Zaorálek: Jen buran vyzývá k rezignaci, protože nedostal peníze

Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.

Kterou kulturní událost, již jste měl v létě na programu, oželíte nejvíc?

Colours of Ostrava mě jako Ostraváka mrzí. I když já vlastně nevím, jak to celé dopadne, ale kdyby Colours nebyly, tak je to pro nás neštěstí.

Nepodřekl jste se teď náhodou? Vy jste to vystřelil, jako byste už počítal s tím, že festivaly nebudou.

Jsou ohrožené. Poslední výrok pana ministra zdravotnictví byl, že nedoporučuje konání mezinárodních festivalů. To samozřejmě nezní moc dobře pro festivaly. A některé z nich jsou v létě s naším životem spojeny. To rmoutí asi více lidí, nejenom mě.

Kdy se tedy dozvíme, jestli se letní festivaly budou moci konat, nebo ne?

Co teď mohu říci bezpečně, je to, co oficiálně vláda říká na adresu letního provozu. Vytvořili jsme jakýsi itinerář uvolňování života v České republice, 20. dubna uděláme první kroky. Otázka je, jak rychle to půjde, jestli se bude harmonogram naplňovat tak, jak jsme to naplánovali. Proto ta váhavost v odpovědích.

Není už nejvyšší čas dát organizátorům festivalů vědět? Jejich zástupci vás prosili o verdikt do 15. května. Myslíte, že jim to splníte?

To si myslím, že ano. Já jsem na vládě tlumočil stanovisko organizátorů festivalů, se kterými jsem mluvil. A říkal jsem vládě, že pro takovýto typ akcí je strašně důležité, abychom byli schopni co nejdříve zformulovat, s čím můžou počítat. Maximum možných informací, které je vláda schopná dát, je to, co zaznělo z úst ministra zdravotnictví na tiskové konferenci. Tam řekl, že v této chvíli nedoporučují takováto velká festivalová shromáždění. Říci přesněji to budeme schopni během několika týdnů. Teď se zpracovávají výsledky testů, které proběhly v některých krajích. A předpokládá se, že už i před 20. dubnem, kdy máme rozhodnout o startu uvolňování, budeme znovu mít k dispozici přesnější čísla a vývoj situace v Česku. I když víme, že naše čísla vypadají příznivě, tak musíme být velice opatrní v tom, co nás čeká.

Vy jste minulý týden představil záchranný balíček pro kulturu. Získal jste pro ni přes miliardu korun. Původně jste ale mluvil o půl druhé miliardě. Na koho se nedostane?

Ale tak to úplně nestojí, protože to nebyla debata dáme-nedáme. To byla debata o tom, jak řešit určité oblasti kultury. Někde šlo o debatu, že můžeme tyhle věci ještě odložit, že nejsou tak akutní. Někde jsme si řekli, že tohle se dá řešit jinak, že tohle už je třeba věc, kterou budeme řešit spíše s Ministerstvem průmyslu a obchodu. Takže vlastně ta debata nebyla: S tímhle souhlasíme, s tímhle nesouhlasíme. To byl prostě balík problémů a jak pomoci kultuře přežít.

Zbyde tedy na všechny? Nebo se na někoho nedostane?

Uf, to je strašná otázka. Vláda stále hledá, na koho se nedostane a koho jsme opomněli. A snažíme se najít relativně férový způsob, jak pomáhat lidem v různých oblastech života. Dokonalá spravedlnost, když přijde jakákoliv taková pohroma, není. Tady jde jenom o to, abychom umožnili důstojně existovat. A abychom na někoho nezapomněli, protože ti lidé v tom nejsou vlastní vinou.

Když mluvíte o spravedlnosti, váš záchranný balíček pro kulturu z pomoci prakticky vylučuje soukromá divadla. Stojí totiž tak, že ministerstvo podpoří jen ty, kteří v posledních třech letech uspěli v jeho grantovém řízení. Proč jste z pomoci vyloučili ty, kteří se obešli bez grantů?

Od začátku jsme mluvili o tom, že ten první balík bude určený neziskové kultuře. A kulturní byznys nebo ti, kteří podnikají v kultuře, ti mají zisky, dosáhnou na opatření, které spustilo Ministerstvo průmyslu a Ministerstvo práce a sociálních věcí. Programy COVID I, COVID II Teď se chystá COVID III, to bude 150 miliard. Tam jsou nástroje jako například půjčky. Ale když máte neziskovou kulturu, tam si půjčku vzít nemohou. Od začátku jsem mluvil jasně o tom, že dělící linie je. Že pokud jde o byznys, tak o tom se bavíme s Ministerstvem průmyslu. Ten neziskový sektor je specifický, je u zdi. Protože když přijde o příjmy ze vstupenek, nemá, jak si půjčovat. Nemá nástroje, které mají podnikatelé.

Ale vy jste ještě na konci března v televizi Barrandov říkal: „I ty instituce, které jsou součástí kultury a my je třeba nefinancujeme nebo jim neposkytujeme dotace, i ty bychom chtěli a víme, že musí a měly by přežít.“ Takže teď už je nechcete? Teď už přežít nemusí?

Ale to doslova platí. Dokonce v tom programu, kde máme těch 440 milionů, to asi nemůžete vědět, ale když tam budeme dělat výzvu pro nakladatelství, tak tam ani dokonce není podmínka těch grantů.

Ale tak to původně nebylo. To jste změnili až později, ne?

Ne, ne, ne. Takhle to bylo celou dobu, stačilo se zeptat. Já jsem neustále dával najevo, že i když ty nástroje jsou různé, tak mě zajímá osud různých segmentů kultury. A tohle jsem říkal představitelům i té komerční části kultury. A dokonce jsem je k sobě zval. A stále je zvu a teď zrovna hledáme termín, že bych se s nimi setkal.

Takže i ti, jak říkáte komerční, se budou moci nakonec o tuto pomoc hlásit? Nebo tady už je to definitivní?

Tak ještě jednou. Tenhle balíček, o kterém mluvíme, je pomoc neziskové kultuře. Když se jedná o komerční oblast, tak tam už to řešíme s Ministerstvem průmyslu a tohle má prostě jiný režim. Ale nikdy jsem neřekl, že mě to nezajímá. Jenom jsem vždycky respektoval to, že tam, kde se generuje zisk, tam jsou pro podnikatele jiné nástroje než tam, kde žádnou šanci sáhnout si na COVIDy a na půjčky nemají. Nejsme schopni pokrýt byznysové nároky, na to peníze nemáme. Když se jedná s knižním veletrhem a ti vám řeknou, že chtějí miliardu, nejpozději hned, na to Ministerstvo kultury nemá. Proto to řeším s Ministerstvem průmyslu.

Já se ptám spíš na to, jestli byla dobře stanovena ta kritéria, teď myslím podmiňovat pomoc předchozími granty. Protože ti, kteří se bez grantu obešli, tak trochu pykají za svoji soběstačnost. Přitom nemusí být nijak extrémně ziskoví, často jde o divadla nebo jiné instituce, které se pohybují na hraně existence…

Já bych vás tady rád pozval, abych vám ukázal, o čem mluvíme, protože mi pořád připadá, že si nerozumíme. My jsme vytvořili program pro neziskovou oblast kultury, pro ty, kteří negenerují zisky, právě proto, že žijí z dotací a grantů, tak jsou z velké části naši klienti, my je známe, oni nemají možnost si vytvářet rezervy. Když jim teď nepomůžeme, tak prostě zaniknou. To jsou ti, o které se staráme, a těmi kritérii, jež jsme vytvořili, si myslím, poměrně dobře pokrýváme tu oblast. Pokud nám někdo propadl, tak je najdeme. A co se týče komerčního sektoru, těm podnikatelům se dá pomoci, ale nemáme už tolik prostředků, ale můžeme to řešit společně s Ministerstvem průmyslu, které pro ně má programy. A já se snažím, aby se v těchto programech pamatovalo i na oblast komerční kultury.

Takže se nebojíte, že teď třeba začnou masově zanikat soukromá divadla? Myslíte, že spadnou do té sítě, kterou rozprostřelo Ministerstvo průmyslu?

Já se opravdu bojím v této zemi, ale přiznám se vám, že se bojím něčeho jiného než toho, co vy říkáte. My tady máme největší zdravotní krizi za posledních sedmdesát let. Já se bojím, že budou lidé umírat. Já se bojím, že to nezvládneme, protože ten virus je prostě větší a nevyzpytatelnější , než si myslíme. Takže já se bojím zlých scénářů, ale ujišťuji vás, že co se týče kultury, tak jsme schopni dělat všechno pro to, abychom vydrželi nejbližší měsíce. A když bude situace jenom trochu příznivá, tak se nebojím, že bychom kulturu neuchránili. Podívejte se, kolik je třeba v Praze soukromých divadel. Tam se nerozhoduje o osudu kultury. Budeme se snažit pomoci i jim, tady jsou divadla městská, myslíme dokonce i na ty v tom balíčku, máme dokonce program, ve kterém je možnost i pro ta městská divadla, aby si na to sáhla, když se do toho přihlásí, takže ten program v tomhle opravdu myslí na všechny kouty kultury. My teď musíme v oblasti kultury hlavně přežít a já doufám, že tahle země přežije ve zdraví, a když budeme mít trochu štěstí, tak na podzim budeme moci obnovit provoz. Myslím, že kultura nezanikne.

Takže zatím nemáte žádné zprávy třeba od soukromých divadel o tom, že by se chystala nadobro zavřít?

Já od nich takové zprávy nemám, ale bavím se s nimi a budu se s nimi bavit. A dneska mají zavřeno všichni, tak já nevím, o čem mluvíte. Chápete, všichni mají zavřeno. Dokonce nejenom divadla, ale i hospody, všichni mají zavřeno.

Mluvím o tom, že už vůbec neotevřou.

My děláme všechno pro to, aby se ty soubory nerozpadly. Komerční divadla mají specifické poměry, někteří si třeba budou schopni půjčit, aby po tuhle dobu přežili. Oni si herce různě najímají. Budeme hledat způsob, jak se jim dá pomoci podle pravidel, která tady jsou třeba pro byznys. Někteří z nich sami říkají, že i pro ně je podnikání v kultuře podnikání jako kdekoliv jinde.

Do sféry byznysu v kultuře určitě spadá například muzikálové Divadlo Broadway, jehož ředitel Oldřich Lichtenberg vás vyzval k rezignaci. Odpověděl jste mu na tu výzvu nějak?

Připadá mi trošku buranské, když vás někdo vyzve k odchodu, protože jste mu nedal peníze. Já bych chápal, kdyby řekl, že jsem někde na něco v kultuře zapomněl a že nejsem kompetentní. Ale aby vás někdo vyzval k rezignaci kvůli tomu, že jste mu nedal prachy, to mi připadá trošku chucpe.

Takže jste panu Lichtenbergovi ani neodpověděl?

Nevím o tom, že by se k němu v tomhle někdo přidal. Zdá se mi, že to je spíš jeho osobní výzva. Mně ta reakce připadá nepřiměřená. Protože takhle se přece v téhle krizi nejedná. Tady v této krizi je ohrožena celá řada lidí, dokonce i v oblasti kultury. V celé řadě kulturních zařízení jsou uvaděčky, osvětlovači a celá řada lidí, kteří nevědí, co s nimi zítra bude. To znamená, tady je opravdu řada lidí, kteří potřebují pomoci. A aby někdo v téhle atmosféře křičel „Dejte mi peníze, nebo odejděte“, to mi připadá takové nechutné.

Nechci pana Lichtenberga hájit, ale on mluvil za své zaměstnance. Říkal: „Zničíte mnoho divadel, festivalů, uměleckých agentur, pořadatelů, producentů a hlavně desítky tisíc herců, zpěváků a všech dalších profesí.“

Ale pan Lichtenberg mi říkal, že on prakticky žádné zaměstnance nemá. A stejně za něho mluvíte, i když říkáte, že nemluvíte.

Já ho jen cituji. Neříkám, že si myslím to, co on.

Pan Lichtenberg si lidi najímá. Takže to není ten problém. A když mají soubory zaměstnance, tak se jim snažíme pomoci, aby je mohly zaměstnávat dále. Pomoc si zaslouží. Zvlášť když vidím, že ty soubory chtějí lidi držet. Často jsou to nezisková divadla, nemají rezervy.

Já jsem se spíš, pane ministře, chtěla zeptat, jak vy osobně prožíváte situaci, když parametry té pomoci jedny posíláte blíž k zániku a druhé naopak k přežití?

Ale já neposílám nikoho k zániku. Já nevím, jak jste na to přišla. Proboha, koho posílám k zániku?

Sám víte, že z avizované miliardové pomoci zbyde - po odečtení pomoci pro příspěvkové organizace ministerstva a pomoci pro regionální kulturu - ve výsledku pouhých 440 milionů korun pro nezávislou kulturu. Na všechny se tedy nedostane?

Uvidíme, jaká bude absorpční schopnost, uvidíme, jak se budou hlásit. My se s nimi budeme domlouvat na tom, abychom ty peníze co nejlépe využili. Máme letos 750 milionů na dotace. Když víme, že ty akce neproběhnou, tak jsme připraveni peníze poskytnout různým projektům a souborům, které se o ně hlásí. A s nimi dneska jednáme. To je docela administrativně náročné.

A jak to budete tedy vybírat, komu ty peníze poskytnete a komu ne?

Teď vám to říkám, těch 750 milionů to jsou ti, kteří požádali o dotace. To znamená, my víme, s kým jednáme, my je známe. A protože nemají zisk, což opakuji už asi počtvrté, tak jsou odkázáni na dotace a granty.

Ano, ale těch žadatelů bude hodně. Jak je budete vybírat? Zajímají mě ta kritéria.

Ale kritéria jsou v tom balíčku napsaná. Není to tak, že bychom si je vymýšleli, jsou už stanovená. Stanovují je odborné komise. A na nové tituly, které budeme vyhlašovat, tak opět ta kritéria jsou součástí balíčku, který vyhlašujeme teď. Jsou to věci naprosto transparentní, dokonce jsme kontrolováni a neustále znova se zkoumá, do jaké míry jsou naše kritéria kontrolovatelná.

Takže každý, kdo je splní, peníze dostane?

Jak jinak by to mohlo být. Kdyby je nesplnil, tak to nemůže dostat, když je splní, tak to dostane. To je dost srozumitelné.