Článek
Je to nejtvrdší střet mezi Berlínem a Washingtonem od nástupu Donalda Trumpa. „Energetická bezpečnost Evropy je věc Evropanů," hřímal německý ministr zahraničí Sigmar Gabriel na účet amerických spojenců. „Politické sankce se nesmějí směšovat s obchodními zájmy."
Šéf německé diplomacie se rozzuřil kvůli projektu, který už dlouho rozděluje Západ.
Jmenuje se Nord Stream 2 a jde o chystané rozšíření stávajícího plynovodu stejného jména mezi Ruskem a Německem. Jeho cena? V přepočtu zhruba čtvrt bilionu korun.
Kapacita? Až 80 % ruských dodávek zemního plynu do Evropy. Dopady na světovou politiku? Nezměrné.
Rusko v něm vidí záruku svého ekonomického přežití. Němci jistotu, že nebudou v tuhých zimách mrznout. Polsko pak nástroj ruské agrese, stejně jako USA, kterým jde navíc o miliardové obchody.
Mistrná rána evropské jednotě
Nord Stream je v mnoha ohledem revoluce.
Především vede po Baltském dně. To je nejen náročný inženýrský úkol, také mistrný geopolitický tah. Přes moře teče surovina z Ruska přímo do Německa a obchází tak dosavadní tranzitní země, zejména Ukrajinu a Polsko.
Ty se obávají, že přijdou nejen o poplatky, ale také o část svého vlivu na Moskvu a Berlín. V Polsku a v Pobaltí se šíří obavy ze sblížení Německa a Ruska a spolu s tím ožívají neblahé vzpomínky, třeba na pakt Molotov-Ribbentrop.
Sankce. Ne proti Moskvě, ale proti německým firmám
Do hry minulý týden razantně promluvil americký Senát. Téměř jednohlasně odhlasoval zpřísnění sankcí vůči Rusku. Do sankčního seznamu se ale překvapivě dostaly také firmy, které spolupracují na plynovodu Nord Stream 2. A v Evropě začala bouře.
Razantně americkou iniciativu ve společném prohlášení odsoudily Rakousko a Německo. Právě tamní firmy se na stavbě silně angažují. Německý vztah k Nord Streamu je obzvlášť úzký. Nejlépe to ilustruje fakt, že za první fází projektu stál kancléř Gerhard Schröder. Po svém odchodu z funkce dostal výnosnou pozici v Moskvou ovládaném gigantu Gazprom, který Nord Stream zaštiťuje. Během ukrajinské krize pak stál pevně po Putinově boku a ruského prezidenta označil mimo jiné za „křišťálově čistého demokrata“.
Boj za svobodu, nebo byznys?
Jen několik dní před střetem mezi Německem a USA proběhla nedaleko trasy Nord Streamu velkolepá slavnost. V polském Svinoústí, v nově postaveném a nesmírně nákladném terminálu, přistál za účasti velké části polské vlády první tanker s americkým stlačeným zemním plynem. Polská premiérka Beata Szydlová mluvila o okamžiku, který si historie zapamatuje.
Z Německa zároveň zní obvinění: Američanům jde hlavně o to, aby těchto okamžiků bylo co nejvíc, a spolu s nimi i peněz pro americké těžaře. Ze Spojených států, dříve největšího dovozce na světě, se během několika let díky revoluci v těžbě břidlicového plynu stal významný exportér. Washington ale odmítá, že by hrál roli obchodního agenta těžařských firem. Tvrdí, že s americkým plynem prodává také svobodu, přesněji nezávislost na Rusku.
Spojené státy středoevropské
Do hry už brzy přímo na místě zasáhne „agent nejvyšší“. Už 6. července přijede do Varšavy americký prezident Donald Trump. Bude hostem summitu tzv. Trojmoří, jakési rozšířené Visegrádské skupiny. Jeden z jeho hlavních úkolů? Boj proti Nord Streamu 2.
Mistrný americký prognostik a politolog George Friedman před osmi lety prorokoval, že se Evropa nevyhne štěpení na skupinu kolem tandemu Německo-Francie a na střední Evropu. První skupina bude hledat dohodu s Moskvou, druhá oporu v USA.
Jako by chtěl dodat váhu jeho slovům, rozjel se na začátku června šéf německé diplomacie Sigmar Gabriel do Moskvy k dlouhému rozhovoru s Vladimirem Putinem. Ve stejné době se zhoršovaly německé vztahy s USA. A prostředníkem setkání nebyl nikdo jiný než bývalý kancléř a dnes zaměstnanec Gazpromu Gerhard Schröder.
