Článek
Přehrčení rodů, které zámek vlastnily, a ojedinělá kroužková košile a unikátní benátské zrcadlo to teda rozhodně nejsou. Ve východních Čechách se ovšem ukrývá téměř neznámý barokní klenot. Zámeček Choltice.
Ten si pořídil po Bílé hoře rod Thunů. Mimochodem lacině toho v pobělohorské době nakoupili v Čechách a na Moravě tuny. A jeden z nich – Romedius – se pustil do výstavby raně barokního zámku na místě chátrajících zbytků předešlých staveb. Středobodem nového sídla měla být kaple svatého Romedia uprostřed jižního křídla. Ta byla ale tak nákladná, že druhá půlka zámku nikdy nebyla postavena, a tak místo tvaru U má tvar L.
A teď ty pikantnosti. Kaple je přesně dle barokních tradic nádherně zdobená. Třeba také andělíčky šplhajícími po sloupech obtočených vinnou révou. Jenže kupodivu proti všem zvyklostem nesměřují všichni k nebi a Bohu, ale někteří i k zemi. Legenda praví, že dělníci na stavbě byli často tak opilí, že věděli houby, co dělají.
A dál. Součástí výzdoby jsou sochy kacířů. A mezi nimi i socha Jana Husa a pod ním je obrázek plápolajícího ohně. Je to tak jediná socha tohoto kazatele v katolickém kostele.
Zámek Choltice
Původně renesanční zámek Choltice byl postaven v 16. stol. Zámek se dočkal v 17. století přestavby do dnešní barokní podoby.
V zámeckých interiérech sídlí vlastivědné muzeum a najdete zde ukázku vybavení barokní lékárny. V jižním křídle se nachází kaple sv. Romedia.
Máte zde na výběr ze dvou prohlídkových okruhů. Prvním si projdete zámek a kapli sv. Romedia. Druhý vás provede Muzeem černého divadla. Popřípadě můžete oba okruhy spojit.
Nejbližší parkoviště: Parkoviště Pardubická
Nejbližší autobus: Choltice, náměstí
Cukrárna: Cukrárna Andělka
A ještě jedna informace zavánějící historickým bulvárkem. Ke konci války se vdova po posledním majiteli prý tak trochu zapomněla s nějakým nacistickým pohlavárem, a proto rodina o zámek přišla. Ono to sice bylo spíš tím, že ten poslední majitel vstoupil do NSDAP a celý rod (i ty větve, které se s nacisty nespřáhly) se hlásil k německé příslušnosti, ale historka je to skvělá.
Pro ty, co historii tolik nemilují, je tu pak překrásný zámecký park s oborou. Tou se dá dojít k čarokrásné historické dřevěné hájence. Ta je sice soukromá, ale pan majitel ji neoplotil, aby se na ni všichni mohli podívat. V parku je pak něco, co se jmenuje discgolf. Prostě létajícím talířem házíte do řetězových košů a musíte to stejně jako v golfu zvládnout na předepsaný počet pokusů.
P. S.: Dorty v cukrárně mají fantastické, jen tu ještě neberou karty.
