To, co dělá vláda, nemá s řízením nic společného, říká šéf velké fabriky

Českou společnost dělí názor na lockdown. Část lidí volá po ještě důslednějších restrikcích, než jaké vyhlásila koncem minulého týdne vláda, a to včetně uzavření celého domácího průmyslu. Druhá část společnosti, přirozeně v čele se samotnými průmyslníky, je proti. Uzavření fabrik navrhovala ještě o víkendu dokonce i vládní ČSSD, nakonec však od radikálního řešení couvla. Sociální demokraté zřejmě na poslední chvíli usoudili, že by šlo o riskantní krok. Přesně to tvrdí průmyslníci.

Úskalí totálního lockdownu vysvětluje v rozhovoru pro SZ Byznys viceprezident sdružení AutoSAP a spolumajitel Motor Jikov Group Miroslav Dvořák.

Řada odborníků na pandemie doporučuje Česku důslednější lockdown s uzavřením průmyslových podniků. Jaký na to máte názor?

Že je to nereálné. Na zavření průmyslu není nikdo připraven. Je málo reálné, že bychom mohli zastavit výrobu aut, ale také dalších věcí, které slouží denní potřebě.

Už loni se však v půli března zastavila kvůli covidu podstatná část českého autoprůmyslu, stály i další firmy. To se podle vás nedá na dva tři týdny zopakovat?

Situace je jiná. Před loňským uzavřením jsme jeli tři měsíce na plné pecky, stejně jako v roce 2019. Zboží bylo vyrobené, takže když od května pak začal zase začal autoprůmysl fungovat, i když se automobilky vracely asi se 70procentním meziročním poklesem, život se nezastavil a výroba se obnovila. Teď je to jiné.

Epidemiologové, imunologové a rizikoví analytici tvrdí, že tvrdý lockdown by stačilo vyhlásit na pár týdnů a pak by se společnost mohla vracet k normálu. Zatímco když nebude lockdown důsledný, nepodaří se nákazu zbrzdit a částečné restrikce se potáhnou ještě řadu měsíců. Nevěříte na radikální, ale krátký řez?

Jedním z hlavních důvodů loňského zastavení automobilek bylo, že neměly z čeho vyrábět, protože se jim předtím zastavily dodávky z Číny. I proto se dnes velcí světoví hráči snaží vázat méně na Čínu, ale víc na Evropu. Kdyby se teď české podniky teoreticky na měsíc zavřely, způsobí to obrovské problémy nejen těm firmám, ale i státu, protože budeme samozřejmě chtít kompenzace, abychom přežili. Automobilky, kterým dodáváme, jedou na plný plyn a potřebují naše subdodávky. My třeba máme velkého zákazníka, švédskou Scanii. Samozřejmě mají strach, stejně jako další finalisté, že se zastavíme nejen my, ale že to ochromí celý dodavatelsko-odběratelský řetězec.

Vy sám jste covid prodělal začátkem letošního roku. V pátek jsme rozhovor rušili kvůli úmrtí jednoho z vašich blízkých přátel. Změnila osobní zkušenost váš pohled na koronavirové nebezpečí?

Moje vlastní onemocnění mělo naštěstí normální chřipkový průběh, nebylo to nic závažného, i když mne pak ještě měsíc ta nemoc provázela. Nemohl jsem sportovat, byl jsem unavený. Ale dopadů koronaviru přibývá. S plnou vahou to pocítíte až ve chvíli, když to zasahuje lidi, které máme rádi.

Změnilo úmrtí vašeho kamaráda vaše smýšlení o pandemii?

Já mám ke covidu respekt od začátku. Doma jsme si kvůli tomu nerozuměli. Mám velké děti, které tvrdily, že je třeba té nemoci čelit, že bychom se měli promořovat, ne uzavírat. Braly to na lehkou váhu. Já vždycky oponoval, že to nejde, protože bychom se nevešli do nemocnic, nebo by nás tam neměl kdo ošetřovat.

Jak teď vypadá nákazová situace u vás v Jikovu?

Zatím naštěstí nemusíme zastavovat ani omezovat provozy, doma zůstávají jednotky lidí. Máme tři dceřiné společnosti, v praxi to vypadá tak, že fabrika s 200 zaměstnanci má třeba šest nemocných. Ale ono se do toho teď promítne zavření škol a školek, řada lidí nastoupí na ošetřování člena rodiny. Absence porostou.

Nepozorujete v podniku nárůst nákazy v posledních týdnech, vzhledem k příchodu virových mutací?

Samozřejmě, změna vidět je nejen ve fabrice, ale všude kolem nás. Dříve jsme si říkali: Znáte někoho s covidem? A nikoho jsme osobně neznali, takže to celé mohlo vypadat jako nějaká fáma. Teď už to ale začíná dopadat i na nás osobně, dokonce nám umírají přátelé. Situace je rozhodně horší.

Může pomoci zbrzdit nákazu masivní testování ve firmách, které se právě rozjíždí?

Je to nástroj, jehož zavedení bude složité, ale účinnost nemusí být zas až tak velká. Plošné testování pomůže, jen se obávám, že testy, které se na to mají nakupovat, nejsou moc účinné. My zaměstnáváme asi 800 lidí, máme dceřiné firmy v Českých Budějovicích, Soběslavi a Nových Hradech, všechny spadají do kategorie firem s 50 až 250 zaměstnanci. Povinné testování se nás tedy týká od 12. března. Teď řešíme, jak to zorganizovat. Pokud neotestujeme v jeden den všechny lidi ve firmě, může se stát, že ten, kdo po testu byl negativní, se potká s pozitivním kamarádem, může covid dostat a test ho pak v nejbližších dnech už nezachytí, takže ho může dál šířit.

Jak byste tedy situaci řešil vy, když – na rozdíl od vašich dětí – máte ke covidu respekt?

Myslím, že jsme měli dávno být víc připraveni na očkování. Jako malý národ jsme mohli být proočkovaní rychle. Jako to udělali v Anglii. Kdybychom udělali lepší přípravu k očkování a lepší nácvik očkovací akce – a kdybychom měli vakcínu –, technicky jsme schopni očkování rychle zvládnout. Očkování se rozhodně musí uspíšit.

Vakcíny má Česko stále málo, takže se to asi moc nepovede. Ještě k testům: testovali jste v Jikovu sami doteď, než se začalo mluvit o plošném testování?

Testovali jsme, ale zatím jen nárazově. Asi před dvěma třemi měsíci jsme nakoupili antigenní testy a teploměry, testovali jsme tam, kde jsme někomu naměřili zvýšenou teplotu nebo kde někdo třeba kašlal. Kde se nemoc vyskytla, jsme pak testovali okolí a sami si trasovali kontakty. Jsme ve spojení s krajskou hygienou, která nás v tom vedla.

O kolik byste měli teď zvednout počty testů?

Asi na 2,5 nebo skoro tři tisíce na měsíc. Doteď jsme dělali jen desítky, možná do stovky testů měsíčně.

Máte už představu, jestli se u vás nebudou někteří zaměstnanci vyhýbat plošnému testování?

Nemám. Ale na druhou stranu si říkám, proč by se někdo v pracovní době a zadarmo nenechal otestovat, navíc tím šetrnějším a pohodlnějším způsobem. Znevýhodňovali by sami sebe. Určitě je pro každého lepší nechat se otestovat v práci než chodit někam do testovacího centra, kde se navíc můžete potkat s dalšími nakaženými.

Vláda v pondělí schválila návrh zákona, který zvyšuje dočasně nemocenskou pro lidi v karanténě ze 60 na sto procent výdělku. Vyhovuje vám jako podnikateli, že se zvyšuje motivace lidí zůstávat v karanténě?

Z celkového pohledu na situaci to vnímám jako správné rozhodnutí. Přispěje k tomu, že se lidé nebudou bát nahlásit své kontakty. Vítáme i to, že by měl úhradu na sebe brát stát, tak tomu ostatně u lidí v karanténě bylo i teď. (Vyjádření není přesné, dosud v prvních 14 dnech pracovní neschopnosti včetně karantény vyplácí náhradu ve výši 60 procent redukovaného průměrného výdělku zaměstnavatel - pozn. red.) Na druhou stranu bychom uvítali například testování lidí v karanténě. Pokud by například byl člověk po týdnu od posledního setkání s nemocným negativní, nevidím důvod, proč by měl zůstávat další týden doma v karanténě.

Z řady firem se ozývají hlasy, že zaměstnance nutí jejich šéfové chodit do práce i s příznaky covidu, nebo i když by měli být v karanténě. O Jikovu nám to naši čtenáři zatím nepsali, ale připouštíte, že se podobné situace ve fabrikách dějí?

Rozuměl bych názoru, že lidi nutí chodit do práce nebo nedodržovat karanténu finanční podmínky. Nebo různá zvýhodnění a bonusy pro lidi, kteří do práce chodí. Ale nemyslím, že by byl nějaký šéf takový blázen, že by nutil chodit do práce někoho s příznaky. Tím by si sám koledoval o problémy.

Máte v Jikovu taky platové bonusy pro zaměstnance, kteří nemají žádné absence?

Teoreticky to u nás taky platí. Ale je to dáno i samotným člověkem, jak se staví k testům a jak je ochoten jít do karantény. Lidé často nechtějí říkat své rizikové kontakty, nechtějí hlásit, s kým přišli do styku. Těžko jim to poručit.

Jak podle vás vláda celou covidovou krizi řídí?

To, co vláda dělá, nemá s řízením nic společného. Chápu, že na tuto situaci nikdo nebyl připravený, nikdo nic takového neznal. Ale kdyby se to mělo řídit skutečně manažersky, určitě bych to řídil s odborníky, které u nás máme. Já se ale spíš dívám na programy, v kterých je nám stát schopen pomoci. Oceňuji hlavně rychlou pomoc, jakou bylo odložení daní. Pomohlo nám taky, že jsme se loni domluvili s bankami na odložení splátek.

Jaký je dosavadní dopad covidu na skupinu Motor Jikov?

Za loňský rok jsme měli výpadek v tržbách asi 20 procent. Reagovali jsme snižováním stavů i mezd, chodili jsme do práce za 70 procent platu, využívali kurzarbeit, hlídali pohledávky… Letos jedeme zatím naplno. Automobilky mají pořád proti normálnímu stavu výpadek v prodejích asi 20 procent, ale chtějí mít zboží na skladě, a tak nás dodavatelé tlačí k výrobě. Je tu ale velká nejistota, velká neznámá, co kdyby se fabriky začaly zavírat. Třeba i proto, že nebudeme schopni pandemii krotit a budeme mít tolik nemocných, že ani nebudeme schopni vyrábět. Nevíme, jak to v rámci celého našeho byznysu bude dál.

Čím je způsobeno zpomalení automobilového trhu? Klesající koupěschopností zákazníků, nebo spíš obavami z budoucnosti a sklonem k šetření?

Odbyt je určitě poznamenaný ztrátou koupěschopnosti, ale i poklesem investic. My sami máme flotilu asi 60 aut a letos určitě žádné nové auto kupovat nebudeme. Přiznávám, že se bojím, co bude dál, a nevidím takové nákupy jako účelné. To raději dám peníze do mezd a do automatizace.

Změní pandemie a koronavirová krize český autoland?

Určitě ho ovlivní. Koronavirus navíc přišel v době, kdy proděláváme přechod ke snižování emisí, což autoprůmysl samo o sobě hodně zasahuje. Jen nám v Jikovu s přechodem na elektromobilitu do roku 2030 vypadne ze dvou miliard tržeb asi miliarda.

Ovlivňuje automobilový průmysl víc pandemie, nebo technologická změna, tedy přechod k elektromobilitě?

Dopad technologické změny se dá lépe odhadovat, my kvůli němu odhadujeme v roce 2020 výpadek tržeb asi na 10 procent. Ale u pandemie se nedá odhadovat nic. Dodnes ani nevíme, z čeho ta nemoc vznikla. Nevíme, jak proti ní bojovat, jak bude fungovat očkování, jak se to bude vyvíjet dál. Rozhodně je mnohem horší pandemie.

Může covid změnit i evropskou protiemisní politiku a tempo přechodu k elektromobilitě?

Já čekám, že ano. Což by byla jedna z pozitivních věcí. Tvrdím totiž, že stoprocentní přechod na e-mobilitu je nereálný, přestože do toho dáváme všichni hromadu peněz. Odchod od spalovacích motorů, které prošly dlouhým vývojem a pořád zaměstnávají spousty lidí, je příliš rychlý. Covid nás učí novým věcem, novým přístupům, a toto poznání by mohl být jeden z příkladů. Kdyby se zpomalila evropská elektromobilní strategie, stalo by se to sice za cenu velkých ztrát, ale bylo by to podle mne dobře.

Řekl jste, že koronavirová krize nás učí myslet jinak. Jak se to projevuje v Jikovu?

Covid nás přivedl k rozhodnutí, že rok 2021 v Jikovu bude rokem automatizace. Hodně jsme přechod k automatizaci urychlili, abychom zvýšili produktivitu. A jdeme také do informačních systémů, s jejichž pomocí budeme schopni řídit fabriku, využívat stroje co nejefektivněji.

Co poslední rok naučil vás osobně?

Probral jsem se z klidu. Já řešil poslední krizi v letech 2008 a 2009. V těch posledních letech šly věci tak nějak samy. Do firmy sice chodím pořád každý den, ale nemusel jsem vyvíjet zvláštní tlak, hodně času jsem trávil sportem, mohl jsem dát lidem víc peněz… Teď musím hodně chodit mezi lidi, víc s nimi mluvit, jsem víc spojen s lidskými osudy. Někdy je to vyčerpávající. Na druhou stranu jsme začali jinak přemýšlet třeba o těch investicích. Děláme věci, které bychom jinak letos nedělali. A to je určitě dobře.