Článek
Článek si také můžete pustit v audioverzi.
Až čtvrtině vzdělávacích systémů světa, především z regionu subsaharské Afriky, hrozí „extrémní riziko kolapsu“, uvádí organizace na ochranu dětí Save the Children. Pozitivní zprávy nepřináší ani další data. Výsledky studie zveřejněné Dětským fondem Unicef z konce srpna uvádí, že celosvětová pandemie covidu-19 včetně uzávěr a lockdownů dopadla na 1,5 miliard školou povinných dětí. Minimálně 463 milionů z nich následně zůstalo bez možnosti se vzdělávat na dálku.
Kromě covidu-19 mohou v určitých regionech za katastrofální situaci ve vzdělávání i další faktory: klimatická změna, násilí v regionu, absence připojení k internetu. Odborníci se tak obávají, že by se zanedbané děti mohly stát „ztracenou generací studentů“.
Kvůli výše zmíněným faktorům se tak mezi státy se školstvím „v extrémním ohrožení“ řadí Demokratická republika Kongo, Nigérie, Somálsko a kvůli aktuálnímu vývoji v zemi i Afghánistán.
Až 40 zemí světa včetně Jemenu, Burkiny Faso, Indie či Bangladéše má „vysoce rizikové“ školství. Patří mezi ně i Filipíny. Tamní školy jsou zavřené již osmnáct měsíců v rámci velice přísných restrikcí. Rozhodnutí filipínské vlády o dlouhodobém uzavření škol, tak dopadlo na 27 milionů filipínských studentů.
„Ztrácejí chuť se učit. I když chtějí studovat, tak pokud tomu nerozumí, je to k ničemu. Potřebují učitele. Já jim pomoci nemohu. Neučila jsem se to, co se oni učí dnes,“ říká Filipínka Dorina Monsantová a matka šesti, z toho čtyř školou povinných dětí z vesnice v blízkosti metropole Manila. Kromě negativních dopadů na znalosti dětí ale tamní experti varují také před závažnými dopady na jejich psychiku a bezpečí. Přibývá také různých forem zneužívání včetně nucených dětských svateb nebo online zneužívání, které na Filipínách v prvních měsících pandemie vzrostlo o 264 procent, informuje britský server The Guardian.
„Víme, že jsou to právě ty nejchudší děti, které trpí kvůli covidu-19 a uzavření škol nejvíce. Koronavirus je nicméně jen jeden z faktorů, který má vliv na vzdělávání a život dětí,“ uvádí ředitelka Save the Children Gwen Hinesová. „Musíme se z této strašlivé situace poučit a okamžitě jednat. Není ale dostačující, aby se vše vrátilo do původní podoby. Musíme se dívat dopředu a zachovat se jinak. Využít to jako příležitost a naději pro pozitivní změnu,“ dodává.
Zatímco v některých částech světa se školy pro své žáky po letních prázdninách znovu otevírají, v šestnácti zemích světa zůstává dále doma až 100 milionu dětí, informuje Unicef. Pokud by se navíc vyplnily již existující obavy, do školy by se definitivně nemuselo vrátit 10 až 16 milionů dětí a především dívek.
Podle šéfa globálního vzdělávání dětského fondu Unicef Roba Jenkinse byla situace špatná v určitých částech světa ještě před vypuknutím pandemie. „Momentálně čelíme riziku, že můžeme přijít o generaci studentů,“ říká Jenkins. „Může to mít celoživotní důsledky, pokud nebudou zřízeny podpůrné programy, v rámci kterých by děti učivo dohnaly. Je to důležité nejen kvůli znalostem, ale i duševnímu zdraví, výživové podpoře a možné ochraně,“ dodává.
