Článek
I když ho už před pěti lety policisté zatkli s krabicí od vína Malbec, v níž bylo po tisícovkách srovnáno sedm milionů korun, není korupční případ bývalého středočeského hejtmana dosud pravomocně uzavřen.
Verdikt se ovšem po aktuálním rozhodnutí Nejvyššího soudu v Brně o něco přiblížil. Soud ve středu vyhověl stížnosti, kterou podal ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO), a umožnil žalobcům znovu proti Rathovi a spol. použít odposlechy, které policie během několika měsíců sledování pořídila.
Jejich užití zatrhl Vrchní soud v Praze - označil je za nepřípustné, protože jejich nasazení bylo podle soudu vadně zdůvodněno. Brněnský soud dnes toto rozhodnutí označil za nezákonné.
Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) veridkt Nejvyššího soudu uvítal. Novinářům řekl, že má z rozsudku velkou radost, na vyřešení kauzy, mu velmi záleželo.
Rath vede svou
Kauza se nyní vrací ke Krajskému soudu v Praze, ale ten se už po středečním verdiktu z Brna nemusí rozporností odposlechů zabývat. Může vynést rozsudek, který v prvním kole zněl v případě Ratha 8,5 roku vězení.
Rozsudek už komentoval veřejně i David Rath. Agentura ČTK přinesla jeho prohlášení, že Nejvyšší soud podlehl nátlaku ministra spravedlnosti a prezidenta, a podvolil se tak politické objednávce.
Rath, který nejenže byl zadržen přímo s penězi, ale o manipulování zakázek mluví i v policií nahraných hovorech, přirovnal svou situaci k éře nejhoršího komunistického útlaku v českých dějinách. "Je to jemnější forma 50. let," prohlásil Rath s poukazem na tehdejší politické procesy.
Zvažuje další možnosti obrany u Ústavního soudu či mezinárodních tribunálů.
Pelikán chce mít jasno
Odposlechy jsou v korupční kauze Davida Ratha zásadním důkazem. S jejich pomocí policie do spisu popsala, jak se korupce při zadávání veřejných zakázek v Rathově Středočeském kraji odehrávala.
Na verdikt s napětím čekali policisté, státní zástupci i soudci po celé republice. Stejný postup jako v Rathově kauze totiž používají často. Výrok Nejvyššího soudu tak může ovlivnit řadu dalších případů.
Policie Ratha zadržela v květnu 2012 v momentě, kdy odcházel z domu dalších obviněných, Kateřiny Pancové a Petra Kotta, v Rudné u Prahy.
Protože policie schůzky Ratha, Pancové a Kotta tajně poslouchala, věděla, že má Rath v krabici od vína peníze.
Tři roky poté pak Krajský soud v Praze rozhodl, že Rath má jít na osm a půl roku do vězení, loni na podzim však vrchní soud tento rozsudek zrušil.
Proti tomu podal stížnost k Nejvyššímu soudu ministr spravedlnosti Robert Pelikán, který po verdiktu neskrývá uspokojení.
"Já mám samozřejmě velkou radost, velice mi na tom záleželo, proto jsem sáhl k tomu neobvyklému kroku, že jsem v živé věci dával stížnost pro porušení zákona. Měl jsem velké obavy, kdyby to nedopadlo. Jsem moc rád, že to tak dobře dopadlo," řekl novinářům v Hanoji, kde je společně s prezidentem Milošem Zemanem.
Výběr z odposlechů ke kauze Rath:
11 dní před zatčením:
Rath podle policie připravoval Kottovou na možnost, že by u ní doma mohla proběhnout šťára, při které by se našly ulité peníze.
Rath: „Katko, já vím, že to zní hnusně, jako… Musíš se… Já jsem na to připravenej. Navíc si říkám: Tak u mě by to bylo složitější, mám tu imunitu. Ale u tebe to můžou udělat zejtra.“
Kottová: „Já vím. Ale tak co můžeš dělat?“
Rath: „Pak je potřeba, prosím tě, tam sedět a říct: Já jsem nevinná. To, co jste udělali, je policejní šikana. Já se s vámi vůbec bavit nebudu…“ Rath cituje policii: „A my jsme našli to, nebo ono.“
Kottová: „Tak bych řekla, tak mi to dokažte, že to je z trestný činnosti.“
Rath: „Ne. Já bych řek, po mamince. Jo? Po mamince, z bohatý rodiny.“
Kottová: „Hm.“
Rath: „A dokažte to. Nic vám říkat nebudu. Policejní šikana. Kubice. Kubiceho zpráva. Vy jste všichni parchanti.“
Kottová: „Davide, nech toho.“
Rath: „A dejte to do protokolu, no ne, že jste všichni parchanti zkorumpovaný. Nic vám neřeknu, nevěřím vám.“
Kottová: „Ty myslíš, že bych měla říct, že po mámě.“
Rath: „To je nejlepší, to už si nezjistěj.“
(….)
Poslední rozhovor o penězích před zatčením
Rath s Kottovou podle odposlechů řešili, že by bylo dobré mít peníze v euromincích. Pro začátek chtěli takto částku 200 tisíc euro. Kottová měla připravit bankovky a Rath přes známé obstarat směnu za mince.
Rath: „Já se zeptám, co má k dispozici. A za jakých podmínek, jo?“
Kottová: „Co má k dispozici. Jo, to bys byl hodnej. Já bych je chtěla i mít, takový hezký penízky.“
Rath: „Takový hezký penízky. Lesklý takový žlutě, žlutý pěkný. Takový hezký, žluťoučký.“
Kottová: „Jo, jo abych je měla. Nekazí se to, neplesniví. Můžeš je schovat dobře.“
Rath: „No, přesně. No, no.“
Kottová: „Jenom je schovat někam.“
Rath: „Kam, do kapsičky.“
Kottová: „Do kapsičky, abych měla na zlý časy.“
(….)
Pár desítek minut před policejním zásahem
David Rath si podle policejní verze přišel vyzvednout do vily současných manželů Kottových svou provizi.
Kottová: „Davídku… “
Rath: „To je dobrý, co? No… Tohle je?“
Kottová: „Tohle je. Ty tvoje jsem všechny přepočítala. Co nebylo vod banky.“
Rath: „Jasně, jasně.“
Kottová: „Tohle jsou pětitisícovky. Ale pak si tohlencto znič.“
Rath: „No, no, no, to já si všech musim tó… No to je hezký. To je hezký. Já si to vod tebe přelepim nebo něco, nemáš nějakou lepku, nebo… aby se to nevotvíralo. (….) Trošku to prosvítá, to je tíha.“
(....)
Kottová: „Ježíš, tam je zima. Nechoď tam.“
Kott: „URNA. Nic nedělej, nic nedělej.“
Kottová: „Tak jsme v prdeli, tak jsme v prdeli.“
Kott: „V klidu, v klidu.“
Kottová: „Tak jsme v prdeli.“
Kott: „No jó, no.“
