Článek
Od chvíle, kdy Jan Hamáček stál před kamerami a do světa tvrdil, že kandidátem na ministra kultury za ČSSD je jedině Michal Šmarda, do doby, kdy ohlašoval, že kandidátem na tutéž funkci je Lubomír Zaorálek, uběhlo 53 hodin.
Přesto se dá říci, že na sociálních sítích vysmívaný předseda sociální demokracie v partaji svou pozici upevnil.
Na nadcházejícím pátečním jednání poslaneckého klubu a zejména odpoledního předsednictva sice dojde k názorové přestřelce mezi jednotlivými vlivovými skupinami v rámci strany, ale díky tomu, že šéf strany přesvědčil Lubomíra Zaorálka, aby se jeho vládního projektu přímo účastnil, vzal vítr z plachet většině svých vnitrostranických oponentů.
„Páteční předsednictvo bude jedno z těch těžších, ale obecně se očekává, že jméno Lubomíra Zaorálka celou situaci zklidní,” uvedl zdroj obeznámený s děním ve straně, který patří k Hamáčkově skupině.
Jak již bylo několikrát popsáno – Zaorálek je zkušený politik, který má respekt v partaji i u svých názorových oponentů. Politicky jej odstřelovat je proto daleko těžší než místopředsedu Michala Šmardu, který do centrální politiky vstoupil jako starosta malého města.
Dění posledních dní pak ukázalo, kdo se s kým v ČSSD baví a kdo se stal přes prázdniny outsiderem.
Naprostým vyhořením skončila pouť místopředsedy Michala Šmardy do Nosticova paláce, kde čeští ministři kultury sídlí.
V pondělí odpoledne oznámil Šmarda nejprve předsedovi Janu Hamáčkovi, že jako kandidát do vlády končí, večer se svým rozhodnutím předstoupil před veřejnost v přímém přenosu ve vysílání České televize.
Své podporovatele – často straníky z řad odpůrců společné vlády s ANO – rozhodnutím zaskočil. V trvání na jeho nominaci, kterou Zeman kategoricky odmítl, viděli možnost se utkat s prezidentem a v krajní situaci i argument pro odchod z vlády.
Po Šmardově rezignaci část strany – například exministr vnitra a někdejší místopředseda strana Milan Chovanec – pokračovala v protivládní rétorice a část – například Praha reprezentovaná bývalým europoslancem Miroslavem Pochem – se stáhla a odkývala Hamáčkovi Zaorálka.
Přímo do Hamáčka se pak tvrdě pustili straníci z Ústí, kteří dlouhodobě žádají odchod z vlády. V pondělí večer, mimochodem v době, kdy Šmarda oznamoval svůj konec, se na svém jednání usnesli, že chtějí, aby Hamáček skončil v čele strany.
Severočeši ale díky následnému vývoji zůstali osamoceni s nálepkou věčných potížistů. Hůř už je v sociální demokracii vnímán jen další bývalý místopředseda strany, Jihočech Jiří Zimola. Zatímco v případě Severočechů se mluví o „horkých hlavách”, o Zimolovi politici napříč vnitrostranickými tábory hovoří jako o „zoufalci, se kterým se stejně nikdo nebaví”.
Nutno dodat, že na konci Michala Šmardy se vedle Zemana a Babiše podíleli i někteří jeho spolustraníci. Ve chvíli, když zjistili, že je místopředseda jako ministr neprůchodný a stává se z něj spíše přítěž, neváhali na něj vytvořit tlak, aby nominaci sám složil a uvolnil Hamáčkovi ruce pro další jednání.
„Možná to natahování všeho byla taktika. Když se dá dost času, tak se vždy najde někdo, kdo začne škodit,” řekl Seznamu Šmarda krátce po oznámení své rezignace.
Sofistikovanému nátlaku ale nahrál i sám Šmarda některými svými výstupy a spornými vyjádřeními (například když nazval svou případnou kolegyni ve vládě Alenu Schillerovou Kalouskem v sukni), které jeho odpůrci ihned obrátili proti němu.
Vadit začala přílišná neformálnost a v závěru straníci v off record rozhovorech poukazovali i na jeho charakteristický smích, který nazývali „pohihňáváním”, nebo se přidávali k Babišově kritice, že Šmarda nemá noblesní vystupování.
A na soustředěném tlaku se podíleli jak Hamáčkovi přívrženci pokračování vlády, kteří zprvu za Šmardou stáli, tak socialisté s vazbami na Hrad. Ti měli ale vlastní motivaci – prezident si totiž vybral v ČSSD svého ministerského uchazeče.
„Miloš Zeman několikrát naznačil, že chce Jana Birkeho, ale to jméno by ve straně nebylo průchodné,” řekl Seznamu zdroj z Lidového domu. Náchodský starosta Birke nakonec zůstal jen poslancem.
Spor o ministra kultury ale ve Sněmovně vytyčil v ČSSD ostrůvek, který je ochotný hlasovat i proti rozhodnutí vedení strany a naopak v souladu s politickými plány Miloše Zemana. Prázdninová politická krize ukázala, že v případě, že by ČSSD odešla z vlády, nejméně dva její poslanci by byli ochotni podpořit společný vládní projekt Zemana a Babiše. Jsou jimi tradiční zemanovec Jaroslav Foldyna a odvolaný ministr kultury Antonín Staněk.
