunguje internet. Vysvětluje jí, že se dovolala na tísňovou linku a že s připojením jí pomoct nedokáže.
112 jako infolinka, cizinci na ní shání i taxi
Číslo 112 funguje v celé Evropské unii i v některých dalších zemích – v Černé Hoře, Lichtenštejnsku, Norsku, Švýcarsku, Turecku a na Islandu. Proto ji i v Česku využívají hodně cizinci. „S těmi cizinci je to nárazové. Nějčastěji nám volají během víkendu, během víkendových nočních směn, potom o prázdninách, kdy ten nával těch turistů je větší,“ potvrzuje Kateřina Suchánská. „Stává se nám, že volají kvůli nějaké službě a nejedná se o tísňový hovor.“
Operátoři zvládají komunikovat v několika cizích jazycích. Ve kterých, ukazuje systém vlaječek. Kraje jsou totiž mezi sebou propojené. Díky tomu si mohou hovory předávat. Pokud se tak například Francouz, který nemluví jinou cizí řečí, dovolá třeba do Prahy, kde ale francouzsky nikdo v tu chvíli nemluví, může ho operátor během několika vteřin propojit s kolegou třeba v Brně, který věc vyřídí. Právě vzájemná zastupitelnost – i pro případy přetížení v jedné oblasti – je velký přínos linky 112.
