Článek
Nejvyšší správní soud dnes na návrh několika společností, které provozují různé fitness a wellness služby, rozhodl, že regulace fungování sportovišť z dubna, tedy jejich faktické uzavření, bylo v rozporu se zákonem. „V této části byl regulován provoz a používání sportovišť ve vnitřních prostorech staveb, vnitřních prostorech venkovních sportovišť, tanečních studií, posiloven, fitness center, umělých koupališť, wellness zařízení včetně saun, solárií a solných jeskyní,“ uvedl soud.
Nejvyšší správní soud shledal nezákonnost mimořádného opatření v tom, že ministerstvo zdravotnictví náležitě neodůvodnilo konkrétní míru rizika spojeného s nařizovanou regulací ani se nezabývalo požadavkem její nezbytnosti.
Soudkyně Nejvyššího správního soudu Jitka Zavřelová, která se věcí zabývala, uvedla: „Provoz sportovišť by obecně – i bez vyhlášeného nouzového stavu – bylo možné zakázat nebo omezit na základě zákona o ochraně veřejného zdraví, který je vůči pandemickému zákonu subsidiárním předpisem. Na základě tohoto ustanovení ale může být zakázán nebo omezen styk skupin fyzických osob podezřelých z nákazy s ostatními fyzickými osobami. Takovou osobou je zdravá fyzická osoba, která byla během inkubační doby ve styku s infekčním onemocněním nebo pobývala v ohnisku nákazy.“
Jak dodala, tuto skutečnost nicméně nelze bez dalšího předpokládat. Musí být podle ní opřena o relevantní údaje a v mimořádném opatření náležitě zdůvodněna. „V dané věci ovšem odpůrce vůbec netvrdil, že by celá Česká republika byla ohniskem nákazy, natož aby to prokázal.“
Soudkyně Zavřelová dodala, že pokud jde o koupaliště a wellness zařízení, ta oproti sportovištím umožňuje omezit pandemický zákon za volnějších podmínek. Mimořádné opatření ovšem v této části nebylo opět dostatečně odůvodněno.
„Nejvyšší správní soud přistupuje k přezkumu mimořádných opatření zdrženlivě, protože jeho úlohou je chránit jednotlivce před excesy veřejné správy, nikoliv opatření dotvářet či hledat optimální řešení. V dané věci je však nucen konstatovat, že odůvodnění v rozsahu několika vět poukazujících zcela obecně na omezení provozů a aktivit, u kterých zpravidla dochází k větší koncentraci návštěvníků či účastníků, je právě takovým excesem,“ míní soudkyně.
Například podle ní nebyla zohledněna varianta poskytování saunovacích nebo wellness služeb jen uzavřeným skupinám ani velikost provozoven. „Nebylo také zřejmé, proč profesionální sportovci mohli trénovat v tělocvičnách, avšak nikoli v plaveckých bazénech, neboť pro ty obdobná výjimka neplatila. Nejvyšší správní soud nestojí v cestě boji s epidemií, požaduje po odpůrci ‚jen‘ naplnění požadavků pandemického zákona, tedy kvalitní odůvodnění přijatých opatření,“ uzavřela.
