Článek
Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů nejzajímavější názory z diskuze u článku o investičních fondech, které nabízejí podobně „zázračné“ zúročení vkladů jako nedávno padlá společnost investora Ondřeje Janaty.
Eva Vlčková: Podvodů s různými investičními, forexovými, bitcoinovými a jinými skupinami, fondy apod. bylo od roku 1989 už tolik, tak jak je možné, že se lidé nepoučili? A svěří své peníze nějakému polovzdělanému nebo nevzdělanému sotva 30letému klučíkovi, kterého vůbec neznají? Proč si lidé své peníze nespravují sami, nebo prostřednictvím pojištěných bankovních, nebo jiných licencovaných a prověřených makléřů, kteří nesou za svá rozhodnutí o cizích penězích také odpovědnost? Lidé jsou hamižní, v tom to celé je, a nějací vykutálenci jen využívají lidskou hloupost a hamižnost.
Mona Charvátová: Je to velký problém. Já ty lidi i chápu, nikdy s tím nepřišli do styku a samovýuka je marná. Systém finančnictví a investic je taková džungle, že se už někde v třetině člověk ztrácí, napsáno plno plevelu a někde uprostřed toho je schovaná podstata věci. Skutečně by to chtělo výuku finanční gramotnosti už na základkách.
Jan Novák: Tady bohužel nejsme v Německu, kde investiční fondy podléhají přísným regulím a dohledu státních institucí, a tak to vše bez problémů funguje. I proto tamní lidé nemají strach vložit životní úspory do takových fondů, v důchodu pohodlně a luxusně žít z těchto úspor a jejich výnosů. Nebojí se také být v nájemním bydlení, Němci mají prakticky největší podíl na světě v takovéto formě bydlení – nač si kupovat vlastní, když můžu bydlet za rozumné peníze v nájmu a úspory výhodně vložit do fondu s dobrým a bezpečným výnosem? U nás je vše jinak, a proto se tak neskutečně nakupují byty jako investice, protože se lidé bojí svěřit úspory všelijakým pochybným fondům, nebo „bezpečným“ fondům, ale se směšným výnosem. To žene ceny bytů do nebeských výšin, protože poptávka převyšuje dalece nabídku, developeři tak zažívají skutečný Klondike s výnosy až 50 % celkových nákladů na realizaci projektu.
Aleš Chocholoušek: Takových borců ještě bude. Když legislativa umožňuje paragraf 15 ZISIF založit si fond bez regulace a dohledu každému, nebo vydávat včera založeným „eseróčkům“ s korunou jmění klidně stamilionové dluhopisy honosící se prospektem schváleným ČNB. Na jedné straně je neřešená a problematická legislativa, co tohle umožní, a na druhé straně lidé, kteří se nedostatečně starají, komu nebo do čeho dají peníze a pak se diví.
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Své postřehy k tématu můžete redakci Seznam Zpráv také psát na e-mail forumctenaru@sz.cz.
Václav Mucha: Já za mlada nakoupil „zlato“ od Rumunů u silnice. Provařil jsem tehdy 4 litry a od té doby mám zkušenost, že chamtivost a vidina rychlého vysokého zisku akorát zatemňuje mozek.
Jindřich Kynický: Odpovědnost nikdo za nic nenese. Každého jeho vlastní volba, jak „zázračně vydělat anebo ztratit co nejvíce peněz“. Neznám kolem sebe nikoho, kdo je jen trochu rozumný a těžce si své peníze vydělal, že by je vložil do takovéhoto skvělého investičního projektu s nulovou garancí.
Milan Bubal: U nás je to stejné jako v Německu, ale Češi nemají finanční gramotnost, takže většinou se chytají na takové kraviny jako zhodnocení 15–18 % ročně, bitcoin poroste až na 50 tis. dolarů, stavební spoření má vysoké zhodnocení atd. Prostě totální kraviny, nad kterými nepřemýšlí a prodělají. Němci investují do toho, co znají. U nás jsou také garantované fondy, ale kolik lidí o nich ví? Kolik lidí se o ně zajímá? Nikdo, protože nejsou na billboardech ani na sociálních sítích. Není rozdíl v investičních možnostech, ale je rozdíl v gramotnosti lidí v Česku a Německu.
