Článek
Seznam Zprávy přinesly v minulých dnech řadu zjištění, jak manažeři čínské společnosti Huawei ve spojení s lobbisty a vysoce postavenými úředníky manipulovali velké veřejné zakázky na Ministerstvu kultury.
Výsledek práce reportérů potvrzuje i ministr kultury Lubomír Zaorálek, který několik podezřelých zakázek převzal od svých předchůdců. A tu největší z nich - zakázku na digitalizaci kulturního fondu známou jako Czechiana, letos v únoru zrušil.
V rozhovoru pro Seznam Zprávy říká, odkud čerpal svá podezření, a popisuje, jaké změny v úřadu kvůli zakázkám udělal.
Proč jste zrušili projekt Czechiana?
Po tom, co jsem se seznámil s těmi, co tady dělali IT, jsem chtěl, aby mi zdůvodnili projekty, které plánovali. A dostával jsem odpovědi, se kterými jsem byl poměrně delší dobu dost nespokojený.
Šlo o úplně jednoduché otázky: K čemu se ten systém vyvíjí, k čemu bude sloužit, jaký je smysl. Když něco stojí 450 milionů, chtěl byste vědět, proč je taková investice efektivní, proč je třeba ji udělat. A já delší dobu na tyhle otázky nedostával úplně srozumitelné odpovědi.
Poprvé jsem si mohl myslet, že je to nějaký můj nedostatek a že to chce víc času, ale když jsem po určité době zjistil, že se vůbec neposouvám a že tady někdo stojí za projekty, které jsou nesrozumitelné, a ověřil jsem si i u dalších IT expertů, že i jiným nejsou příliš srozumitelné, začal jsem mít velké pochybnosti.
Máte pocit, jak se na ten projekt díváte dneska, že tam je nějaká stopa manipulace - například při zadání projektu?
Já nejsem odborník na IT, ale těch pochybností jsem i přesto jako laik získával stále víc. A to vedlo nejenom ke zrušení projektu Czechiana, ale také k tomu, že jsem rozhodl, aby odešel z funkce vedoucí příslušného odboru, který to spravoval. V této chvíli je ten člověk mimo službu. A netýká se to jenom jeho samotného, získal jsem pochyby o práci celého oddělení. Takže vlastně v posledních dnech či týdnech došlo i k některým zásadním personálním změnám.
Nešlo jenom o projekt Czechiana. I u menších projektů jsem kladl stejně jednoduché otázky: K čemu to slouží, jaký je smysl toho, kdo bude uživatel. Když jsem se potom ptal těch, kdo to měli užívat, a zjistil jsem, že oni sami si s těmi otázkami nevědí rady, znovu to posílilo mé pochybnosti. A pak jsem se setkal s některými odborníky z této oblasti a ti mi pochybnosti potvrdili - zejména o nákladech, cenách projektů.
První díl reportážní série o zmanipulovaných zakázkách si pusťte ZDE:
První díl reportážní série Janka Kroupy.Video: Seznam Zprávy
IT oddělení na ministerstvu, konkrétně jeho šéf Praks a jeho blízký spolupracovník Mazač, vyvíjeli aktivně kroky k tomu, aby tyto projekty prosadili?
To určitě ano. Ale nevyvíjeli žádnou snahu, aby objasnili, o co se jim jedná. K čemu ty projekty slouží. A pokud jsem jim dal příležitost, aby je nějak obhájili, nebyli schopni to srozumitelně vysvětlit. Nemám o sobě nějaké přehnané mínění, ale nebyli schopni vůbec vysvětlit, na čem vlastně pracují.
V pozadí - kupříkladu u projektu na spisovou službu - stojí skupina podnikatelů, ve které jsou nejméně dva manažeři Huawei, kteří se potkávali s Mazačem, ještě než jste ty projekty vydali. Podle našich zjištění ladili zadání. Je to způsob, kterým se na kultuře dělají výběrová řízení?
Pokud byste mi tohle nějakým způsobem potvrdil, nebo mi dal důkazy, o čem mluvíte, je to podle mě na trestní oznámení. Nejenže se to tak nedělá, nejenže je to do nebe volající, ale připadá mi, že je to naprosté zneužívání pozice, kterou měli.
Já v této chvíli nemám takové důkazy a nemohu spekulovat. Ovšem pokud by mi někdo něco takového doložil, bylo by to na trestní oznámení a jenom by se potvrdil ten podivný pocit, který tady z oddělení IT po celou dobu mám.
Pánové Mazač a Praks jsou neustále ve stavu Ministerstva kultury, pokud vím. Jaký je jejich osud a jaký bude jejich osud dál?
Pan Praks byl zbaven funkce, ve které byl, a v tuto chvíli je mimo službu.
V jaké byl přesně funkci? Jaké měl možnosti zakázky ovlivňovat?
Byl ředitelem odboru IT, který spadal přímo pod ministra. Já samozřejmě mám určité srovnání s Ministerstvem zahraničí, takže vím, jak se ty věci dělají.
A odpovídal se přímo ministrovi?
Ano, ve chvíli, kdy jsem přišel, bylo to pro mě trochu překvapivě koncipováno tak, že to oddělení patřilo přímo pod ministra, což bylo pro mě dost překvapení.
On byl fakticky na pozici náměstka…
No, úplně se to tak asi říct nedá, ale vzhledem k tomu, že byl ředitelem odboru a pod žádného náměstka nespadal, tak by se dalo říci, že z hlediska způsobu fungování se mohl cítit být na úrovni náměstka. Také se účastnil porad, kde byli náměstci, protože na těch poradách on jako ředitel odboru seděl za IT. Takže formálně by se tak trochu dalo tvrdit, že byl v takové pseudonáměstkovské funkci.
Rozumím tomu správně, že tedy byl v té době naprosto klíčovou a velmi vlivnou figurou právě pro zadávání výběrových řízení v oblasti IT?
Ano. Protože když na poradě šla řeč na tuhle oblast, byla to vždycky věc, za kterou zodpovídal on a o které podával všechny informace on.
A jeho kolega Mazač?
Tak toho jsem neznal. Já jsem znal především pana Prakse, o panu Mazačovi jsem věděl, že tam s ním spolupracuje. Dnes vím, že byl v tom všem s ním poměrně velmi těsně spojen a vlastně měl být také postaven mimo službu, což se nepovedlo, protože odešel na nemocenskou. Takže čekáme na jeho návrat.
Až se vrátí, půjde mimo službu?
Důvody jsou, protože když jsme tady v poslední době dělali některé kroky k přijetí nového šéfa oddělení IT, tak podle mého kladl těm změnám překážky. Připadalo mi, že jeho vystupování překročilo únosnost. Vlastně komplikoval změny, které jsme tady potřebovali provést.
Jak byste charakterizoval pana Prakse? Osobně jste se s ním setkal, jak jste si rozuměli?
On toho moc nenamluvil. Já to říkám tak diplomaticky, že byl skoupý na slovo, ale je pravda, že z něho vypáčit podstatu toho, co dělá, bylo mimořádně těžké. A mně to vlastně už potom dost vadilo, protože… Připadá mi, že jeho povinnost byla objasnit mi a detailně vysvětlit, co dělá. Měl jsem pocit, že si to představuje tak, že se ho moc ptát nebudu a on si bude dělat svoje. To mi bytostně vadilo.
Podívejte se: Druhý díl reportážní série Pijavice byl o tom, jakou úlohu měli při manipulování zakázek úředníci ministerstva
Druhý díl reportážní série Pijavice.
Ministerstvo kultury je zajímavé v tom, že je na něj vlastně poměrně málo vidět, přesto rozděluje obrovské balíky peněz. Ať už jsou to evropské peníze, anebo peníze z rozpočtu. Nemáte pocit, že se jaksi úřad stal „dojnou krávou“ pro podobné skupiny?
Tady se vytvořil stav, že to, co je jádrem činnosti ministerstva a kde by mělo být nejvíc kompetentních lidí, je strašně podceněné. Je tady obrovský deficit lidí.
Zjednodušeně řečeno: Na oblast hudby tady máte jednoho člověka, na literaturu jednoho člověka, na divadlo jednoho, na tanec také. Každý by si přitom myslel, že tohle je to hlavní, co se tady děje. Jenže ve skutečnosti to je vlastně nejvíc odbyté.
Jen pro srovnání: Jinde v zahraničí je na takovém oddělení hudby 25 lidí. A v České republice, která je hudební velmocí, byste očekával, že tady bude nějaké trošku slušné zastoupení. A přitom je to tady nesmírně podseknuté.
Kolik lidí bylo na IT a na investicích? Nebo řekněme na „finančních odborech“?
Desítky. Tady jsou všude desítky lidí. Lidé, kteří dělají kulturu, třeba tu živou, jsou naprosto přetíženi, jsou tady do osmi do večera, a jinde přitom jsou desítky lidí, kteří mi připadají, že se věnují tomu, co vlastně vůbec není hlavním smyslem či posláním kultury.
Měl jste řadu předchůdců, kteří s tímto systémem přinejmenším koexistovali. Znamená to, že byli absolutně nekompetentní?
Nevím. Mám pocit, že když člověk přijde do takové instituce, jakou je ministerstvo, měl by se opravdu snažit pochopit, jak funguje. No a ono se tady ministrům v téhle zemi občas říká parašutisté, že? Lidé, kteří se na nějakou dobu snesou a pak zase jdou a ta instituce si žije dál. Takže se může spoléhat na to, že ministři nemají moc času a chuti a možná zájmu pochopit i vnitřní fungování.
Já mám přece jenom určitou výhodu, že jsem pracoval na větším, ještě možná těžším ministerstvu - na zahraničí. Z hlediska řízení tam bylo na dva tisíce lidí, takže vím, jak ministerstvo zhruba fungovalo.
Ptám se ještě s jiným záměrem. Kdo z předchůdců přenastavil Ministerstvo kultury tak, aby se stalo jakýmsi zdrojem, odkud sají určité skupiny peníze?
Možná to ani nemusel být jeden člověk. Mně připadá, že to byl vývoj, který se tu určitou dobu prosazoval, a pak už nechal někdo ten vlak takhle jet.
Moje spekulace je, že je to dáno tím, že kultura byla trochu na konci. Že vlastně nebyla vnímána jako ministerstvo pod drobnohledem, že se mu nikdo systematicky nevěnoval.
