Článek
Ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD) se na Twitteru omluvil za nedostatek roušek a respirátorů. V úterý 17. března napsal: „Stojím za opatřeními, které jako vláda děláme. Zcela OTEVŘENĚ je ale nutné přiznat nedostatek roušek a respirátorů. Miliony kusů zdravotnického materiálu by měly dojít v řádu dnů, přesto však cítím potřebu se za vládu OMLUVIT veřejnosti.“ (Později odpoledne se na tiskovce omluvil i Andrej Babiš.)
Zaorálek (zůstaňme ještě u jeho oblíbeného zvýrazňování velkých písmen) se omlouvá ZA VLÁDU, což se dá vyložit dvěma způsoby a dokonce mohou platit oba.
Buď se omlouvá za počínání vlády, respektive za její nečinnost, anebo se omlouvá jménem vlády, jakožto její neoficiální zmocněnec pro omluvy a podobné záležitosti, na které členové kabinetu, co „jedou nonstop“, nemají čas. Takové přemítání a zpytování je skoro pod jejich úroveň.
První varianta je pravděpodobnější. Ale ani ta druhá není vyloučená. Ministři kultury, a to je už skoro tradice, přece čas od času fungují jako takové svědomí vlády. Jako ministři pro říkání „toho“, když je „to“ říct potřeba. Ale ukáže se, že „říkání slov“ nemá nikdo ve své resortní kompetenci. Všichni jsou zaneprázdněni kutáním na svých bude líp resortech.
Ano, Antonín Staněk na kultuře nebyl úplně tenhle případ. Ale Pavel Tigrid, Pavel Dostál i Daniel Herman ano.
Takže když má vláda průšvih a lidé se zlobí, kdo jiný by si měl posypat hlavu popelem? Bodejť že ministr kultury, ačkoli se zásobami a distribucí roušek nemá kompetenčně nic společného. Zase to na něj zbylo.
Ale, a to se musí nechat, Lubomír Zaorálek je jako omlouvač kvalifikovaný dobře. Vzpomeňme, jak se před čtyřmi lety omluvil, když schůzku Daniela Hermana s dalajlámou – viz výše zmíněné vedlejšáky ministrů kultury – přirovnal k setkávání prvorepublikového ministra s Konradem Henleinem. To byl úlet, a Zaorálek to pochopil.
I proto působí jeho omluva za roušky věrohodně. Určitě lepší, když zazněla od ministra kultury nežli vůbec. Empatie nespadá pod žádný resort. Tohle byl kulturní počin.
