Zákusky za 150 korun? Lidé si zvykli, věneček za 25 nedává smysl

V říjnu se Iveta Fabešová na sociálních sítích svěřila, že se s manželem rozvádějí a že kvůli tomu přišla o své provozovny.

„Z celého mého snu mi zůstalo mé dobré jméno a nadšení, stejně bláznivé jako před lety. Naše společné cesty s mým manželem se tedy rozcházejí, jak v osobní, tak i pracovní rovině. Dnes jen velmi těžko hledáme společná slova a vzhledem k našim dětem, u kterých se bojím, že právě jich se náš rozchod dotkne nejvíce, bych vás chtěla požádat o respektování našeho soukromí,“ napsala mimo jiné na Facebook.

K rozchodu s manželem obchodníkem Janem Ševěčkem se víc už nechce vracet. Byl to ale právě on, kdo byl v minulosti zodpovědný za provoz rodinné firmy. A je to také on, komu kavárny i se zaměstnanci zůstaly. „Pokud vím, už mají ty kavárny i jiné jméno,“ dodává Fabešová.

Ona začíná od nuly v pronajaté kuchyni prázdného hotelu Diplomat. Na novém startu jí totiž paradoxně pomohla koronavirová pandemie a skutečnost, že hotel teď svou kuchyni úplně nepotřebuje. „Dohodli jsme se na půl roku s tím, že pak se uvidí,“ dodává Fabešová, která rozjela nový e-shop a sní o tom, že když vše dobře půjde, na konci příštího roku otevře vlastní kavárnu.

Působí pod značkou Iveta Fabešová, takže známá zkratka IF zůstává. „Iniciály mi nikdo nevezme,“ dodává k tomu Fabešová.

A zavedená značka funguje. I když e-shop spustila před několika málo dny a bez nějaké reklamy, denně vyrobí Fabešová stovku zákusků a dortů. Mezi nimi i svůj signifikantní kousek citron. Jinak je ale nabídková kolekce nová. Tak, aby symbolizovala nový začátek. Cenová hladina je stejná jako v případě kaváren IF. 170 korun za zákusek. „Myslím, že je to v pořádku, za tou cenou si stojím. Věneček za 25 korun je holý nesmysl,“ říká.

Zatím je také Iveta Fabešová sama svým jediným zaměstnancem. Vrátila se tak k činnostem, které jako šéfkuchařka už dlouho nedělala, třeba k pečení piškotů.

„Už jsou věci, které se vám nechtějí. Vždy říkám, že ta naše práce má dvě fáze. Jedna je rutinní a řemeslná a ta druhá je umělecká. Každý, kdo tu práci má rád, se chce přehoupnout z rutinní práce do umělecké. Většina šéfů už jsou jen umělci. Když se vrátíte na začátek, musíte znovu dělat tu rutinní. Pečete piškoty, děláte tartaletky a děláte tu začátečnickou práci, na kterou máte jinak brigádníky a teď se k ní vrátíte. Piškoty jsem nepekla dlouho. Tak pět šest let,“ dodává Fabešová.

A jaké to je začít znovu? „Jste bohatší o ty zkušenosti, ten pokus omyl už je pryč. Na druhou stranu když jsem začínala, bylo mi šestadvacet. Teď je mi 36. Je to jiné, ta práce je fyzicky náročná. Jinak taháte ty těžké věci. I ten drajv je jiný a hlavně mám dvě děti,“ dodává Fabešová s tím, že při „prvním začátku“ jí tedy bylo jedno, jestli dělá 16 hodin denně, má matraci na zemi a jí suchý rohlík. „Já tu práci ale mám ráda a vlastně mi nic jiného nezbylo než začít znovu,“ říká.

K tomu, že by zákusky dodávala pro luxusní restaurace, přistoupit nechce a už ani netouží po velké síti vlastních kaváren.

S jejím jménem by šel přitom restart udělat velmi jednoduše, stačilo by přizvat movitého investora. Jenže i tomu se brání. „O tom neuvažuji. Už jsem si to jednou zažila a teď to není cíl. Investora nechci,“ dodává Fabešová.