Záplavy v Houstonu: trest za hříchy architektů

Čísla, která berou dech. Přes 140 bilionů litrů vody, jež by pokryla spotřebu obyvatel New Yorku na půl století. Až 40 tisíc zničených domů. 56 dálnic pod vodou. Čtvrt milionu lidí bez proudu.

To jsou úctyhodné rozměry bouře jménem Harvey, která udeřila na Houston, čtvrté nejlidnatější město USA.

Ne všechny škody je ale možné přičíst na vrub nesmírné síle živlů. Houston zažil řadu povodní už v minulých letech a experti marně varovali: Opravdu velké záplavy město teprve čekají. I kvůli urbanistickým chybám.

Začalo to už v okamžiku položení základního kamene. Houston vznikl v roce 1836 jako projekt bratrů Allenových, podnikavých spekulantů z New Yorku. Městu dali do vínku problematické dědictví: Vyrostlo přímo mezi mořem a obří bažinou. Trvalo jen několik let, než Houston téměř ze sta procent smetla povodeň. Během prvního století své existence se metropole ocitla pod vodou hned šestnáctkrát.

Přes tyto katastrofy záplavy město nejenže přežilo, ale dočkalo se i nebývalé prosperity. Vznikl zde živý přístav, dnes desátý největší na světě. A v okolí se našla ropa. Houston se změnil v hrdé centrum amerického petrochemického průmyslu. O to nebezpečnější situace vládne v jeho okolí teď, kdy voda zaplavila 10 chemiček a vyřadila z provozu největší americkou rafinerii.

V osmi z devíti posledních let byl Houston nejrychleji rostoucí obcí ve Spojených státech. Přes námitky urbanistů zaplavilo okolí metropole s více než pěti miliony obyvatel moře betonu. Prérie a mokřady dříve hrály roli přirozené „houby“ pohlcující aspoň část povodňové vlny. Postupně je ale nahradily rezidenční zóny, nákupní centra a parkoviště. V současnosti pokrývá beton a ocel celou třetinu houstonské velkoměstské oblasti, která je rozlehlá jako polovina Jihočeského kraje.

„Byly plány, jak stavět jinak, s větším množstvím zelených ploch, které by zadržovaly vodu,“ řekl listu The New York Times urbanista Phil Bedient. „Celá léta se to ale jednoduše nedělalo, vývoj byl rychlý a divoký.“

Varování přišlo dost, nejen od expertů, ale i od samotné přírody. Jen bouře Allison z roku 2001 měla na svědomí kromě obřích záplav i 22 životů.

Změna přístupu nepřišla. A zůstává otázkou, jestli přijde i po tak tvrdé lekci, jakou byla bouře Harvey.

Pro Houston se „laissez faire“ přístup stal vývěsním štítem a receptem na úspěch. Texaská metropole se pyšnila tím, že právě ona je zosobněním amerického snu. Absence regulací drží ceny nemovitostí nízko a láká ty, kteří už nedosáhnou na bydlení třeba v San Francisku. Právě proto se Houston stal pro statisíce Američanů synonymem naděje.

Houston stojí před těžkou volbou i z jiného důvodu. Město vystavené poryvům počasí v Mexickém zálivu podle všeho čekají další výzvy podobné bouři Harvey.

Právě ropný průmysl, který přinesl Houstonu prosperitu, stojí zřejmě ironií osudu z velké části za klimatickými změnami. V jejich důsledku se stále více ohřívá oceán v oblasti Mexického zálivu. To znamená více energie pro tropické bouře, které oblast tradičně sužují.

Samotný hurikán Harvey přitom doprovázela ještě jedna souhra náhod: Jen pár dní před jeho úderem podepsal prezident Donald Trump zmírnění stavebních regulací, které mají ulehčit městům při povodních. Zápolení s přírodní katastrofou se mění v souboj o to, jak by měla vypadat budoucí Amerika.