Článek
Anglická fotbalová reprezentace si v pondělí večer podle očekávání zajistila přímý postup na mistrovství světa v Kataru 2022, tedy na šampionát, který od samého zrodu provází kontroverze. Z hororové statistiky The Guardian vyplývá, že na stavbě zbrusu nových arén a jiných zařízeních zemře v Kataru průměrně 12 lidí týdně (od prosince 2010 po současnost). Organizace Amnesty International, která dlouhodobě bojuje za lidská práva, označila nadcházející katarský turnaj jako „Mistrovství světa ostudy“.
Počet obětí mezi asijskými migranty na stavbách k MS
Od chvíle, kdy bylo Kataru přiděleno pořadatelství MS 2022, zemřelo v souvislosti s přípravami turnaje 6 750 přistěhovalců.
- Indie – 2711
- Nepál – 1641
- Bangladéš – 1018
- Pákistán – 824
- Srí Lanka – 557
Zdroj: The Guardin
O pohodlné výhře Angličanů (10:0) nad San Marinem nebylo pochybností už před výkopem, kdy světová média zajímal spíš způsob, kterým se svěřenci Garetha Southgatea vymezí proti katarskému režimu, jenž čelí kritice kvůli pracovním podmínkám jihoasijských přistěhovalců, z nichž se mnozí podílejí na výstavbě stadionů a infrastruktury pro připravovaný fotbalový šampionát. Angličané by se vlastním vystoupením z davu přidali k reprezentantům Norska, Německa, Nizozemska, Dánska nebo Švédska.
Nejhlasitějším odpůrcem bylo dosud Norsko, které nedávno seriózně zvažovalo i bojkot celého šampionátu.
Komunitní cítění
Nyní se veškerá pozornost obrací na Anglii, která na svůj krok zodpovědně čekala, až se sama na turnaj kvalifikuje, což se například zmiňovaným Norům nakonec nepodařilo. Očekávání navíc umocnila sama Amnesty International, která v nedávné minulosti apelovala na Angličany, aby neváhali využít své „skvělé platformy“ pro budoucí poselství.
Současní angličtí reprezentanti bezesporu patří k těm nejaktivnějším fotbalistům, alespoň co se týče aktivního řešení nejrůznějších společenských otázek. Marcus Rashford, forvard Manchesteru United, nedávno úspěšně spustil obří projekt, který v Anglii obstaral distribuci jídla pro děti ze znevýhodněných rodin, čímž si vysloužil i Řád britského impéria. Jordan Henderson, kapitán Liverpoolu, zase výrazně pomohl NHS (Národní zdravotní službě) k vybrání celkem čtyř milionů liber během prvního roku covidové pandemie.
„Je úžasné, co všechno se lidem v tomto kádru za poslední roky podařilo jak na trávníku, tak mimo něj. Jsou tu samé výjimečné osobnosti, které dovedou svými činy udělat ve společnosti velký rozdíl,“ řekl Conor Coady, reprezentační obránce dlouhodobě působící ve Wolverhamptonu Wanderers.
Když se ve světě naplno rozjelo hnutí BLM (Black Lives Matter), angličtí reprezentanti okamžitě zařadili symbolické pokleknutí do svého předzápasového repertoáru. Klekalo se na zápasech Premier League, ale i v rámci profesionálních soutěží EFL. Je to jen otázka času, pomyslel by si jeden, kdy se tedy Angličané konečně vymezí i proti MS v Kataru.
Trenér diplomat
Právě Coady se stal spontánně v souvislosti s katarskou tematikou neoficiálním mluvčím svých spoluhráčů z národního výběru. „Nejsme roboti, jsme lidé. Sledujeme samozřejmě i aktuální zprávy a tedy víme, co se děje ve světě. Pokud je tu nějaká cesta, kterou bychom mohli jakožto hráči pomoci, jsem si jist, že to uděláme,“ řekl před nedávnem.
„Pro nás je nejdůležitější kvalifikovat se na závěrečný turnaj. Poté si to všechno upřímně rozebereme a jakmile nastane vhodný čas, promluvíme,“ slíbil Coady.
Jenže jakmile se Angličané do Kataru skutečně dostali, kouč Southgate pro jistotu převzal řečnické otěže do vlastních rukou. Southgate si je dobře vědom finanční páky Kataru, který se všemožně investorsky angažuje v celé Velké Británii.
„V případě Kataru je primárně zapotřebí se řádně dovzdělat. Já osobně jsem vedl dlouhé konverzace s delegací FA (fotbalové asociace) ohledně Kataru, abych celou situaci lépe uchopil. Jsme reprezentanti naší země a pro to, abychom se k čemukoliv vyjádřili, musíme mít stoprocentní jistotu a znát všechna podstatná fakta,“ krotil očekávání Southgate.
Anketa
Hlavní trenér anglického národního výběru také zdůraznil, že je zapotřebí dbát na kulturní rozdíly a vnímat historický kontext. Katarsko-anglické vztahy se v současnosti opírají o čím dál pevnější ekonomické vazby, na což Southgate ve své řeči také opatrně narážel.
Londýn – středisko Kataru
Není novinkou, že Velká Británie láká nejrůznější zahraniční investory. Od referenda o brexitu v Británii registrují stále častější investice z bohatých států Arabského (chcete-li Perského) zálivu, kterým se ostrované ani nikterak nebrání. Obchod Velké Británie s investory z Bahrajnu, Kuvajtu, Ománu, Kataru, Saudské Arábie a SAE svou každoroční hodnotou kolem 45 miliard liber činí jednu z nejobjemnějších položek v rámci britské ekonomiky. Po USA, EU a Číně jsou státy z Arabského zálivu 4. největším obchodním partnerem Britů.
A co tedy konkrétní spojení Katar-Anglie, o němž se podle Southgatea musí jeho svěřenci dovzdělat?
Nejvýznamnější katarské investice směřují do anglické metropole, tedy Londýna. Společnost Qatar Holdings, je v současnosti dokonce vůbec největším londýnským nemovitostním magnátem. Na trhu nemovitostí investovali Katařané například do nákupu ikonického obchodního domu Harrods, mrakodrapu The Shard (s 310 metry nejvyšší budova ve Velké Británii a zároveň čtvrtá nejvyšší budova v Evropě), prestižního finančního centra Canary Wharf nebo renomovaného hotelu Ritz (Abdulhadi Mana Al Hajri, nevlastní bratr katarského emíra Sheikha Hamada al Thaniho, za hotel zaplatil 700 milionů liber).
Katarský státní investiční fond (QIA) dále vlastní podíl 22 procent v Sainsbury’s, tedy druhém největším obchodním řetězci ve Velké Británii, a necelých 6 procent v bance Barclays. QIA jsou pětinovými akcionáři v Heathrow Airport Holdings, tedy společnosti, která mimo jiné provozuje největší britské letiště Heathrow.
Kdo se jistě proti Kataru nevymezí, bude David Beckham. Ten letos podepsal s katarskými šejky desetiletý kontrakt na 180 milionů eur, který ho zavazuje k dlouhodobější spolupráci na mnoha úrovních. Na propagaci samotného fotbalového šampionátu a na jeho prezentaci v tom nejlepším možném světle bude mít jistě výjimečnou motivaci. Kdo ví, jak velký vliv jeho osobě v „anglické otázce“ nakonec připadne.
Katar se má v rámci Anglie oč opřít a bude nesmírně zajímavé sledovat, jak se s celou situací popasuje mužstvo, které si na sebe v minulosti upletlo svou vlastní proaktivitou jakýsi morální bič. Na Angličany bude zřejmě vyvíjen nátlak ze všech světových stran a je otázkou, kterou cestou se nakonec vydají.