Zamrazilová: Problém není schodek rozpočtu, ale rostoucí zadlužení

Česká vláda včera schválila návrh na vyšší schodek státního rozpočtu na letošní rok. Původní plán na 200miliardový deficit zvedla na 300 miliard korun. Schodek má odrážet ekonomické dopady koronavirové pandemie a vládních epidemiologických opatření.

Původní rozpočtový schodek, naplánovaný před příchodem pandemie, měl činit 40 miliard. Ani rekordní 300miliardový propad, o jehož posvěcení bude vláda žádat poslance, nemusí být konečný.

Vládní plány komentuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy předsedkyně Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová.

Má vláda ke zvýšení plánovaného rozpočtového schodku oprávněný důvod?

Ministerstvo financí zřejmě usoudilo, že jeho dubnová makroekonomická predikce, na kterou byl navázán schodek ve výši 200 miliard korun, byla příliš optimistická.

Ke stejnému závěru v pátek došel i Výbor pro rozpočtové prognózy, jak se píše na webu vaší Národní rozpočtové rady. Znamená to, že je 300miliardový schodek nevyhnutelný?

Já si nemyslím, že by situace musela být přesně o 50 procent horší než původní predikce. Domnívám se, že si paní ministryně financí chce hlavně udělat fiskální prostor v době, kdy ještě platí nouzový stav. Aby pak nemusela chodit do Sněmovny se žádostmi o navýšení deficitu o každých deset dvacet miliard korun.

Řada ekonomů ale varuje, že ani 300miliardový deficit letos nebude stačit. Mluví se o schodku ve výši 500, nebo dokonce až 600 miliard. Je poslední vládní návrh vůbec reálný?

Já věřím, že hranice letošního schodku na 300 miliardách korun může být konečná. Odpovídalo by to poklesu ekonomiky o sedm až osm procent, což je v podstatě v souladu s prognózou, kterou vydal Mezinárodní měnový fond. Navrhovaný schodek by nás neměl strašit.

Počítáme sice s větším propadem v roce 2020, ale v dalším roce dojde k vyššímu ekonomickému růstu. Já jen považuji za předčasné chodit si pro schválení schodku do Sněmovny v tento moment. Myslím, že by se mělo počkat, až budeme mít přesnější data o vývoji ekonomiky.

To bude kdy?

První relevantní data z trhu práce budou k dispozici začátkem června. Uvidíme, jak se v dubnu propouštělo ve firmách, jaký je počet volných pracovních míst. Podle poslední statistiky byl v březnu počet volných míst vyšší než v lednu. Mne to překvapilo, považuji to spíš za administrativní omyl. Každopádně budou čísla z trhu práce hodně důležitá. A dále bude velmi důležité vidět, co se stane s exportem.

Na situaci u nás mají totiž vliv dvě hlavní složky: zahraniční obchod, kde se bude promítat zhoršování poptávky po našem vývozu a poruchy dodavatelsko-odběratelských řetězců. A pak jsou tu opatření, která jsme si naordinovali sami kvůli ochraně zdraví starší generace a kvůli snaze zploštit pandemickou křivku.

Domácí složku máme více ve vlastních rukách. Rychlejší uvolnění vládních opatření, otevření restaurací a služeb by pomohlo ekonomiku nastartovat a brzy bychom viděli, jak se situace vyvíjí. Co je ale velmi zamlžené, to je zahraniční obchod a situace velkých firem.

Vláda si na pokrytí deficitu bude muset půjčit. Jak velké riziko pro zadlužení státu 300miliardový schodek představuje?

Nejenom my, ale řada dalších ekonomů jsme v dobrých časech říkali, že si vláda měla na tyto situace tvořit rezervy. Teď tu prakticky žádné rezervy nejsou, takže si ty peníze musíme půjčit na trzích. Zatím si na nich půjčujeme v solidních objemech, za poměrně příznivých podmínek, za solidní úrokové míry.

To ale nemusí být napořád. Jsme malá otevřená ekonomika s mělkým finančním trhem, krátkou dlužnickou historií. Čili investoři mohou rychlý růst našeho zadlužení vyhodnotit jako riziko mnohem dřív než u starých západních nebo velkých významných ekonomik.

Říkáte, že samotný schodek by nemusel velké riziko znamenat. Ale vláda zároveň přišla s novelou zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti a chce změkčit limity pro státní dluh. Jak to hodnotíte?

My jsme v naší studii propočetli, jak by vypadalo zadlužení příštích let, pokud by byl letošní schodek 200 miliard korun a pokud by byla novela zákona o rozpočtové odpovědnosti přijata Sněmovnou. Vyšlo nám, že by koncem letošního roku stouplo zadlužení na 35 procent HDP.

A při 300miliardovém schodku, který navrhuje vláda?

Pak bychom se s dluhem dostali ještě letos pravděpodobně na 37 procent HDP. To by bylo schůdné, kdyby stát uvažoval o fiskální konsolidaci v nejbližších letech. Chápu, rok 2021 je rok volební, v tom se bude konsolidovat těžko. Ale strukturální schodek, o který ministerstvo žádá v novele zákona o rozpočtové odpovědnosti, je podle nás nadměrný.

V příštím roce by se mělo zvýšit zadlužení maximálně o jeden či dva procentní body, aby nebyla prolomena hranice dluhu ve výši 40 procent HDP. Jenomže při letošním rozpočtovém schodku 300 miliard, kdyby byl navíc podle novely schválen strukturální schodek až ve výši čtyř procent HDP, by celkové zadlužení atakovalo 40 procent HDP už v roce 2021. To je podle nás už příliš rychlé tempo.

Proč je to podle vás nebezpečné?

Je tu důvodná obava, že rozšíření limitu pro strukturální schodek povede k tomu, že se do rozpočtu zabuduje zvýšení mandatorních výdajů, které by se pak těžko rušily. Tato situace je výjimečná, to nikdo nepopírá. Ale měla by se řešit formou jednorázových opatření, která by mohla být velmi aktivní, velmi masivní, ale nepropisovala by se do struktury veřejných rozpočtů natrvalo.

Máme tu právní spor. Paní ministryně financí tvrdí, že situaci formou jednorázových opatření řešit nelze. My máme právní stanovisko, že to možné je. A kromě toho se domníváme, že návrat k normálu je plánován na příliš dlouhou dobu. Krátkodobá stimulace ekonomiky přece nemůže trvat sedm let. Za sedm let budeme mít za sebou celý jeden hospodářský cyklus.

Aby vláda udržela nižší schodky, musela by také více šetřit. Kde k tomu má prostor?

Není naše role vládě radit a já se tomu striktně vyhýbám. Obecně platí neškrtat na investicích a šetřit na provozu.

Opozice navrhuje škrtat „zbytečné výdaje“ typu slevy na jízdné pro seniory. Kolik takových zbytečností ve výdajích vidíte?

Sleva na jízdném je zbytečná, to je samozřejmé. My jsme se dostali štědrými opatřeními, která byla přijímána v posledních dvou letech, i v relativně dobrém roce 2019 na hranici jednoprocentního strukturálního deficitu.

Už v roce 2019 jsme nesplnili evropské limity pro bezpečné finance, tedy horní hranici strukturálního deficitu ve výši 0,75 % HDP. Jistě, v Evropě s tím žádné problémy mít nebudeme, protože ta má teď jiné starosti. Ale už to ukazuje, že růst mandatorních opatření vytvořil v poloze „příjmy–výdaje“ v posledních dvou letech nerovnováhu.

Které výdaje podle vás nebyly nutné?

Slevy na jízdném, dále se navyšovala už tak nejdelší a nejštědřejší rodičovská na světě, schválila se štědrá valorizace důchodů. Já se domnívám, že když se teď celá země semkla a přijala bolestná opatření na ochranu zdraví seniorů, když mladší lidé ze dne na den změnili způsob života právě proto, aby ochránili starší, tak by v tomto momentě mělo být pochopitelné, že na rok 2021 bude valorizace důchodů jen v původní zákonné podobě a nepůjde nad běžný valorizační rámec.

Jsou „zbytečnosti“ typu slevy na jízdném nebo valorizace penzí nad rámec zákona dostatečně velké na to, aby zachránily zdraví veřejných financí? Nejde nakonec v rozpočtu o drobné?

Říká se, že dobrá hospodyně skočí přes plot pro pírko. Zatím jsme takto neuvažovali, naopak jsme rozpouštěli rezervy. Zbytečně jsme rozpustili polštář, který rozpočet měl v roce 2019. To, že jsme už v roce 2019, tedy dávno před koronavirem, narazili na jednoprocentní hranici strukturálního schodku, o tom svědčí. A pokud jsme si ten polštář vypustili v drobnostech, pak ho stejně v takových drobnostech musíme zase dávat dohromady.

Vláda teď usilovně shání na trzích hotovost, od začátku roku si půjčila přes čtvrt bilionu korun. Je to rozumné?

Upřímně řečeno, myslím, že veřejný dluh řídí ministerstvo financí velmi dobře. Je správné, že se snaží sehnat peníze dopředu co nejdříve, protože na světových trzích nebudeme hledat peníze sami. Čím dříve se potřeba státu rozumně pokryje, tím lépe.

Takže není problém ani tak letošní schodek jako návrh povolit rozpočtové a dluhové otěže v příštích letech?

Letošní schodek rozhodně riziko je, ale jinou politikou se v současné situaci reagovat nedá. Je pro něj ospravedlnitelný důvod. Nelze už ale tvrdit, že je teď v režimu legislativní nouze potřeba vytvářet prostor pro vyšší strukturální schodky v příštích letech. My prostě nechceme, aby se rozvolnění podmínek na příjmové nebo výdajové straně propsalo do rozpočtu natrvalo.

Pak je tu ale ještě jeden vážný problém.

Jaký?

Kvůli koronavirové krizi se zcela odsunula debata o důchodové reformě. My jsme v Evropě jednou z nejhůře připravených ekonomik na stárnutí populace.

Máme relativně zdravé veřejné finance, protože máme relativně mladou populaci. Počítalo se s tím, že až přijde náraz spojený s příchodem silných populačních ročníků do důchodového věku, bude český veřejný dluh pod 30 procenty HDP. Změkčením pravidel rozpočtové odpovědnosti se nám posouvá i tato dlouhodobá dluhová trajektorie. A o tom dnes nikdo nehovoří. Proto mi tak vadí, že chce vláda k hospodaření vystavit bianco šek na sedm let. Že si chce naordinovat vyšší schodek v době nouzového stavu.