Záměna těla je to nejhorší. Pohřeb znovu neuděláte, říká Haman

Typický český pohřeb se dnes stále odehrává především v obřadní síni, případně v kostele. Vystaví se rakev, kterou pozůstalí obloží květinami, zahraje se oblíbená hudba zemřelého a vystoupí profesionální řečník nebo někdo z rodiny. Po obřadu většinou následuje společný rodinný oběd či večeře. Vše momentálně za desetitisíce korun.

„U pohřbu bez obřadu je cenová hladina okolo 13–20 tisíc korun, protože i to má své varianty. Cena záleží především na typu rakve a dalších službách, které si klient může zvolit. Když se budeme bavit o pohřbu s obřadem, tak tam je to číslo větší, řekněme mezi 20 až 50 tisíci korunami. Ale může to být i číslo vyšší,“ popisuje aktuální cenové rozpětí pohřbů Jiří Haman, spolumajitel pohřebního ústavu Pegas.

Do vyšších řádů jdou často pohřby známých osobností anebo v případě využití služeb navíc, které už dnes pohřební ústavy nabízejí. V dnešní době totiž platí, že pohřební služba dokáže zařídit už opravdu cokoliv.

„Děláme rozloučení na speciálních místech, doma, dokážeme udělat rozloučení prakticky kdekoliv. Používáme lepší pohřební vozidla, používáme televize v obřadních síních, kde promítáme videa ze života zesnulého,“ vypočítává Jiří Haman nadstandardní služby, které běžně plní.

Pokročily i možnosti v péči o zesnulého, díky speciálním úpravám dokážou zesnulého upravit tak, že vypadá jako by pokojně spal. Poradit si umí i s poraněními například po autonehodě.

Lidé, kteří v tomto oboru pracují, podle Jiřího Hamana nemůžou dělat práci jen pro peníze a musejí svou profesi brát jako poslání. Kromě toho ale samozřejmě pracovníci v pohřebních službách musejí splnit určité vzdělání.

„Jde o koncesovanou živnost, proto nám už zákon dává minimální vzdělání, které je potřeba na to, aby mohl někdo podnikat v pohřebnictví,“ vysvětluje Haman s tím, že další možnost vzdělávání nabízejí různé kurzy, a to i v zahraničí. V Americe je například běžné, že pohřební služba zároveň organizuje i svatby, často na stejném místě.

Na trhu v zahraničí se objevují i nové možnosti pohřbení, například kompostování těla, což je asi nejpřirozenější přírodní proces. V Česku tuto volbu ale zatím neumožňuje zákon.

„Současný český zákon o pohřebnictví uznává jen dva způsoby pohřbení – a to je kremace, anebo uložení do hrobu, do země anebo hrobky. Jiná možnost v současné době není,“ prozrazuje Haman. Co ale český zákon naopak umožňuje, je sjednání vlastního pohřbu ještě během života.

„Přání zesnulého, i když už samozřejmě pozbyl právní ochrany, ale ne veškeré, je nadřazeno za současné legislativy všemu,“ doplňuje Haman. Sjednání vlastního pohřbu má tak výhodu nejen v tom, že je to možnost, jak předejít případným rodinným neshodám, ale i ušetřit. Jelikož se za pohřeb platí cena současná, ačkoliv bude vykonán třeba o několik desítek let později.

Pohřební služba Pegas, kterou Jiří Haman vlastní se svou matkou, organizovala i desítky pohřbů známým osobnostem z divadla, filmu nebo třeba sportu. Uspořádali tak poslední rozloučení s Ivanem Hlinkou, Radkem Brzobohatým, Věrou Chytilovou nebo třeba nedávno zesnulým Karlem Gottem.

„Pohřební služba vystupuje jako takový producent, musíme udělat přesné rozpisy, itineráře. Je potřeba zařídit opravdu velké množství detailů a obecně na to máme velmi málo času – několik dní, není to někdy ani týden,“ vysvětluje Haman.

Průběh pohřbu celebrit je harmonogramem srovnatelný s běžným pohřbem, vše je ale o něco náročnější i proto, že pohřeb sleduje mnohem více lidí. Cena těchto pohřbů se pak vyšplhá až na několik stovek tisíc korun.

Pro pracovníky v českých pohřebních službách, kterých je podle vydaných pohřebních koncesí zhruba 400, je velkou hrozbou samozřejmě nedostatek lidí na trhu práce, tlak na stále ekologičtější provoz, ale také udržení kvality služeb. Nejhorší, co se pohřební službě může stát, je podle Hamana záměna těla.

„Nám se zaplať pánbůh nikdy nic takového nestalo, ale samozřejmě někdy se taková věc stane. Jedna ze zvláštností pohřebnictví je, že nemůžete udělat reklamaci tak, jako v jiných oborech, pohřeb dvakrát neuděláte. Pohřeb jde udělat pouze jednou, a pokud se udělá špatně, tak je to navždy vryté do paměti pozůstalých a samozřejmě to neskutečně dehonestuje pohřební službu jako takovou.“

Další důležité téma je a v budoucnu ještě bude ekologie. Pohřební ústavy už dnes nabízejí řadu ekologických řešení, ale vývoj jde stále kupředu. Velký problém je aktuálně podle Hamana především u uren, které byly dříve kovové, ale dnes jsou v plastovém obalu.

„Plastových uren se na hřbitovy dostává opravdu obrovské množství a tyto urny se potom ukládají do urnových hrobů, urnových schránek a plast vydrží v přírodě poměrně dlouho.“ O materiálu pohřební schránky teď Jiří Haman, který je členem rady pro pohřebnictví Národní soustavy, jedná s Ministerstvem pro místní rozvoj. V radě navrhují návrat ke kovu nebo náhradu v podobě jiného ekologického materiálu, který je na trhu k dispozici.

O pohřebních službách se také traduje, že je to obor s nejtvrdší konkurencí. To ale Jiří Haman popírá. „V 90. letech byla ta konkurence tvrdší, dneska už je tomu trošku jinak a pohřební ústavy si konkurují především úrovní svých služeb. A takové ty drsné boje, o kterých se možná mluvilo, si troufám říct, že jsem ani já sám nepoznal,“ uzavírá Haman.