Článek
Osmadvacetiletá Lee Jumi zaplatila bezmála tisíc dolarů, přes 22 tisíc korun, převaděči, který jí za ně slíbil únik z KLDR do Číny a práci v restauraci. Po příjezdu do města Jongil na ni ale práce v restauraci nečekala. Převaděč ji za 4,5 tisíce dolarů prodal do sexuálního otroctví. Lee se tak s několika dalšími ženami ocitla zavřená v bytě a 20 hodin denně trávila v chatovacích místnostech a před webkamerou na stránkách nabízejících sex po internetu pro jihokorejskou klientelu, napsala ve své reportáži americká CNN.
CNN zmapovala také příběh Kwang Ha-joon, té bylo devatenáct, když se v bytě s Lee Jumi setkala. V Číně ji tehdy drželi už dva roky.
Příběhy dvou mladých žen, které popsala americká CNN, nejsou ojedinělé. Podle statistik nevládní organizace Korea Future Initiative (KFI) podobný scénář zažily tisíce žen. Obchod se zneužívanými Severokorejkami podle organizace ročně vynese na 105 milionů dolarů, tedy více než dvě miliardy korun. Nejmladším dívkám prodávaným do sexuálního otroctví je i devět.
Přesné statistiky o útěcích ze Severní Koreje podle CNN neexistují. Například Jižní Korea podle svých záznamů od roku 1998 přijala 32 tisíc utečenců ze severu. V roce 2018 do země přišlo 1137 obyvatel Severní Koreje, drtivá většina z nich, konkrétně 85 procent, pak byly ženy.
Pro ženy je podle odborníků ze země uprchnout snazší než pro muže. Většina z nich se stará o domácnost a nejsou formálně zaměstnány ve státem vlastněném podniku, ve kterém by absence okamžitě vyvolala pozornost. Mezi 70 a 80 procenty uprchlých žen podle odhadů KFI končí v sexuálním otroctví.
V případě občanů KLDR uprchlých do Číny je situace ještě nepřehlednější. Peking je jakožto blízký spojenec režimu Kim Čong-una nepovažuje za uprchlíky, ale za ilegální ekonomické migranty. Pokud je tedy zadrží autority, posílají je úředníci zpět do KLDR. Tam utečence podle obhájců lidských práv čeká těžký žalář, mučení, pracovní tábory a v některých případech také smrt.
Prodej severokorejských žen operátorům serverů nabízejících sex po internetu je podle CNN fenomén posledních let. V minulosti Severokorejky převaděči prodávali například čínským farmářům, kteří si mezi nimi vybírali manželky. Netýká se to ale jen žen z KLDR. Na jihu Číny je obdobně zacházeno s ženami z Vietnamu, Laosu nebo Kambodže.
Kwang a Lee byly v bytě drženy sedm a pět let. Muž, který na ně dohlížel, podle jejich slov žil v obývacím pokoji a celý den sledoval jejich chování. Byt byl zamčený zvenku a na dveřích nebyly zevnitř kliky. Jednou za půl roku je muž dovedl do parku vedle domu, kde nesměly s nikým komunikovat.
Mladé Severokorejky podle CNN pracují na serverech určených pro klientelu z Jižní Koreje. Dívky na stránkách tvrdí, že žijí ve větších jihokorejských městech. Podle neziskových organizací, které se problematikou zabývají, většina uživatelů serverů ví, případně alespoň tuší, že se jedná o Severokorejky, například kvůli jejich přízvuku.
Dvojice mladých žen, jejichž příběh zmapovala CNN, se na svobodu dostala díky tomu, že jeden z uživatelů, jenž poznal, že jde o Severokorejky, se jim rozhodl pomoci a spojil je s pracovníky neziskové organizace Durihana, která ženy po několikaměsíčním plánování útěku převezla do Jižní Koreje.
Neziskovou organizaci Durihana vede jihokorejský pastor Čchun Ki-won, kterému podle CNN korejská média dala přezdívku „Asijský Schindler“. Čchun se svými spolupracovníky podle svých slov od roku 1999 pomohl s útěkem do Jižní Koreje více než tisícovce občanů KLDR.
Korejská média systém přepravy zneužívaných Severokorejek z Číny do Jižní Koreje přirovnávají k systému, který fungoval od 18. století do konce občanské války v USA a pro útěk z otroctví ho využívali Afroameričané.
