Zažili peklo. „Trosky zasáhly sousedku, zemřela. Kamaráda pohřešujeme“

Několik hodin po krátkém řádění tornáda se život lidí na jihu Moravy obrátil vzhůru nohama. Ti šťastnější, kterým silný vítr nevzal střechu nad hlavou a vyvázli bez zranění, teď sbírají síly a pomáhají svým sousedům.

„Naživo je to snad ještě horší, než když to vidíte v televizi. Momentálně pomáháme kamarádovi na baráku, je tady tak 20 až 30 lidí. Našeho souseda, pana Králíka, stále hledáme,“ popisuje pro Seznam Zprávy z Hodonína paní Miroslava.

Její rodina vlastní zahradu na Kapřiskách, která tornádu zkřížila cestu také. „Tornádo ‚vyoralo‘ pás široký cca 100 metrů, všechno srovnalo se zemí a rozmixovalo na hromadu mnohaleté snažení zahrádkářů. Ale víte co? Zahrádky jsou nic. To jsou jen věci, důležité je mít kde spát, být v bezpečí a mít v pořádku rodinu. Včera ale spousta lidí zažila peklo a ještě dlouho se budou vzpamatovávat z téhle katastrofy,“ popisuje.

Dodává, že její sousedé takové štěstí neměli. „Souseda, Ivana Králíka, doteď hledáme. Můj muž vytáhl včera ze sutě jeho psa Maxe, kterého teď máme u nás. Ivana včera hledalo několik jednotek hasičů, policajti i my s rodinou, dokonce i psovod. Opravdu zodpovědně hledali a koukali pod každou chatu, rozebírali je na části. Ale nic. Jako by se vypařil,“ říká. Psa Maxe zachránilo, že byl uvázaný na řetěz. „Ivanův telefon stále zvoní. On by to zvedl, kdyby u něj byl. A kdyby byl v pořádku, určitě by se šel podívat na Maxe, on by tam psa dobrovolně nikdy nenechal.“

Během pátrání po panu Králíkovi však policisté našli tělo sousedky. „Když jsme viděli, co udělalo tornádo s tunovými kontejnery, tak si raději ani nepředstavujeme, co to udělá s člověkem. Včera při hledání souseda našli hasiči další naší sousedku. Trosky ji zasáhly, čtyřicet minut ji oživovali. Bohužel marně. Byla to skvělá paní, doteď tomu nemůžeme uvěřit.“

Ivan Králík dle paní Miroslavy nemá rodinu, pátrání po něm tak může být o to těžší. „Je to poustevník, který žije na zahrádce. Nemá ani občanku, ani pojištění. Ale je to rodinný přítel, tchánovi už léta pomáhá na baráku. Někde tam prostě je. A až ho najdou, tak ani nebudou vědět, kdo to je. Pořád doufáme, že je někde zraněný a že ho odvezli někam do nemocnice. Nikdo se nám zatím neozval,“ popisuje Miroslava. Dodává, že místní budou rádi za každou pomoc.

„Kdo může, ať pomáhá. Volal mi kamarád z Uherského Brodu, že sedá do auta, bere motorku a jede pomoci do Moravské Nové Vsi. Neumím si představit tu bezmoc, když během pár chvil přijdete skoro o všechno. Ale vzbudilo vlnu solidarity. Lidé si tu snaží pomáhat. Je to až dojemné. Skvělý pocit, že to s lidstvem ještě není tak zlé,“ říká.

Tornádo dle ní přišlo bez varování – s kamarádkou na něj narazily po cestě do Hodonína. „Kamarádka to vše natáčela, měly jsme z toho zážitek. Tornádo v Hodoníně. Wow! Ale člověk, který se s tím na vlastní kůži dřív nesetkal, si v tu chvíli neuvědomí, co se právě ve skutečnosti odehrává. Pustoší všechno a všechny,“ popisuje. Fascinaci záhy vystřídaly obavy.

„Měla jsem takový strach o muže a děti, nevěděla jsem, kde jsou, díky bohu že nejeli na zahradu. Mnoho lidí asi nečekalo, jak silné tornádo umí být,“ říká. Předává i zkušenosti kamarádů, které bouře zasáhla v jejich domovech. „Prý to bylo nekonečné, ohlušující, neslyšeli vlastního slova. Dům se třásl, střecha letěla pryč. Celé to trvalo jen pár minut, než se tornádo vydalo zase jinam, ušlo celkem kus cesty.“