Článek
Rozsáhlá investigace týmu Seznam Zprávy, která odhalila nepřijatelné chování části personálu ke klientům ve zmíněném domově, má širší přesah než jen pochybení v jednom konkrétním domově: V České republice je míst v zařízeních pro seniory dlouhodobě nedostatek a na umístění se čeká dlouhé měsíce. Možnost „jít jinam“ je jenom iluze.
A tak rodina postižené klientky seniorku i přes výhrady k personálu v domově nechala. „Víte dobře, jaká je situace. Nemáte šanci,“ dodal její syn v reportáži Seznamu Ve stínu Slunečnice.
V roce 2017 počet seniorů v České republice poprvé přesáhl dva miliony. To je v současnosti každý pátý obyvatel země. Podle prognózy Českého statistického úřadu se ale bude situace rychle zhoršovat, v roce 2101 už by měl podíl Čechů nad 65 let činit 29,5 procenta populace.
Důvodem není jen to, že nastupující generace si pořizují méně dětí. Každým rokem totiž roste i průměrný věk dožití. A právě dlouhověkost Čechů klade vyšší nároky na zdravotní i sociální péči.
Jak jsou na tom domovy pro seniory dnes? Každý rok odmítnou dohromady šedesát tisíc žádostí. V roce 2017 to bylo přesně šedesát tisíc, o rok později domovy nevyhověly 57 tisícům žádostí.
Přičíst je k tomu navíc nutné i tzv. domovy se zvláštním režimem, které ubytovávají zejména klienty se stařeckou demencí. Ty totiž odmítnou dalších dvacet tisíc žádostí. Konkrétně – 22 348 v roce 2017 a v dalším roce ještě o dva tisíce víc.
Ačkoliv neexistují limity, kolik žádostí ročně může odeslat jeden zájemce, situace by byla bezútěšná, i kdyby z celého počtu žádostí spadaly tři či čtyři na jednoho člověka. Na umístění do zařízení pro seniory by v Česku i tak čekaly desítky tisíc lidí.
Nejhorší je situace v Praze, ve Středočeském, Jihomoravském a Zlínském kraji. Tam připadá na tisícovku obyvatel 35 až 40 odmítnutých žádostí. Naopak nejlépe se o seniory dokážou postarat v Karlovarském a Libereckém kraji. V nich je na stejný počet obyvatel jen pět až deset neuspokojených žádostí.
Po většině republiky ale platí, že čekací lhůta začíná na několika měsících. Ve vytížených regionech se protahuje na roky. Domovy navíc nemají ani systémový mechanismus, koho přijmout – žádosti posuzují individuálně, přednost dávají zejména těm, kteří už se o sebe sami nedokážou postarat.
Celkový počet zařízení ale příliš neroste. V roce 2018 v České republice fungovalo 525 domovů seniorů, domovů se zvláštním režimem bylo 341. Jejich počet se meziročně liší o jednotky – o rok dříve bylo domovů pro seniory 519, těch se zvláštním režimem potom 322.
Příliš se nemění ani jejich kapacita. Zatímco loni měly domovy pro seniory kapacitu 37 048 lůžek, oproti předchozímu roku narostla o 17 míst. Trochu rychleji rostou kapacity domů se zvláštním režimem pro lidi s hendikepem – mezi lety 2017 a 2018 šlo o nárůst dvou tisícovek míst. Jejich kapacita je v průběhu roku zaplněná téměř ze sta procent.
Většina domovů pro seniory přitom funguje pod správou státu – 180 z nich zřizuje kraj, 167 dalších spravují města. Ostatních (nestátních zařízení) je v republice k loňskému roku dalších 178. Ty jsou ale i přes zvýšené ceny oproti státním zařízením často prodělečné. A tak se do zakládání dalších soukromé subjekty nehrnou.
Výsledkem takového převisu poptávky nad nabídkou pak může být i ignorování špatného přístupu ke klientům.
„Oni jsou rádi tam, kde jsou. A jsou prostě vděční za všechno. Protože oni už jiné zbytí nemají – oni už tam musejí zůstat,“ uzavírá další žena, která před několika měsíci kvůli nevhodnému chování personálu v Domově pro seniory Slunečnice podala výpověď.
