Článek
Na začátku srpna Seznam Zprávy přinesly příběh o skupině 200 vědců a studentů z Indie, kterým navzdory pozvání českých institucí a udělení prestižních grantů nebylo umožněno překročit hranice. Mladým Indům tak do smíchu příliš nebylo – utíkaly jim nejen finance, ale i životní příležitosti.
Podmínka 2. srpna
Indie byla na seznamu rizikových zemí značená tím nejtemnějším odstínem. 11. července Česko přece jen umožnilo vstup alespoň držitelům povolení k pobytu. 2. srpna pak „částečně“ otevřelo české velvyslanectví v Indii pro žadatele z řad studentů „na akreditované univerzitě“.
Indům však svitla naděje jen na moment. V ochranném opatření ministerstva zdravotnictví přibyla ještě jedna poznámka: Vstup do ČR se povoluje „pro držitele dlouhodobých víz vydaných od 2. srpna 2021“.
Na svou příležitost netrpělivě čekal i Ind Saunak, držitel prestižního stipendia Marie Curie.
„Čekal jsem na schůzku na velvyslanectví, to ale 24. dubna zavřelo. Pak otevřelo znovu, ale řekli mi, že tato víza se zatím nevydávají. Jak je to možné? Jsem stále doktorand s přijímacím listem za účelem získání doktorského titulu. To v České republice neznamená být studentem?“ popisoval pro Seznam Zprávy a pozastavoval se nejen nad chaosem, který doprovází vydávání víz, ale také nad „neschopností Česka hostit mladé vědce“. „Tohle je pro akademické financování v ČR neudržitelné. Výzkum je nedílnou součástí života. Bez vědců bychom nenašli řešení ani na aktuální pandemii.“
Naštěstí pro něj se necelé dva týdny po publikování článku situace obrátila. Indie vypadla z černé listiny a on i mnozí další mohli znovu rozjet svou našlápnutou vědeckou kariéru.
Radovat se však nemohli všichni. Několik indických studentů českých univerzit nezapadlo do té „správné“ kategorie. A dodnes se do Česka nedostali. A to navzdory vyřízeným dokladům a výdajům přes 100 tisíc korun za prezenční výuku u pojištění v Česku.
Nesprávný čas
„Jmenuji se Juvaneš a od března 2021 jsem studentem magisterského programu na Škoda Auto Vysoké škole. Už jsem zažádal o vízum a také ho získal, předložil cestovní pas a potvrzení o zaplacení ročního pojištění,“ začíná svůj příběh 27letý student. „Když už ambasáda znovu otevřela, bylo mi řečeno, že se na akademický rok 2020/2021 vízum udělovat nesmí, protože jsem o něj zažádal před 2. srpnem.“ Juvaneš tak příliš nechápal, proč by měl celým procesem procházet znovu.
„Nerozumím tomu, proč bych měl žádat znovu o vízum, které už mi schválené bylo. Už jsem utratil přes sto tisíc korun a teď bych měl platit zase. Semestr už začal a moje univerzita mi sice schválila částečné online studium, ale nejsem si jistý, že to takhle půjde nadále. Rád bych studoval prezenčně jako na každé jiné univerzitě v Česku. Jde mi hlavně o čas a úsilí, které znovu musím kvůli získání víza vynaložit,“ vysvětluje. A nemá ani jistotu, že se do konce semestru fyzicky do školy podívá.
„Dostat schůzku na ambasádě trvá více než měsíc, na rozhodnutí o udělení víza je 60denní lhůta, takže zase musím čekat tři měsíce a doufat, že vízum vůbec dostanu. Studenti, kteří o něj zažádali později, už vízum mají, cestují a já jsem v situaci, kdy musím být doma a čekat.“
Juvaneš se pokoušel najít pomoc u českých úřadů. Vízum prý nemůže dostat „kvůli ochrannému opaření a vzhledem k tomu, že studium zahájil v akademickém roce 2020/2021“. „Tomu nerozumím. Takže studenti, kteří už studium zahájili, přenáší covid víc než ti, kteří začínají od září? Je to už pro mě opravdu psychicky náročné. A celé to mám absolvovat znovu bez jistoty dobrého konce.“
Seznam Zprávy požádaly o vyjádření česká ministerstva. Odpovědělo pouze ministerstvo školství.
„V současnosti funguje bez omezení (i když s přeplněnou kvótou) Režim student. Doporučujeme, aby se student obrátil na svou VŠ s žádostí o zařazení do tohoto režimu, což by mohlo proces získání víza urychlit. S ohledem na vyčerpané kapacity však nelze zaručit, že bude nominován v rámci prvního sběru, do kterého bude nominován vysokou školou, a tudíž proces získání víza může i v tomto případě trvat déle než standardně,“ uvedla pro Seznam Zprávy mluvčí ministerstva školství Aneta Lednová.
Pro Juvaneše ale o potěšující zprávu nejde. „Toto je standardní odpověď, kterou jsem dostal už několikrát, ve studentském režimu už dávno jsem. Problémem zůstává, že musím znovu projít vízovým procesem a znovu utratit všechny peníze, přestože moje předchozí žádost o vízum byla schválena,“ zlobí se.
„Dnes (ve čtvrtek, pozn. red.) jsem znovu volal na ministerstvo zahraničních věcí. Jejich odpověď byla opět taková, že ‚tato pravidla mají chránit naše občany před koronavirem“. Nechápu, jak lze toto považovat za ochranné proticovidové opatření,“ říká Juvaneš. „Odepřou víza studentům, kteří na českých univerzitách už studují, ale nováčci cestují bez omezení. Kde je v tom nějaký smysl?“
Za žádost o nové vízum znovu zaplatí přibližně tři tisíce korun. „Už jsem zaplatil 4 900 eur (přes 124 tisíc korun) za akademické poplatky, úspěšně dokončil jeden semestr,“ naříká a dodává, že může jen doufat, že mu žádost o vízum nebude zamítnuta.
„Vypadá to jako obrovský PR krok, který má uklidnit lidi a vypadat dobře, ale pečlivě naplánovaný, aby byl zachován stejný zákaz vstupu. Jsem obzvláště frustrovaný, protože jsem na tento PR tah skočil, rezervoval si letenky do Prahy, jejichž ceny raketově rostou. Do toho ještě monopol pojišťovny VZP, u které se musíme jako cizinci pojišťovat za 27 tisíc, i když jiné pojišťovny nabízí tytéž služby za třetinu ceny,“ dodává. „Mám pocit, že česká vláda zahraniční studenty neoceňuje. Opravdu jsem přišel o všechny iluze,“ uzavírá.
