Zapomeňte na soběstačnost, Dukovany jsou nesmysl, říká teplárník Nejdl

Ivo Nejdl se společníkem Michalem Šušákem vlastní teplárny v Plané nad Lužnicí a Táboře. Plánují, že jejich firma C-Energy už koncem příštího roku jako první teplárenský hráč v Česku skončí se spalováním uhlí a zbaví se tak povinnosti platit drahé emisní povolenky.

Nejdl je však přesvědčen, že na to, aby podobnou cestou jako oni vyrazila většina českých tepláren, je už pozdě. A to i přesto, že Ministerstvo průmyslu se na poslední chvíli snaží pomoci nastartovat teplárenskou technologickou revoluci, díky níž by měl v zemi přežít systém centrálního zásobování teplem, který slouží 1,5 milionu domácností a stovkám průmyslových firem, škol, nemocnic a úřadů.

Svůj pohled na české teplárenství a energetiku Nejdl vysvětluje ve druhé části rozhovoru, který si můžete pustit také ve videu nad tímto článkem.

Sledujete debatu o krizi českého teplárenství, které drtí drahé povolenky? Ministr průmyslu Karel Havlíček říká, že to je teď pro jeho resort největší priorita, dokonce větší než výstavba nového jaderného zdroje. A že usilovně řeší, jak teplárnám pomoci vyrovnat se s koncem uhlí a přejít na čistší technologie.

Pozoruji to a myslím, že to je předvolební marketing.

Teplárenské sdružení ale tvrdí, že pokud teplárnám stát nepomůže, začnou kvůli drahým povolenkám krachovat a systémy centrálního zásobování teplem se rozpadnou. Je to reálný scénář, nebo pro změnu teplárenský marketing?

Myslím, že to je reálný scénář. A výsledek toho, že se neudělalo v této sféře vůbec nic. Výsledek toho, že stát podporuje malé zdroje, které neplatí za povolenky a současně dostávají příplatek za kogeneraci (společná výroba elektřiny a tepla, pozn. red.). Podpora malých výrobců je tak daleko vyšší, než na co si můžou sáhnout teplárny, které jsou při tom často daleko efektivnější.

Domnívám se, že už je pozdě na to, s tím něco udělat. Silné finanční skupiny jsou schopné si systémy centrálního zásobování a teplárny zrekonstruovat, částečně z vlastní kapsy, částečně ze zdrojů cizích a z dotací od Modernizačního fondu. Ale spoustu tepláren, zvlášť menších, čeká konec. A rozpad centrálního zásobování.

Je to špatně pro společnost a pro spotřebitele? Má to občany trápit?

Určitě to je špatně, pro spotřebitele tím padá svoboda výběru. Ve chvíli, kdy si bytové družstvo nebo průmyslový odběratel může vybrat mezi vlastním tepelným čerpadlem nebo kotlem a na druhé straně teplárnou, existuje tlak na nízkou cenu. Když máte k dispozici jen jedno z toho, tak to rozhodně dobré není. Zvlášť když ty trubky ve městě všude stojí a stačilo jen mít průhlednou politiku, vědět, kam se řítíme. Ale v existujícím chaosu se nedá plánovat.

Mohou za chaos čeští politici? Nebo Evropská unie, která stále zpřísňuje klimatickou politiku, takže průběžně mění cíle a podmínky?

Ne, mířím na české politiky. Když stojí vedle sebe dva zdroje, jeden platí za povolenky něco navíc a ten druhý za stejnou službu peníze od státu dostává, je to perverzní.

Jak se bude vyvíjet majetková struktura domácích teplárenských firem, z nichž řada je napojena na silné skupiny jako ČEZ, EPH, SevEn Energy. Některé zahraniční firmy z české energetiky v posledních letech odcházely, bude to pokračovat?

Těžko říct. Myslím si, že ČEZ ani EPH odcházet nebude. Co se týká francouzské Veolie, tam byly signály, že by některé teplárny prodali, ale poté, co ve Francii zfúzovala Veolia se skupinou Suez, se to všechno pozastavilo. Myslím si, že spíš jde o menší teplárny, které často patří městům nebo menším investorům, ty budou mít velký problém.

Nehrozí v Česku teplárnám také nouze o paliva? Řada jich nechce přestavět své kotelny na plyn, protože to je fosilní palivo s nejistou perspektivou. Pak už mohou přejít jen na odpady nebo biomasu. Je u nás dost biomasy pro tyto plány?

Nevím, existuje několik studií, které si protiřečí. Netuším. Právě proto se snažíme být první a získat pro sebe biomasu odpadní, která je k dispozici nedaleko. Samozřejmě, že se nám to dělá snáz, než kdybychom měli velkou teplárnu ve středních nebo severozápadních Čechách, kde je těch zdrojů kolem víc. Ale stejně chceme být první právě proto, abychom si palivo zajistili.

Podobná situace může hrozit i ve spalování odpadu. Ekologické iniciativy už varují, že se začíná chystat chaotická výstavba mnoha spaloven odpadu, který jim v jejich dosahu nemusí stačit, takže by se musel dovážet z velkých vzdáleností. Jsou to reálná varování?

Určitě. Ve chvíli, kdy se odpad nebo biomasa začne vozit z jedné strany na druhou, tak to nemá ekonomický ani ekologický smysl. Proč, když se staví horkovod z Temelína do Českých Budějovic za 1,5 miliardy korun, tak tam chtějí za několik miliard stavět ještě spalovnu? Odpad by měl být likvidován tam, kde vzniká. A jen ten, který již nemá další využití. Tak jako třeba u našeho souseda v Silonu (výrobce polyesterových vláken a plastových směsí v Plané nad Lužnicí, pozn. red.), který dělá z miliardy pet lahví ročně plenky a hygienické potřeby.

Pro konverzi teplárenství jsou připraveny obrovské zdroje v Modernizačním fondu. Teplárny pod tlakem povolenek chtějí rychle s uhlím skončit, stát přitom nemá jasnou koncepci a neví, kolik alternativy za uhlí máme k dispozici a kde. Nehrozí, že se za dotační peníze chaoticky vybuduje něco, co nebude fungovat?

To si myslím, že nehrozí. Já bych nepodceňoval Modernizační fond. Pro to, aby investor ty peníze dostal, musí přeskočit spoustu latěk.

Čili ten řád a koncepci má udělat správce těch dotací?

Ten pořádek v tom je v podstatě nastaven celoevropsky pro všechny firmy v celé Evropě. A ve chvíli, kdy nejste schopna plnit něco, co snesl papír, tak o dotaci přijdete.

Mám spíš na mysli situaci, že se u nás postaví nesmyslně velké množství třeba spaloven odpadu, které budou muset své palivo vozit z velkých vzdáleností nebo ze zahraničí.

Určitě, ale potom investor přijde o peníze, které dostal z Evropy. Což je hrozba, kterou by si měl každý uvědomit ve chvíli, kdy projekt plánuje.

O schvalování projektů v Modernizačním fondu začíná velký boj. Nehrozí, že si zopakujeme zkušenost ze solárního boomu v letech 2009 a 2010, tedy že se dotace dostanou jenom k cílovým skupinám, které si to jsou schopné zařídit zákulisním způsobem nebo jsou napojené na politiky? Není v tom příliš velký korupční potenciál?

Myslím, že není. Pravidla byla vypsána pro všechny stejně, projekty do teplárenského programu Modernizačního fondu se již mohou přihlašovat. Státní fond životního prostředí je vyhodnocuje a všechno podléhá dvojí kontrole.

Z vlastní zkušenosti vím, že když přijde kontrola o nakládání s dotací, jak z Bruselu, tak z českého Ministerstva financí nebo Ministerstva průmyslu a obchodu, tak to není žádný med. Dotačním titulem je podmíněno i získání peněz od bank. Připravenost musí být dobrá, protože žádný investor nebude riskovat, že najednou přijde o miliardu, protože se blbě rozhodl nebo něco zbabral.

Pojďme ještě k technologiím. Vy máte v plánu již druhou solární elektrárnu – jednu jste postavili v Plané, další chcete mít v Táboře. V Plané máte také první velkokapacitní bateriové úložiště u nás, certifikované na to, aby poskytovalo služby na stabilizaci sítí. Jaká je podle vás v Česku budoucnost velkých baterií?

Určitě potenciál mají. Jak velký, to se ukáže na tom, jak moc budou dnešní uhlobaroni schopní stavět velké fotovoltaické elektrárny na rekultivovaných výsypkách. Mají tam veškerou infrastrukturu, jak fotovoltaiky připojit. A logicky tam budou stavět i velká bateriová uložiště. Ale já si jinak myslím, že baterky by měla být spíš věc celoevropská.

Jak to myslíte?

Pokud se podaří propojit Skandinávii s Alpami, takže bude dostatečně kvalitní vedení elektřiny přes celou Evropu, tak se skutečně můžeme dočkat toho, že ve chvíli, kdy bude nějaký přebytek v obnovitelných zdrojích v Severním moři nebo v Baltu, tak se začne tlačit voda v Alpách nebo ve Skandinávii vzhůru do přečerpávacích přehrad tak, aby ve chvíli potřeby byla zase spuštěna zpátky dolů. Toto je asi ideální stav. A všechny geografické a další anomálie po Evropě by mohla vyrovnávat bateriová uložiště.

To ale neznamená, že to takto bude fungovat ještě za dvacet, za třicet let. Protože ve chvíli, kdy Evropa jednou přejde na vodík, tak ten vodík bude jednou velkou baterií. A pokud budeme mít vodíkovody, jako máme dneska plynovody, tak svět bude fungovat úplně jinak než dnes.

Kdy se dostane Evropa k vodíkovodům?

Doufám, že to nebude za třicet let. Že se toho ještě všichni dožijeme, že to bude dřív.

Dožijeme se podle vás také malých jaderných modulárních reaktorů v teplárenství nebo v české energetice?

Určitě ano, myslím. Časový horizont je pravděpodobně obdobný. Dnes už existují malé reaktory po světě, ve Spojených státech i v Asii jsou velmi blízko komerčnímu využití. Problém samozřejmě je, co s jaderným odpadem, to je jedna věc. A druhá, že povolení vystavět malou atomovou elektrárnu je úplně stejné, jako když stavíte velkou. Což je nesmysl.

Ale to se časem asi změní, ne?

Musí to někdo prokopnout. Další věc je, že ty tzv. malé modulární reaktory jsou často i v těch našich podmínkách ještě pořád dost velké. Firem, které jsou schopné dnes nebo, řekněme, do deseti let nabídnout reaktor menší než 100 MW, ty spočítáte na prstech možná dvou rukou.

Vy jste se projevil jako energetický vizionář, jehož předpoklady se zatím plní. Takže se vás zeptám na jednu velkou národní vizi: Spustí Česko ve 30. letech novou velkou jadernou elektrárnu?

To je obtížná otázka.

Vsadil byste si na to jako investor?

Kdyby to bylo mé investorské rozhodnutí, tak bych řekl, že ne. Jako volič pro to rozhodně hlasovat nebudu.

Proč?

Myslím si, že to je ekonomický nesmysl. Velká jaderná elektrárna dnes funguje ekonomicky pouze za velmi vysokých cen elektřiny. Vidíme to ve Velké Británii (stát garantuje pro budovanou elektrárnu Hinkley Point výkupní cenu elektřiny cca 100 eur za megawatthodinu, současné tržní ceny se pohybují nad 70 eury, do letošního jara se držely pod 55 eury za MWh, pozn. red.). A já nejsem připravený ze svých daní financovat polostátní firmě ČEZ výstavbu nového bloku a garantovat jim cenu elektřiny nad 80 až 90 eur za MWh ve chvíli, kdy se staví v Severním moři obrovské projekty větrných parků, které se soutěží v aukcích za cenu 20 eur plus.

Když chcete spoléhat na elektřinu ze Severního moře, pak by byl nesmyslný požadavek, na kterém stojí česká energetická koncepce: aby byla Česká republika i v budoucnu energeticky soběstačná. Bez nové další jaderné elektrárny té soběstačnosti těžko dosáhneme.

Myslím si, že to je také ten jediný důvod, proč u nás prosazovat neekonomický obrovský jaderný zdroj.

Není rozumné, snažit se zemi zajistit energetickou soběstačnost?

Myslím si, že to je politická berlička. Nemám pocit, že by firmy, které v této zemi platí největší daně a dosahují nejvyšších zisků, banky nebo automobilky, byly soběstačné. Zaměstnávají spoustu lidí a kdyby se někdo rozhodl takovou firmu zavřít, máme obrovský sociální problém. Ale všichni spoléháme na to, že to v té Evropě nějak klapne, tak bych se toho u energie také nebál.

Ono jde o to, že dnes jsme druhým největším exportérem elektřiny v Evropě, takže tu existuje velmi silná lobby, která prosazuje, abychom si to udrželi. Ale čistě z pohledu voliče, který má tři děti a záleží mu na tom, jak Evropa bude dál vypadat, tak nemyslím, že by to bylo rozumné.

To se máme spoléhat na elektřinu z větrníků na severu Evropy, které vyrábějí sice levně, ale jen když zrovna fouká vítr?

Proto je nutné, aby Evropa byla společná a propojená. Protože její síla je v té geografické rozličnosti a v tom prostoru. Účinnost může být přece v tom, že baterka je ve Skandinávii anebo v Rakousku v podobě přečerpávací přehrady a je to propojené drátem přes celou Evropu na levné zdroje v moři. A vedle toho tu stále existuje relativně velké množství ne dvoumegawattových, ale třeba 50megawattových nebo 100megawattových kogenerací, které kromě elektřiny jsou schopny vyrovnávat soustavu a vedle toho dodávat teplo. To, že si u nás někdo postaví za bambilion miliard projekt, to je jenom o tom, postavit něco velkého s velkým rozpočtem. A všichni víme, že s politikou ty velké rozpočty fungují blbě.

Kde je tedy podle vás budoucnost české energetiky?

Myslím, že by měla být integrální součástí celé velké evropské energetiky. Jednoho velkého trhu, který je konkurenceschopný a připravený na to, aby cena elektřiny jako komodity byla co nejnižší. Který funguje jako jedna velká síť, kde lokální zdroje musí být konkurenceschopné. Musí stát na vícero nohou. A vyrábět ekonomicky a ekologicky, aby ustála konkurenční tlak.

Znamená to, že významná část energetiky bude z obnovitelných zdrojů, podporovaná bateriovými uložišti. A současně tu budou zdroje, které budou spalovat fosilní palivo – plyn, uhlí nebo biomasu. Ale budou schopny poskytovat i něco navíc – flexibilitu a teplo pro konečného odběratele.