Zápas století s Nizozemci vyvolal extázi. Neskutečné, dojalo Šmicera

Jsou zápasy špatné, dobré a pohádkové. Zápas v Aveiru na Euru 2004 přinesl podívanou, ze které fanouškům dodnes naskakuje husí kůže.

A před dalším vzájemným duelem týmů pod českou a nizozemskou vlajkou tohle střetnutí prostě nejde nepřipomenout.

„Bylo to neskutečné,“ dojme se ještě dnes Vladimír Šmicer, jeden z hrdinů utkání. A nejen on.

„Tohle byl absolutně největší fotbalový zážitek našich životů. Naši kluci brzy prohrávali o dva góly. Ale pamatuju si, že mě ani na okamžik nezachvátila žádná panika. Češi hráli tak dobře, že jsme si na tribuně říkali: Tohle přece nemůžeme prohrát. A taky že ne. To bylo prostě skvělé, neskutečné,“ vrátil se v projektu Jedeme na Euro k extázi aveirské noci Antonín Michalec st., který se v hledišti nechal očarovat utkáním, jež aspiruje na titul dosud nejúžasnějšího fotbalového mače tohoto století.

Na Euro 2004 do Portugalska přijeli Češi plni sebevědomí. „Měli jsme skvělého trenéra Karla Brücknera, střelce Milana Baroše i lídra Pavla Nedvěda. Prakticky všichni jsme hráli ve velkých evropských klubech, vůbec jsme si nepřipouštěli, že bychom neměli postoupit ze skupiny,“ vybavuje si Vladimír Šmicer.

Vstup do turnaje přinesl trochu starostí, ale duel s Lotyši nakonec Češi zvládli, otočili na vítězných 2:1.

Mač číslo 2 přinesl obrat, který se vídá s výrazně menší četností, z 0:2 na 3:2. Ale nešlo jen o posuny skóre. Na trávníku se proháněly dvě útočné fúrie, hra Čechů i Nizozemců generovala obrovské množství šancí, famózních herních situací, pumpovala do hráčů i diváků obrovské množství adrenalinu.

„UEFA ten zápas prezentuje jako reklamu na fotbal. Před velkými turnaji se na Eurosportu vysílají právě mnohé legendární duely. A právě na tenhle se tedy opravdu vždycky rád podívám,“ přidává Šmicer. „To utkání mělo naprosto všechno.“

Pro Čechy to hůř začít nemohlo. Po brankách Boumy a van Nistelrooije už v 19. minutě vedou borci v oranžovém 2:0.

Vzápětí ale Koller sníží. A český trenér Karel Brückner rozehraje možná nejodvážnější partii, do jaké se kdy jakýkoli fotbalový stratég moderního věku pustil.

Ve 25. minutě stahuje ze hry obránce Grygeru, na plac jde Šmicer. V 62. mizí z trávníku defenzivní záložník Galásek. Místo něj vbíhá na pažit další jasně ofenzivní player Heinz. Tohle je totální ofenziva!

Maximální riziko přitom Brücknerovým svěřencům, kteří na hřišti zůstali, nepřeroste přes hlavu. Třeba Tomáš Rosický zvládá po ztrátě míče mistrně přepínat do práce defenzivního záložníka. Hráči nejsilnější české generace nejenže skvěle ovládají balon, ale prokazují i další rys dotyku fotbalové geniality, když ve zcela nezvyklé formaci, kterou předtím nešlo nikdy natrénovat, dokáží naprosto intuitivně vycítit těžiště hry a udržovat míru rizika, na první pohled absolutního, na hranici zvladatelné únosnosti.

„Trenérovi zbyli na hřišti v podstatě dva obránci, jinak jsme tam byli samí ofenzivní hráči, vlastně to bylo rozestavení 2-3-5. Krajní beky jsme vlastně hráli já a Karel Poborský. Vpředu jsme měli Kollera, Baroše, Heinze… To bylo prostě něco neskutečného,“ vybavuje si Šmicer.

Česká sázka na totální ofenzivu nese ovoce, v 71. minutě srovnává Milan Baroš na 2:2.

Řadu šancí ke vstřelení dalších gólů v Aveiru měli i Nizozemci, bravurními zákroky je ale krotil brankář Petr Čech.

Na druhé straně zůstane navždy v paměti například neuvěřitelná rána Pavla Nedvěda z obrovské dálky, která div nepřepůlila břevno van der Sarovy branky.

A bylo toho mnohem víc. V 88. minutě pak vše uzavřela kouzelná tečka. Nizozemský gólman vyráží Heinzovu střelu, Poborský míč zachytává a neopakovatelným způsobem naservíruje Šmicerovi míč před prázdnou bránu. Slaví se gól a Poborský radostí nakopává reklamní panel. „Ještě že jsem si přitom tehdy nezlomil nohu,“ směje se dnes.

Obrat z 0:2 na 3:2 je dokonán, Češi postupují ze skupiny, nakonec na turnaji dojdou do semifinále, v němž je úspěšnější tým Řecka.

„Ne, že bych si ten zápas s Nizozemci pouštěl doma sám. Ale když je člověk někde ve společnosti a je příležitost si ty okamžiky oživit, samozřejmě se moc rád podívám a zavzpomínám,“ říká Jan Koller.

„Měli jsme tehdy v Portugalsku ještě lepší, fotbalovější tým než na Euru v Anglii v roce 1996, kde jsme hráli finále,“ bilancoval účastník obou turnajů Karel Poborský v pořadu Jiná liga.

Duel s Nizozemci přinesl doslova emocionální extázi. Všem zúčastněným, Nizozemcům pochopitelně v truchlivější verzi poraženého… Včetně výčitek. Proč trenér Dick Advocaat stáhnul v 59. minutě svého nejlepšího hráče Arjena Robbena, dodnes těžko pochopit.

Karel Brückner se ve své olomoucké kanceláři po léta díval na velký arch papíru, na který si výrazným fixem napsal jména hvězd svojí pohádkové sestavy. Cítil, že takovou nálož fotbalové síly, herní kvality a sebevědomí jen tak nějaký český kouč mít k dispozici nebude.

A v těžké chvíli, již přineslo soupeřovo rychlé dvoubrankové vedení, pak dal té magické síle volný průchod. Pustil svou útočnou bestii ze řetězu. A ona ho nezklamala.

Sestřih z utkání si můžete připomenout zde.

„Zápas měl neskutečnou atmosféru. Nizozemci povzbuzovat umějí, naši fanoušci byli na všech velkých turnajích, kde jsem hrál, prostě a jednoduše skvělí. A když jsme začali stahovat nizozemský náskok, fandily obě strany v hledišti o to víc, cítili jsme na hřišti neskutečnou energii,“ rozzáří se Šmicer ještě dnes.

Nabízí se úvaha, že tak zářivého vítězství se česká reprezentace znovu nejspíš jen tak nedočká. Možná už nikdy. Duel v Aveiru už teď patří do legend a mýtů. Neměl by být nikdy zapomenut. V Česku už vůbec ne.

Ale fotbalové dějiny už píší další kapitoly. Nechme se proto překvapit, jaké srovnání s mačem z pohádky snese nedělní bitva Čechů a Nizozemců v Budapešti.